Páchnoucí žlutá mlha a „pohřebné“ dva tisíce. Samet začal na severu, nové vzpomínky. Kdo byl „tehdejší Gretou“?

17. 11. 2019 17:36

REPORTÁŽ „Brali jsme dva tisíce za to, že se dusíme žlutou mlhou.“ Podle pamětníků bychom neměli zapomínat, že první signál k pádu totality zazněl v severních Čechách. Teplice, Most, Litvínov – tady se konaly ekologické demonstrace už před 17. listopadem. Naštvané lidi dostal do ulic učeň, kterého stihl tragický osud. Pamatují si ho lidé? V Kadani si včera připomněli i kultovní Ropáky nebo 100 vesnic, které země vykořistila až k zániku. Nahlédli jsme i do tajných zpráv.

Páchnoucí žlutá mlha a „pohřebné“ dva tisíce. Samet začal na severu, nové vzpomínky. Kdo byl „tehdejší Gretou“?
Foto: Lucie Bartoš
Popisek: Titulní strana tajné situační bezpečnostní zprávy číslo 177, která mluví o Mostu. Archivováno v ÚSTR.

V lázeňských Teplicích letos nezapomněli na 16letého učně, který zpunktoval revoluci na severu. Tragicky zahynul. V Mostě si vybavují kočáry s kostlivcem i dvoutisícové „pohřebné“ za to, že se dusí. V Kadani se ve čtvrtek večer hojně debatovalo: žlutou mlhu tu připomněl třeba bývalý kastelán zámku Jezeří. Ani on sám nechyběl na jedné z ekologických demonstrací, které začaly sametovou revoluci mnohem dříve, než k ní došlo na Národní třídě v hlavním městě.

Anketa

Má Tomio Okamura vaši důvěru?

86%
14%
hlasovalo: 27814 lidí

Před třiceti lety se demonstrovalo „za čistý vzduch“. Pamětníci si dnes vybavují i mnohé dosud nezveřejněné vzpomínky; možná proto, že i nyní studenti – nejen v Česku – opět vycházejí do ulic kvůli klimatu, inspirováni Gretou Thurnbergovou, která se v srpnu loňského roku rozhodla každý den sedět před švédským parlamentem a vyžadovala po vládě snížení emisí.

„Byli jsme jak blbci – nic jsme nevěděli“

Přestože státním svátkem, oslavujícím studentskou stávku 1989, je 17. listopad, pro velkou část republiky začala sametová revoluce o několik dní dříve. Severočeši už za sebou měli několik demonstrací mezi 11. a 16. listopadem. Zejména v Teplicích se ví, že revoluce nezačala v Praze, ale masivními ekologickými protesty právě tady. V říjnu před třiceti lety totiž nastaly velmi silné inverze, které rozhořčení obyvatel už hodně vybudily.

Tmavá štiplavá mlha už Severočechy doslova dusila, a ne a ne ustoupit. Celodenní průměrné koncentrace oxidu siřičitého přesahovaly v Teplicích 1000 mikrogramů na metr krychlový (limit byl 150). Obyvatelstvo už toho mělo plné zuby. Nedalo se dýchat a vidět bylo sotva na pět metrů. Lezavá mlha svírala Teplice mnohem víc než jindy. Lidé už také příliš nevěřili komunistickým informacím, že mlha není škodlivá.

„Věděli jsme, že se v Teplicích něco děje, akorát jsme nevěděli, že jde o ekologii. Tenkrát jsme nebyli o ničem informovaní – žili jsme jako blbci v této zemi,“ vzpomínal ve čtvrtek na besedě v Kadani někdejší kastelán zámku Jezeří a Červeného Hrádku a kulturně aktivní Severočech Jaroslav Stejný. „Vědělo se málo, nikde se o ekologii nepsalo. Měla jsem dvě malé děti a myslela jsem si, že za každého počasí je zdravé je dávat ven. Takže inverze neinverze, kočárky byly venku,“ přitakává mu jeho manželka Věra Stejná, podle níž se lidé o škodlivosti mlhy dovídali až mnohem později. „Naše dcera například začala mít problémy s očima a bylo nám řečeno, že to může být právě následek,“ zmiňuje.

Obálka publikace s fotografiemi z Teplic z roku 1989.

„Tehdy se vypouštěly zplodiny, které neměly v ovzduší co dělat. Koneckonců jsme za to brali dva tisíce takzvaného ‚pohřebného‘. Od komoušů jsme je dostali jednou za rok k výplatě každý, kdo jsme v této oblasti určitou dobu žili. Tedy jen dospělí, děti ne,“ vzpomíná pro PL pamětník z Mostu Tomáš Ratiborský.

Někdejší kastelán zámku Jezeří Jaroslav Stejný se tehdy zúčastnil akce, kterou na Jezeří pořádalo hnutí Brontosaurus.

  • Jezeří je zámek na Mostecku, který se nachází v místě, kde jsou pod zemí miliony tun uhlí, které měly být vytěženy. Vyhráno neměl ani po roce 1989. Pozn. red.

„Bylo to takové veselé. Přijeli totiž herci z Prahy. Těm řekli, že mají demonstraci povolenou, takže herci nesměli na podium,“ vybavil si s úsměvem. Tehdejší aktivity Brontosauru i velkou nevědomost, kterou v lidech komunisté doslova pěstovali, potvrzují záznamy v Paměti národa u jména Petra Pakosty. Tento někdejší horník na Mostecku má podíl na tom, že od roku 1987 vědci začali údaje o dopadu průmyslu na životní prostředí zveřejňovat. „Do té doby obyvatelé severních Čech věděli pouze to, že žijí v podivné šedé mlze, ale netušili, jaké zdraví škodlivé látky jsou v ní obsaženy,“ potvrzují stránky Paměť národa, kde se tvrdí, že tehdy oficiální orgány předkládaly veřejnosti zprávy, které byly zkreslené a líčily stav české přírody mnohem lepší, než ve skutečnosti byl. O cenzuře, rakovině a nemocnosti dětí mluví Petr Pakosta na videu zde.

„Věděli jsme, jaká je v severních Čechách úmrtnost, kolik dětí má poškozené zdraví, a podobně. Například to, že úmrtnost kojenců tady byla mnohem vyšší, než byl průměr, to komunisti nemohli schovat.“

„Stromy usychaly, lidé umírali na rakovinu. Nikdo s tím nic nedělal.“

 Petr Pakosta, zdroj: Paměť národa

23 let po smrti, zůstal výrazným rebelem

V Teplicích jednat tehdy začal šestnáctiletý učeň Zbyšek Jindra. S kamarádem Jindřichem Uhlířem už 8. listopadu vylepovali po Teplicích plakáty s výzvou, aby se lidé dostavili v sobotu 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého a vyjádřili nesouhlas s „nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva“. Soudruzi pouze vydávali nařízení nevětrat a nevycházet z domu.

Zbyšek Jindra už své vzpomínky nepopíše, v roce 1996 totiž tragicky zahynul při autonehodě, a to 14 dní před narozením očekávané dcery. Do médií po jeho smrti opakovaně vzpomínala jeho matka, která tehdy o jeho angažovanosti ani nevěděla. Podle ní se Zbyšek rozhodl začít protestovat zejména kvůli sestře, která měla z ovzduší zápaly plic, mononukleózu a další bolestivá onemocnění. V České televizi kdysi zmínila, že situace byla v Teplicích velmi vyhrocená: „Nikdo tehdy nevěděl, co bude, jestli se třeba bude střílet.“

Střelba skutečně hrozila. Tento týden to mimoděk zmínil na sociální síti Facebook Roman Walter: „V tu dobu jsem byl na vojně. Měli jsme nařízeno, že kdyby vláda povolala armádu, tak dostanem rozkaz střílet. Tak to byl hnus... Ještěže k tomu nedošlo, asi většina z nás by seděla v base...“

Na Facebooku na mladého hrdinu Zbyška letos vzpomněl jeho nevlastní bratr Petr, kterému tehdy byly necelé dva roky: „Já byl v kočárku. Ale můj bratr Zbyšek Jindra byl jeden z hlavních, kteří chodili s letákama a probudili lidi. Škoda, že ve 22 letech zemřel 14 dní před narozením jeho dcery, když ho rozmačkal motor Avie a řidiče nikdy nenašli. Ten utekl.“

 

Další vzpomínka na Zbyška, od bratra. A vedle již starší vzpomínka od dcery Viktorie, která jej už nepoznala.

Našli jsme i aktuální komentáře, v nichž na něj i letos vzpomínají jeho tehdejší vrstevníci:

Petra Slezaková: Rebel už na základce. Ale už tam si šel za svým.
Jitka Kalinová: Taky jsem jeho spolužačka. Potvrzuju, co píše Petra. Výrazná osobnost.
Vlaďka Minaříková: Juu, s tím jsem jezdila lyžovat.

Jak to začalo?

V Teplicích na tehdejším náměstí Zdeňka Nejedlého se 11. listopadu 1989 sešlo 800 až 1000 lidí, kteří požadovali čistý vzduch. Ekologické happeningy se v dalších dnech opakovaly. Vyvrcholily 13. listopadu, kdy byla vedení města předána petice s žádostí, aby se o ekologické situaci začalo veřejně jednat.

Akce dodnes připomíná nápis na pamětní desce: V těchto místech se ve dnech  11.–13. 11. 1989 konaly ekologické demonstrace, které byly prvním signálem k pádu totality v Československu.

Průběh velmi živě dokumentují také audionahrávky, které jsou přepisem radioprovozu SNB při zásahu v Teplicích. Jsou dnes přístupné ze stránek Ústavu pro studium totalitních režimů. Jde zde také umístěné video z akce „Dým“. Je na něm slyšet například „My chceme žít!“ Když se proti nim šikují pořádkové oddíly, tak skandují: „Máme holý ruce!“ Z radiozáznamu je slyšet kupříkladu: Vytlačujte, vytlačujte. – Dav klade odpor. – Při použití mírnějších prostředků dav nezvládnem. Skanduje a nehýbá se. – Skanduje „Kolik za to máte?“ – Na místě je kolem tisíce občanů.

V Mostě s maskami a kostlivci

Ekologické bouře se z Teplic rozšířily i do dalších měst – Litvínova, Mostu, Děčína, dokud nebyly „zastíněny“ politickými dopady studentské demonstrace v Praze ze 17. listopadu. Setkání demonstrantů s vedením Teplic se uskutečnilo 20. listopadu, ale už za poněkud jiné politické situace.

Za pozornost stojí tajná zpráva pro prezidenta Gustáva Husáka a další komunistické špičky, kterou dnes můžete najít v archivu Ústavu pro studium totalitních režimů pod číslem 177. „V průběhu 16. 11. došlo k nepovoleným shromážděním v Mostě a v Bratislavě. Nebyly zaznamenány podstatné změny v zaměření nepřátelské činnosti vnitřního protivníka. V Mostě jsou signalizovány přípravy dalšího ekologicky motivovaného nepovoleného shromáždění,“ stojí v ní.

Šlo o tajnou denní situační zprávu, kterou rozeslalo 17. listopadu ráno federální ministerstvo vnitra. Rudá elita bezpečnostní svodku o stavu v zemi dostávala každé ráno.  Velká studentská stávka je – teprve – za dveřmi, a v Mostě už mají nálepku „vnitřní nepřítel země“:

Stovky Mostečanů a Litvínovanů vyšly totiž  také do ulic na protirežimní protest 16. listopadu 1989. I pro ně už to, jak se dusí smogem, bylo nesnesitelné. Symbolicky na sobě někteří měli protiplynové masky. Šlo o mladé, ale i matky s dětmi, herce, pracující, zdravotníky, prostě všechny, kterým už citelně vadilo znečištěné ovzduší.

„V Mostě byla také ekologická demonstrace. Zpunktovalo to divadlo. S Tomášem Vackem jsme se o tom včera zrovna bavili. Šlo se z takzvaného Plecháče směrem k úřadu, tam se průvod otočil a po druhém chodníku se šlo nahoru. Tlačily se i kočárky s kostrami,“ vybavuje si Tomáš Ratiborský, který patřil v Mostě posléze mezi zakladatele Občanského fóra.

Dobový snímek z knihy „Dějiny města v datech“, kterou v roce 2014 vydalo město Most. Vpravo budova divadla. Foto: Radek Petržilka

Už o den dříve dostali komunističtí mocipáni v Praze informaci o pokusu o narušení klidu v sousedním Litvínově. Sever se opěr dostal do prvního odstavce bezpečnostní zprávy, v níž se dále o 15. listopadu psalo: „Před budovou MěNV v Litvínově (Severočeský kraj) se 15. 11. 1989 kolem 15.50 hodin postupně shromáždilo asi 30 osob, které hovořily o ekologii a potleskem se snažily vyprovokovat zákrok SNB a vyvolat dialog se zástupci MěNV. Když se jim to nepodařilo, skupina se v 17.15 rozešla. Od hlavní skupiny se přitom oddělila malá skupinka, která směřovala k restauraci Hvězda a cestou vyvolávala hesla ´Ať se lidi nebojí, že nejsou sami, příští středu to uspořádáme znova´.“ Dále se dovídáme, že agenti zjistili, že jedním z iniciátorů nepovoleného shromáždění byl „protisocialisticky zaměřený“ Jan Bittner (1962, číšník), který 14. listopadu obcházel místní restaurace a veřejně vyzýval hosty k účasti na akci „Po vzoru Teplic“.

I komunisti prosili, ať se to neničí… Tragédie Vernéřova

Barvité vzpomínky má dodnes historik Petr Hlaváček, který studoval od roku 1988 na gymnáziu v Kadani, kde se o své třicetileté historky podělil tento čtvrtek v kulturním domě Orfeum, kam PL.cz dorazily jako jediné celostátní médium. „Tehdy se mezi nás dostal film Ropáci a hodně se o něm diskutovalo. Náš skautský oddíl se jmenoval Zelení jezdci. Podle Rychlých šípů, kde byli Černí jezdci, ale ti byli zlí. Chtěli jsme mít ekologickou dimenzi, proto Zelení jezdci – s Kájou Glázrem a ostatními, co pocházeli z Vejprt, Klášterce, Perštejna a dalších menších městeček, kteří studovali v Kadani. Ekologie byla obrovské téma. Vzpomeňte, jak to tu vypadalo – sníh byl černý a žlutý,“ vybavuje si.

  • Ropáci jsou kultovní film režiséra J. Svěráka, oceněný Studentským Oscarem, mystifikačním způsobem apeluje na stagnující ekologické myšlení. Pozn. red.

Vzpomíná i na profesora biologie a chemie Bílka, s kterým jezdili přesazovat třemdavu bílou z kopce Plzeňák, který byl určen jako kamenolom. „Třemdava bílá byla vzácná kytka a on zorganizoval, že ji budeme zachraňovat,“ dodává.

  • Třemdava bílá je jediný druh rodu třemdava z čeledi routovitých - jediná rostlina této čeledi, která roste volně v české přírodě. Je zařazena mezi ohrožené druhy květeny. Pozn. red. dle Wikipedie.

Ekologická linka s nimi prý hodně rezonovala a zejména o Teplicích se hodně mluvilo. „Konečně se něco dělo. Severočeský kraj byl v tomto směru katastrofa. Byl to kraj vykořisťovaný, exploatovaný zbytkem republiky. Můj dědeček mi říkal: ‚Nezapomeň, že na Kadaňsku zaniklo 100 vesnic.‘ Říkal jsem: To je moc! Ale když vezmeme v potaz, že šlo o doupovský prostor v roce 1953, dále šachty a elektrárny, Přísečnická přehrada…“

A do toho další věc, která regionem hodně zamávala: „To už byla doba perestrojky a jednalo se o zrušení Vernéřova, Mikulovic, Pavlova, kdy i tehdejší komunisti z Vernéřova prosili tehdejší perestrojkovou předsedkyni, profesorku Tejrovskou, ať v jejich prospěch zasáhne. Ale nestalo se nic, rozhodovali o tom ti nejvyšší straníci. Tragédie Vernéřova měla tady strašné ohlasy, protože to nebyla vesnička s pár obyvateli. Tam žily dva tisíce lidí. Všichni museli přejít do Kadaně či Klášterce do paneláků. Řada z nich  brzy zemřela, protože je vykořenili, a to z nejlépe osídlených vesnic po roce 1945,“ připomíná historik pohnutou událost z Kadaňska.

Manželé Jaroslav a Věra Stejní a hovořící historik Petr Hlaváček na besedě 14. listopadu v Kadani, organizované tamním gymnáziem. Foto: Lucie Bartoš

Co ještě stihnete

V Teplicích letos Listopad 89 připomněli formou přednášky otec a syn Daniel a Mikuláš Kroupovi. Filosof a polistopadový politik Daniel Kroupa patřil k signatářům Charty 77 a v současné době působí jako pedagog na ústecké univerzitě. Jeho syn Mikuláš je novinář, ředitel neziskové organizace Post Bellum a vedoucí projektu Paměť národa, která zaznamenává a uchovává vzpomínky pamětníků naší historie.

Panelová výstava ve foyeru zámku lázeňského města v těchto dnech připomíná demonstrace z 11. a 13. listopadu v kontextu dalších událostí a tehdejší ekologické situace až do prvních svobodných voleb v roce 1990. Výstava bude přístupná do 12. ledna příštího roku.

V komponovaném večeru v Mostě 16. listopadu se diváci spolu s řadou herců z někdejšího Divadla pracujících, později Městského divadla v Mostě, ohlédnou a zavzpomínají na atmosféru revolučních událostí roku 1989. Večerem bude diváky provázet někdejší člen činohry městského divadla Svatopluk Schuller, který zde byl v době ekologických demonstrací angažovaným aktivistou.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lucie Bartoš

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Tři úhly pohledu na triumf Borise Johnsona: Za pět let udělá z Británie úplně jinou zemi. A velké povzbuzení pro Trumpa...

15:35 Tři úhly pohledu na triumf Borise Johnsona: Za pět let udělá z Británie úplně jinou zemi. A velké povzbuzení pro Trumpa...

Hazardní krok, ve kterém Boris Johnson vsadil takřka všechno. Nosný motiv provést už konečně brexit …