Slavný citát z Verneovy knihy dobře vystihuje debatu okolo chystané novely zákona o televizních poplatcích. Již dosluhující generální ředitel ČT Petr Dvořák požadavky na jejich zvýšení vznáší dlouhodobě. Také nově zvolený generální ředitel České televize Jan Souček hned po svém nástupu informoval veřejnost, že k jeho prvním krokům bude patřit snaha o zvýšení tzv. koncesionářských poplatků, jejich fixace už nikoli na vlastnictví televizního přístroje, nýbrž na odběr elektrického proudu, čímž chce dosáhnout podstatně většího počtu povinných poplatníků „televizní daně“ (sice se o daň v klasickém slova smyslu nejedná, jde o veřejné finance plynoucí mimo rozpočet přímo od občana na konto ČT, ale „daň“ z poplatku činí skutečnost, že je uvalena zákonem a víceméně plošně.

Jan Souček mluví o tom, že jen s vyššími příjmy z tohoto zdroje dokáže plnit zákon o ČT, jmenovitě jeho § 2, kde je výčtem definován obsah povinností mediální veřejné služby v ČR (zda to činí ČT dnes, je na jinou debatu). Pan ředitel zjevně nevzal v úvahu širší souvislosti. Přichází s požadavkem dalšího zatížení domácností v době ekonomické krize, zvyšování nákladů na základní životní potřeby, léky, potraviny, energie atd., což zatěžuje naše občany nečekaně citelně. Požadovat v této situaci zvýšení televizní „daně“ podle některých výpočtů o cca třetinu (z dnešních 135 na 180 Kč měsíčně), podle jiných na cca dvojnásobek (zazněla i čísla vyšší než 240 Kč měsíčně), je přinejmenším neuvážené a sociálně necitlivé.