Petr Nečas v rozhovoru na Šlachtovi skutečně nenechal nit suchou. Uvedl, že s jeho jménem se poprvé setkal, když Ivan Langer hledal náhradu za ředitele ÚOOZ Jan Kubiceho, a přišel s ním. „Podruhé, to bylo výrazně významnějším způsobem, na podzim 2010, kdy mě sám požádal o schůzku,“ doplnil Nečas.
K této schůzce došlo dle Nečase v malostranské kavárně. „Tam jsem se sešel s ním a tehdejším ředitelem Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Liborem Vrbou. A tam si Šlachta řekl o pozici policejního prezidenta,“ uvedl bývalý premiér. Na dotaz potvrdil, že si Šlachta o post řekl takto „natvrdo“, protože byl prý domluvený s Vítem Bártou z Věcí Veřejných i s dalšími lidmi v útvaru.
Nečas doplnil, že tehdy existoval tlak na policejního prezidenta Martinů ze strany Věcí Veřejných a Šlachta výzvou avizoval, že by pomohl v jeho odstranění. „Odstraňování policejních prezidentů by se dalo označit jako jakési hobby ÚOOZ,“ poznamenal Nečas.
A vysvětlil, proč si myslí, že po něm Šlachta začal jít. „Já jsem na to nijak verbálně nereagoval, jsem poměrně známý tím, že i ve vypjatých situacích dokážu udržet poker face. Nicméně jsem spáchal tehdy podle něj asi závažný zločin, když na mém obličeji tehdy nešlo zamaskovat jisté velké pobavení. Proč? Protože můj základní dojem z Roberta Šlachty byl, že jeho personální strop je možná tak vedoucí obvodního oddělení v Pohořelicích, odkud pochází.“
Fotogalerie: - Soud s Nečasovou a Rittigem
Což nebylo zdaleka všechno, co o Šlachtovi řekl. Dodal, že si pořád nedokáže vysvětlit jak někdo s „podměrečným vzděláním“ a „ne zrovna briskní inteligencí“ to mohl dotáhnout na hodnost policejního plukovníka. V armádě by to podle jeho názoru dotáhl maximálně na rotmistra, na plukovníka jistě ne.
Psali jsme:
„Tam v té kavárně, na té schůzce, se zřejmě zrodila nějaká silná averze. Protože pak už ke mně putovaly jen signály, že je od něj zájem na mně takzvaně pracovat. První vlna byly informace, že je snaha mě propojit s ministrem obrany Martinem Bartákem a jeho kauzou, do které byl uměle vtažen nákup armádních tatrovek,“ teoretizoval bývalý premiér. Doplnil, že když dostal takovéto zprávy, tak Bartákovi nebral telefony, protože tím by dal důvod, aby mohl být odposloucháván.
Psali jsme:
Nečas zmínil i státního zástupce Ivo Ištvana. „Ten se netajil ani mezi státními zástupci svou alergií a averzí vůči ODS. Tam, v Olomouci, pak byla uměle konstruována kauza úniku takzvaného utajeného svědka v jiném případu – nákupu obrněných transportérů Pandur.“
Uvedl, že se přes tuto kauzu a jeho ředitelku kabinetu (současnou manželku – pozn.red.) snažili dostat k němu. „Skutečným důvodem snahy ÚOOZ jsem byl já. To vyplynulo okamžitě, když byla Jana v této věci dvakrát vyslýchána ÚOOZ. Ve druhém případě dokonce i v přítomnosti jednoho z olomouckých prokurátorů Rostislava Bajgera. Z jejich seznamu otázek, kterými byla vyslýchána, bylo evidentní, že vůbec nešlo o Pandury. Ptali se hlavně na to, kdo chodí k premiérovi? Jak je organizovaná kancelář premiéra? Kdo organizuje premiérovi schůzky? Kde se premiérovy schůzky konají? Jak často k němu chodí někteří lidé? Konají se jeho schůzky pouze ve Strakově akademii, nebo i na jiných místech? Devadesát procent dotazů směřovalo pouze na premiéra, tady na mě. Kauza utajovaného svědka s Pandury byla pouze zástupnou kamufláží. Bylo tedy evidentní, že cílem ÚOOZ a olomouckých prokurátorů jsem já.“
Fotogalerie: - Nečasová opět u soudu
Opatrný Nečas začal být proto, protože se dozvěděl o tom, jak údajně Šlachta pracoval v Brně, kde měl mít „symbiotický vztah“ s albánským klanem. „Tento klan mu poskytoval informace k likvidaci konkurenčních pašeráckých klanů a tomuto klanu se dostávalo ochrany, nebyl postihován,“ pravil bývalý premiér s tím, že Šlachtovi šlo o to, dosahovat dobrých výsledků v policejních statistikách, ale na spotřebu drog to nemělo nejmenší vliv. Tyto informace Nečase přesvědčily, že Šlachta je „bezskrupulózně ambiciózní policista“. Obvinil ho i z toho, že obchoduje s informacemi, které se ve službě dozvěděl, ačkoliv za to jiné stíhal.
Dalším tématem bylo, jak se Šlachta údajně snažil vetřít do přízně ministra vnitra Langerovi. „Šlachta měl jednu zásadní vlastnost, byl to vždy policejní plukovník svého ministra vnitra. Kdyby se ministrem vnitra stal Reinhard Heydrich, tak nemá oddanějšího policistu, než je Šlachta,“ prohlásil Nečas a doplnil: „On se snažil, protože byl prostě obrovsky ambiciózní, dostat se i k premiérům. Není mimochodem bez zajímavosti upozornit na to, že se třikrát setkal s mou vrchní ředitelkou v Hrzánském paláci na snídani. Pokaždé se ohlásil sám a strašně stál o pracovní snídani s ní.“ Na těchto schůzkách pak měl Šlachta za sebe a svůj útvar lobbovat, ale také řešit své osobní záležitosti. „Co je zajímavé, vždy se ozval sám. Už na začátku roku 2012 evidentně řešil volbu, když to řeknu zjednodušeně, jestli se má ke mně jako k premiérovi vetřít, anebo jestli je pro něj výhodnější mě jako premiéra odrovnat,“ poznamenal odrovnaný expremiér. Na dotaz, zda i Šlachta nosil dárky, Nečas odvětil, že pouze přinesl kalendář.
Že měl Šlachta kontakty s Babišem považuje bývalý premiér za nepopiratelné. „Koneckonců na audionahrávce z twitterového účtu Šuman, tam je jednoznačně řečeno, že Babiš říká, že mu Šlachta vzkázal, že chce být policejním prezidentem. Já bych k tomu dodal: To už je recidiva. A nejpozoruhodnější na tom je ten náhodný názorový obrat, který jsme zaznamenali v těchto dnech. Babiš se nade vší pochybnost Roberta Šlachty zastal, když odcházel z ÚOOZ, stál na jeho straně, akorát ho zase neudělal tím policejním prezidentem,“ řekl.
Šlachta podle něho místo v celní správě získal jako trafiku a ještě si polepšil. „Neměl na něj kvalifikaci, dokonce se stal náměstkem ředitele bez toho, aby složil celní zkoušku. Šlachta je klasický trafikant. A jiné za to honil. Ale pro něj nikoliv poprvé asi platí jiná pravidla. A teď najednou plive na Babiše, který se k němu choval loajálně. V podstatě se o něj postaral. To také něco vypovídá o charakteru Roberta Šlachty,“ mínil Petr Nečas.
Další kritika od Petra Nečase na Šlachtovu adresu byla za metanolovou aféru a za obchod s černým lihem vůbec. „Policie, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, a i celní správa, dlouhodobě a systematicky ignorovaly černý obchod s alkoholem,“ řekl bývalý premiér s tím, že tzv. lihová mafie byla jediná česká organizovaná zločinná skupina, která ovšem vydělávala astronomické částky, protože údajně vyrobila a prodala až jednu čtvrtinu veškerého alkoholu v České republice. Nečas dodal, že právě Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se jí měl zabývat, ale dle něho tuto skupinu ignoroval.
Zasáhl až tehdy, kdy lidé začali umírat a i tehdy podle Nečase většinu práce odvedly kriminálky v Ostravě a ve Zlíně. „To pak ÚOOZ dokázal najednou zasáhnout velmi rychle. To znamená, že ty informace měli, ale jenom je z nějakého nepochopitelného důvodu nevyužívali,“ míní. A pokud Šlachta tvrdí, že metanolová kauza s černym trhem nesouvisí, je to podle něj jen známkou toho, že nemá vzdělání a inteligenci. „Kdyby tu neexistoval obrovský černý trh s alkoholem, tak by nikdy nenapadlo žádného idiota pokusit se tam dodat nějaký alkohol vzniklý z metylalkoholu. A naopak, kdyby byl ten trh protimafiánskou policií totálně potřený, tak je tu nula a v životě by ten svůj smrtící koktejl někdo, kdo by namíchal metylalkohol s etylalkoholem, by to prostě neprodal,“ argumentuje Nečas s tím, že toto selhání vedlo ke smrti několika lidí, protože se nakonec našel „kretén“, který se rozhodl použít metylalkohol.
„Oni na to, na takové voloviny jako je lihová mafie, neměli čas ani prostředky, protože honili Nečase a Nagyovou,“ dodal posměšně. Tomuto tématu se věnoval i dále. Tvrdí, že ho policie, spolu s jeho ředitelkou odposlouchávala ještě předtím, než to měla schváleno. Šlachta měl prý na ÚOOZ dva odbory, které nevykazovaly žádnou práci. „Neměli informátory, nepracovali na skutečném organizovaném zločinu, pracovali na politice a ekonomice,“ obvinil dotyčné, že přes případy v těchto odborech záskávali odposlechy. Které sice u soudů byly nepoužitelné, ale umožnily vytipovat, kdo je zajímavý a stojí za oficiální odposlech. Což se stalo prý i u něho a jeho ženy.
Psali jsme:
autor: kas
