Kdo bude protestovat za poplatky pro ČT? Zazněla zlá slova

Ministr kultury O. Klempíř veřejně oznámil, že vláda plánuje od příštího roku úplné zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas, s tím, že veřejnoprávní média budou placena ze státního rozpočtu. Opozice prý hodlá obstruovat, mluví se o „spacácích“ a dokonce už zazněla i výzva, aby šli lidé protestovat do ulic. Jak to tedy celé komentovat? Takto jsme se ptali zmíněných, veřejně známých osobností.

Ivan Vyskočil: To není televize, to je propagační kanál…

„Před volbami byli mnozí z nás nadšení z toho, že dnešní vládní politici slíbili, že zruší tyto poplatky a věřím tomu, že si to myslí většina lidí. Už jen z toho důvodu, že nikdo z nás nechce zbytečně platit, že ano. Někteří z nás nechtějí platit už z přesvědčení, protože ty žvásty, které nám Česká televize podstrkuje, to prostě nehodlají financovat. Protože to není televize, to je propagační kanál. A za tohle prostě nechci dávat peníze,“ říká rázně herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil a pokračuje. „A jsou tam i jiné věci, za které by člověk nedal peníze. Čímž nezatracuji všechno, také samozřejmě umí udělat pořad. Ale jestli tedy se mluví o tom, že by se ztratila ta nezávislost ČT a vyzývají se lidi, aby šli protestovat do ulic, tak to byl byl jen protest pro to, aby se zachovala závislost ČT. A že chce opozice obstruovat? To je ze stejného důvodu. Protože potřebují tu závislost, neboť je to už hodně dlouho na jejich straně,“ míní Ivan Vyskočil.

Jan Schneider: Protest? Demagogové a intelektuálně „podměreční“…

„Financování veřejnoprávních médií z rozpočtu je sociálně ohleduplnější, protože dosud platil stejně chudák i miliardář: nyní se budou na nákladech podílet jen daňoví poplatníci. Proti této změně mohou protestovat pouze asociálové a bezcharakterní zbohatlíci. Financování veřejnoprávních médií z rozpočtu, daného zákonem, je politicky stejně v rukách politiků jako financování formou koncesionářských poplatků, stanovených taktéž zákonem. Proti této změně mohou protestovat pouze demagogové a intelektuálně ‚podměreční‘ jedinci, říká publicista, emeritní bezpečnostní analytik a někdejší bubeník Plastic People of the Universe, dnes i člen Klubu 2019, Jan Schneider a pokračuje.

Anketa

Souhlasíte s tvrzením, že Petr Pavel má vítězství ve volbách 2028 jisté?

Souhlasím

Nesouhlasím

95%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 14404 lidí

„Opozice, složená porůznu z výše popsaných týpků, hodlá obstruovat, protože - jak vidno - nemá žádný věcný protiargument. Též jejich příznivci mohou protestovat v ulicích proti této změně, naprosto asociálně, v neprospěch chudších, a naprosto idiotsky, protože o ničem,“ vysvětluje.

„Současné vládě bych navrhoval zvážit, zda by v případě nějaké rozhlasové či televizní stávky bylo možné tato veřejnoprávní média obsadit ozbrojenými složkami, protože veřejnoprávní média jsou součástí kritické infrastruktury státu a jejich znefunkčnění může ohrozit životy lidí, jejich zdraví a/nebo jejich majetek. (Podobně jako třeba řízení letového provozu, příklady jsou známé ze zahraničí.),“ vzkazuje a dodává.

„Dále bude nutno urychleně využít všech legislativních a exekutivních možností k tomu, aby veřejnoprávní média plnila svou roli. K tomu zdaleka nepotřebují tolik peněz jako doposud. Sport a zábavu nechť přenechají komerčním médiím. Pro zajištění kvalitního zpravodajství z domova a z celého světa stačí dobře využitý jeden veřejnoprávní televizní a jeden veřejnoprávní rozhlasový kanál. Komentáře, diskuse a pořady pro posluchačské menšiny se mohou odehrávat jak průběžně mezi zpravodajskými relacemi, tak zejména v nočních hodinách. Možná by pak něco zůstalo i na podporu vlastní tvorby.“

Vadim Petrov: Je absurdní spojovat nezávislost televize s poplatky

„Je absurdní spojovat nezávislost televize s poplatky,“ uvádí místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, hudebník a manažer Vadim Petrov a vysvětluje.

„Poplatky za televizní přístroj byly zavedeny už v roce 1955. V tuhé komunistické éře. Koncesionářské poplatky platili majitelé televizních přijímačů. Poplatky byly povinné pro každou domácnost vlastnící funkční televizor. Poplatky vybírala pošta a následně je převáděla do státního rozpočtu, odkud byl financován jejich provoz a nákladné investice do vysílací techniky (např. přechod na barevné vysílání v 70. letech) a výstavbu areálů, jako byly Kavčí hory. Ačkoliv byla reklama v socialistickém státě omezená, existovala ve formě tzv. hospodářské propagandy (např. spoty pro státní podniky nebo spotřební zboží). Tyto příjmy však tvořily jen zlomek celkového rozpočtu. Stávající zákon vychází z toho komunistického a je načase mít moderní zákon, který zohlední změny na informačním trhu. Pojistky na to, aby politici do vysílání zasahovat nemohli, jsou jiné než ve způsobu financování.“

Bruno Solařík: Stávající poplatek? Nelogická daň navíc…

Vyjádřil se i publicista a autor literatury faktu Bruno Solařík. „Zvláštní poplatky za rozhlas a později i za televizi tu byly od počátku existence obou médií. Šlo vlastně o státní daň ve prospěch úhrady jejich logistického zajištění, technologického vývoje a později i jejich provozu. Dnes jsou tyto zvláštní poplatky už překonaným způsobem financování, a to jednak vzhledem k digitalizaci, a jednak vzhledem k možnostem jejího strategického rozvoje, který nelze účelně zajistit plánováním z roku na rok. Ministr Klempíř správně podotkl (v rozhovoru pro denik.cz ze 17. dubna), že občan platí státu daně, z nichž je logické zajistit financování veřejnoprávních médií, která jsou přece zřizována státem. Stávající rozhlasový a televizní poplatek je tedy pro občana vlastně nelogická daň navíc,“ říká a pokračuje.

„Hlavně ale stojí za pozornost, že tato státní daň navíc, tedy mediální poplatek, vlastně nikdy nesouvisela a ani dnes nesouvisí s tolik přetřásanou nezávislostí veřejnoprávního, tedy státem zřizovaného vysílání. Absolutní nezávislost je samozřejmě iluze, ale relativní nezávislost veřejnoprávních médií na politických tlacích mají zajišťovat a chránit rady těchto médií spolu s jejich managementem. Je otázka, nakolik úspěšně se jim to daří respektive nedaří, ale jedna věc je tu jistá. Totiž, že nový zákon o převodu financování z „daně navíc“ na státní rozpočet nemění na fungování a složení uvedených rad a managementu vůbec nic.

Je tedy zřejmé, že volání po záchraně nezávislosti veřejnoprávních médií cestou zachování poplatků je čistě politická figura, která má na poklep úplně duté jádro. Jinými slovy nejde o nic jiného než o další záminku pro pořádání opozičních a „neziskovkových“ demonstrací proti vládě, která se nelíbí Bruselu, v daném případě pokud možno i s tradičními rekvizitami typu spacák,“ pokyvuje Bruno Solařík a dodává.

„Samotný fakt, že proti novému zákonu brojí výhradně opozice spolu s neziskovkami, přitom prozrazuje, že obě tyto politické entity se reálně obávají nikoli ztráty nezávislosti daných médií, nýbrž naopak ztráty jejich dosavadní tendenčnosti (!). Ta se totiž časem zjevně přechýlila na stranu agendy sahající od ekoideologie, LGBT+, multikulturalismu a cancel culture až po novodobý drang nach Osten. Skutečnost, že opozice a neziskovky svůj odpor proti novému zákonu zjevně koordinují s řediteli ČT i ČRo Chudárkem a Zavoralem, jen dokresluje, co říkám. Totiž, že „boj za nezávislost“ je v daném případě naopak bojem za zachování jednostranné závislosti dosavadního managementu veřejnoprávních médií na politice jednotné fronty Brusel−Soros,“ vysvětluje.

„A poznámka na závěr: platí nejen, že obava opozice ze ztráty „nezávislosti“ veřejnoprávních médií je absurdní. Právě proto, že v interním fungování těch institucí se nic nezmění, je nakonec mylná i protichůdná emoce, tedy naděje odpůrců bruseloidního progresivismu, že zpravodajství oněch médií snad začne být díky novému zákonu automaticky vyvážené. Stačí shlédnout pár zpravodajských nebo diskusních pořadů veřejnoprávní televize na Slovensku, kde podobný zákon se změnou financování platí už bezmála dva roky. Nedá se tam mluvit ani o podbízivé vstřícnosti vysílání vůči Ficově vládě, která zákon prosadila, ani o zásadním odklonu od bruselské agendy. Jeden výrazný rozdíl jsem pravda zaregistroval: moderátoři už tam hostům tolik neskáčou do řeči,“ upozorňuje publicista.

„Shrnuto, podtrženo: bouře kolem našich veřejnoprávních médií každým dnem sílí, ale po všech stránkách je to jako obvykle bouře ve sklenici vody. Reálný zápas, v němž stojí na jedné straně obhájci progresivistické tendenčnosti a na straně druhé stoupenci demokratické vyváženosti sdělovacích prostředků, probíhá jinde,“ uzavírá.

Pavel Černocký: Na hřebejkoviny a mádloviny stejně nekoukám…..

„ČT v roce 2026 není stejná jako v roce 2000. Spacáková revoluce tehdy šokovala celou zem. Tehdy bylo těch televizí jen pár. Dnes je nabídka ohromná. Nebude ČT zpravodajství? No a co? Podíváme se na zpravodajství na Primě, anebo možná udělá zpravodajský kanál i NOVA. Navíc, Prima na tom vydělá – víc peněz za reklamu. No a ten Stardance a podobné programy si klidně odpustím a na staré české filmy se mrknu na CS Film. Ty trapárny, které ČT protekčním, liberálním, režisérům a hercům financuje (za naše peníze), klidně oželím. Na hřebejkoviny a mádloviny stejně nekoukám… Jestli bude televize financovaná státem a nebo z poplatků mi je srdečně jedno,“ říká publicista Pavel Černocký a pokračuje.

„Nejlepší by asi bylo, kdyby občané poplatky spontánně přestali platit. ČT24 nás už čtvrt století manipuluje, lže nám a zatajuje nám důležité informace. Pokud se kompletně nezmění vedení kanálu, klidně ČT24 oželím. Navíc by to bylo varováním pro další redakce, že je potřeba redukovat zaměstnance. Chudáček ředitel ČT Chudárek je evidentně nerozhodný a neschopný a měl by být vyměněn. Ani volba Klempíře nebyla šťastná. Nepůsobí sympaticky, nemá to lehké a jeho minulost agenta StB se za ním povleče věčně. Opozice mu to vždy ráda omlátí o hlavu. Tedy pokud budou chtít zaměstnanci ČT protestovat a stávkovat, tak jen do toho. Budu se dobře bavit…“