Pithart uvedl, že z této doby nezbylo prakticky nic. A to proto, že po ní nastoupila normalizace, a že většina plánovaných reforem byly opojné a euforické řeči o nalezení středu mezi kapitalismem a socialismem. Ale nic konkrétního se neudělalo, kromě novelizace trestního řádu a federalizace, protože se čekalo na sjezd strany. V normalizaci se pak tyto myšlenky musely zapřít, aby člověk nepřišel o místo. V polistopadových poměrech se nikdo k myšlenkám Pražského jara nevracel, hovoří Pithart z vlastní zkušenosti.
Alexander Dubček si podle něj nedokázal představit, že Sovětský svaz bude Československo okupovat, protože v něm vyrostl a byl pravověrný komunista. Celá otázka okupace a reakce Sovětského svazu na uvolnění poměrů byla prý pro vedení KSČ tabu. Pithart říká, že vedení KSČ mělo poslat do Moskvy dopis ve znění: „Vážení soudruzi, ze Západu se šíří zlolajné pověsti o tom, že se chystáte naši zemi přepadnout. Prosím, abyste tento nesmysl, který je v rozporu s naším komunistickým... vyvrátili.“ Pak by Sovětský svaz musel reagovat a buď uznat, že se chystá na invazi, nebo říci, že je to nesmysl, což by mu pak přineslo další potíže.
Po invazi nastalo prý podvolení, kdy už lidé předpokládali, jak situace dopadne, a šli jí trochu vstříc. Prý očekávali od svých vůdců nějaké gesto, ale to nepřicházelo. „Ta porážka byla nevyhnutelná, ale způsob porážky byl v jejich, našich rukou,“ říká bývalý senátor. „Přece oni museli vědět, že je nezastřelí, ani nezavřou, ani nepošlou na Sibiř, oni by nevěděli co s nima, ale nakonec by je pustili,“ tvrdí Pithart.
Fotogalerie: - Srpen 1968
Dodává, že na nějaké gesto se zmohl pouze František Kriegel, který nepodepsal Moskevský protokol, a Zdeněk Mlynář, jenž rezignoval na své posty. Kdyby toto udělalo více funkcionářů, tak by následující léta nebyla tak deprimující, myslí si Pithart. Pak ale dodává, že celá situace byla hlavolam bez dobrého řešení, a poslední telefonáty Dubčeka s Brežněvem musely být zoufalé. Dubček se prý neuměl vzdát toho, že ho lidé měli rádi, což prý žádný komunistický představitel předtím nezažil. „On šel ráno do práce a líbaly ho herečky a zpěvačky a lidi mu nosili buchty,“ říká Pithart. Prý nikdy nenašel odvahu důstojně odejít.
Uvádí, že na začátku procesu stála roztržka mezi slovenskou a českou KSČ. Prezident Novotný se prý na Slovensku choval jako hulvát a Dubček musel do boje, který sice proti Novotnému vyhrál, ale ve straně mu zůstali lidé jako Vasil Bilak nebo Alois Indra, tedy „zváči“.
„Měli tu možnost, a oni šli jako ovce,“ komentoval dozvuky srpna 1968 Pithart, když se na jedné z posledních demonstrací ukázalo, že Dubček a vedení KSČ podepsali ustanovení stanného práva a proti demonstrantům vyjely už transportéry s českými znaky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
