I přestože soud ve správním řízení žalobu Ošťádala i Univerzity Karlovy na hlavu státu zamítl, dá se jejich boj podle Uhla hodnotit jako částečně úspěšný. „A hlavně potřebný,“ dodává Uhl.

„Žalobci napadli žalobou nečinnost prezidenta republiky Miloše Zemana, který nejprve, loni v květnu, prostě odmítl – ale lišácky bez vydání rozhodnutí – podepsat dekret, jímž měl být Ošťádal jmenován profesorem. Zeman to učinil, i když docent splnil všechny podmínky a i když o tom rozhodla po řádném a dost složitém řízení vědecká rada univerzity,“ poznamenává Uhl s tím, že prezidentův postoj i zamítnutí žaloby znamená, že české zákony zajišťují akademickou svobodu nedostatečně. 

Původní text ZDE.

U soudu se podle Uhla vlastně vedl spor, zda prezidentův dopis z letošního ledna, adresovaný ministryni školství Kateřině Valachové, která se marně snažila o kompromisní postup při jmenování profesorů, byl jeho správní „činností“, či naopak správní „nečinností“. „Soud se přiklonil k prvnímu pohledu, i když Zeman poslal dopis až dávno po podání žaloby na svou nečinnost. Z toho plyne poučení, že i Zeman je tvárný a ustoupí od svého anarchistického výkladu práva, podle něhož jako prezident přímo volený lidem může téměř vše a nikdo ho nemůže nutit, aby něco konal,“ zmiňuje dále Uhl. Jak také uvádí, soud následně odmítl zkoumat Zemanův postoj, neboť akademik nepodal žalobu proti nezákonnosti rozhodnutí.