Petr Lachnit: Co všechno je možné delegovat?

26.12.2014 12:22

„Minulý čtvrtek prezident nepředával jmenovací dekrety novým vysokoškolským profesorům. Přenechal tento významný akt ministrovi školství. `Delegoval` tedy svou tradiční pravomoc na ministra školství,“ začíná svůj dnešní komentář JUDr. Petr Lachnit, bývalý 1. místostarosta na Praze 5, který se spolu s ostatními zastupiteli za ANO ocitl v opozici. A pokračuje…

Petr Lachnit: Co všechno je možné delegovat?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Lachnit

Vysokoškolské profesory však i za první republiky jmenoval a jmenovací dekrety jim předával osobně prezident republiky. Ne snad proto, že by kupříkladu prezident Masaryk byl jediným neomylným arbitrem, který mohl posoudit předpoklady uchazeče. Ne. Opravdu ne. Důvodem bylo, aby se těmto pedagogickým a vědeckým pracovníkům dostalo společenské prestiže, společenského respektu.

Pokusy prezidenta přehrát tuto pravomoc na ministra školství lze těžko považovat za krok, který má klást důraz na odbornost ministra, protože to vlastně přísluší do jeho působnosti. Nejde jenom o to, že ministři se mění daleko častěji než prezidenti, ale zejména o odpovědnost prezidenta vůči občanům, což je nepochybně znakem přímé volby prezidenta. Tudíž odpovědnost vůči společnosti. Přímou a tedy nezastupitelnou.

I právo milosti podle svých slov považuje prezident za monarchistický přežitek. Proto ho delegoval na ministryni spravedlnosti s tím, že bude podepisovat pouze milosti z důvodu zdravotního stavu. Pokud tohle má být jediný důvod udělení milosti, pak se jedná jen a pouze o nepochopení institutu milosti.

Nemám tušení, jakými právníky je prezident obklopen. Ale buď jim nenaslouchá, nebo oni nemají ponětí o oboru, který se nazývá filozofie práva. Bývaly doby, kdy znalosti v této oblasti byly důležitější než podrobná znalost platného práva. Mezi právní filozofií a aplikací práva je zhruba stejný rozdíl jako mezi uměním a řemeslem. Může být i vynikajícím způsobem zvládnuté řemeslo, ale stále to nebude umění.  

Prezidentská milost není projevem laskavosti. Alespoň jako institut by neměla být. Tím se liší od té císařské, královské či knížecí, která se podle prezidenta stala přežitkem.

Sebelepší trestní zákon totiž nedokáže předjímat každou jednotlivou situaci, každý jednotlivý případ. Nepřiměřenost trestu, kterou sebepřesnější aplikace trestního práva nedokáže vyloučit – ta by měla být důvodem zvažování či udělení milosti. To se může týkat nejenom vlastního trestného činu, ale třeba i zcela mimořádných zásluh pachatele, které naprosto převyšují význam jeho protiprávního činu. Nechci uvádět příklady, byly by příliš zavádějící. Je prostě nesporné, že v důsledku výjimečných okolností nelze vždy v intencích trestního práva úplně spravedlivě rozhodnout. Proto v takových případech stojí nad právem vynikající osobnost, požívající důvěru společnosti, která jediná má právo posoudit míru spravedlnosti takového trestu. Bezvýhradně, zcela podle své osobní odpovědnosti.

Takových vynikajících osobností teď budeme mít celou řadu – ministerských úředníků, kteří budou posuzovat zdravotní stav žadatele a tak zkoumat odůvodněnost možné prezidentské milosti.

Rozhodnutí prezidenta o delegování této pravomoci je stejně pošetilé jako v případě opakovaných pokusů přenechat jmenování vysokoškolských profesorů ministrovi školství. Nezanikl vlastní institut, jenom se prezident alibisticky vzdal své odpovědnosti vůči společnosti.

           

Považuji to za velmi nezdravý trend. Přímo zvolený prezident ve skutečnosti neusiluje o posílení svého postavení, jak se mu snaží podsouvat ti, kteří doufali v posílení pravomocí svého kandidáta.

Zbavuje se naopak dalších pravomocí a čím dál víc mám dojem, že se zbavuje rozhodování v otázkách potenciálně konfliktních. Jako by nechtěl dávat záminku ke kritice ve věcech, kde se lze těžko zalíbit všem.

Bojím se, aby do třetice nepředal ministrovi financí jmenování guvernéra Národní banky, ministrovi spravedlnosti jmenování členů Ústavního soudu nebo premiérovi jmenování vlády. Potom ho bude obtížné kritizovat za personální obsazení významných funkcí a tím nepřímo i za efektivní nebo neefektivní chod zmíněných institucí. Pokud si ale takto chce naklonit panující mediokracii, nepodaří se mu to. Najdou se jiné záminky ke kritice, protože média v této zemi se zatím nenaučila respektovat výsledky volby občanů.

Prezidentský úřad, bez ohledu na hloupou diskuzi o nákladech na hradní občerstvení, není pro tuto zemi drahý. Pokud ale bude pokračovat započaté delegování pravomocí, stane se dříve nebo později zbytečným luxusem. Pak by i po výrazném snížení nákladů drahý byl.

Prezidentský úřad patří k tradici této země. Rád bych, aby důvody pro jeho zachování nadále trvaly.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: ava

Jak chcete z Bruselu zajistit naši potravinovou soběstačnost?

Podle mě je to klišé a nemůžeme být potravinově úplně soběstační, obzvlášť dnes, kdy je dost nevyzpytatelné počasí. A i kdybychom soběstační byly, nebude nás to stát mnohem více než potraviny z dovozu? Podpora českých potravin je sice hezká věc, ale zas né každý na to má rozpočet. Stačí se podívat n...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Nesouhlasím s politikou vlády“. Slovenský atentátník na policejním videu

21:13 „Nesouhlasím s politikou vlády“. Slovenský atentátník na policejním videu

Útočník na premiéra Roberta Fica Juraj Cintula z Levic na krátkém videu, které zřejmě vzniklo po zat…