Uhl ve svém komentáři shrnuje celou demonstraci a popisuje i střet mezi dvěma skupinami. „Obě skupiny, národovci i ti, kteří vystupovali proti šíření nenávisti, oznámily podle zákona konání svých shromáždění a pražský magistrát je nezakázal,“ připomíná Uhl a dodává, že první skupina v oznámení ovšem neuvedla, že cílem shromáždění je podněcování k nenávisti k nějakým lidem či k omezování jejich práv. „Tím by totiž oznámila, že se chystá k trestnému jednání, a stihl by ji úřední zákaz oznamovaného shromáždění,“ připomíná a dodává, že když jeden z protidemonstrantů požadoval po přítomném zástupci magistrátu, aby kvůli nenávistným projevům shromáždění rozpustil, odvětil mu dotyčný, že těch šibenic je málo a že kvůli nim demonstraci rozpustit nemůže. 

Uhl s údivem sleduje, jak velitel policie odmítl národovce pokutovat za přestupky proti občanskému soužití a občana odkázal, aby si šel stěžovat na policejní služebnu. „Ten nešel, takže policejní mluvčí Tomáš Hulan mohl za hodinu pravdivě prohlásit, že si na zásah policie nikdo nestěžoval,“ odsuzuje novinář „laxnost“ policejního zákroku na národovce a kroutí hlavou i nad zákrokem policie proti skupině protestujících proti šíření nenávisti, kteří usoudili, že policisté neplní povinnosti vyplývající z jejich zákonné pravomoce. „Odmítli proto uposlechnout příkazu, aby odešli, a seděli dál na chodníku. Těžkooděnci je zaklekávali, jak se vesele v policejním žargonu říká tomuto protiprávnímu úkonu,“ kritizuje Uhl chování státní složky. 

„Tímto zneužíváním pravomoci úřední osoby vrací Policie ČR poměry do doby před více než čtvrtstoletím, kdy se perzekvovaní bránili, že příslušníci Bezpečnosti nepožívají ochrany veřejných činitelů, protože svou pravomoc sami zneužili,“ děsí se novinář chování státní složky a pozastavuje se i nad tím, jak policie jen přihlížela na to, jak v národoveckém davu vynikal Adam Bartoš, který je známý zveřejňováním seznamů Židů a židovských míšenců prvního stupně a před stovkami lidí držel v ruce oprátku a provolával, že skrze ni dojde k převzetí situace do vlastních rukou.

„V 90. letech popisovala policie takové demonstrace jako střet skinheadů a anarchistů, případně Romů. Po čtvrtstoletí snah o demokracii a o právní stát se tento pohled změnil jen málo,“ myslí si a dodává, že dnes už to nejsou anarchisti versus skinheadi, nýbrž krajní levice versus krajní pravice. „Vyhrožování násilím a podněcování k nenávisti či k omezování práv a svobod lidí policisty nijak neznepokojuje, máme přece svobodu slova, že? Oni ani nevědí, že to jsou trestné činy,“ diví se Uhl.