Česká televize dostala od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání výstrahu za pořady, kde vás uváděli jako ruskou agentku. Vnímáte to jako satisfakci?

Nevnímám to jako satisfakci. Spíše jako tiché připomenutí, že i občanský hlas si zaslouží respekt. Že lidé, kteří kladou otázky o zdraví, krajině a budoucnosti svých dětí, nemají být předem zařazováni do nějakých kategorií, „nálepkováni“, ale především vyslechnuti a v mnoha případech i vyslyšeni.

Mrzelo mě, že v demokratické společnosti mohlo dojít až k tomu, že člověk, který se táže a obhajuje veřejný zájem, mohl být označován za „ruského agenta“. Když má někdo otázky, není přece něčím nepřítelem? Otázky jsou součástí demokracie a dialogu mezi lidmi.

Nikdy mi nešlo o osobní spor. Nešlo o mou osobu. Šlo a stále jde o princip, že veřejná diskuse má stát na faktech, úctě a pravdě. A když někdo upozorňuje na rizika, neměl by být zesměšňován, ale brán vážně. Pokud ta výstraha od Rady něco znamená, tak možná jen malé potvrzení, že má smysl se ptát. Že i ti obyčejní lidé mají právo se ozvat, když mají obavy o krajinu v místě, kde žijí, nebo o svoji zemi. A že respekt k občanům a pravdě by měl být vždy silnější než nálepky či urážky. Neberu to jako vítězství nad nikým, ale jako malou naději, že slušnost, pravda a poctivá diskuse mají ve veřejném prostoru stále místo.