Jak zatím hodnotíte kroky zvoleného prezidenta Petra Pavla?Anketa
Na první pohled vás udeří do očí to slovo pluralita, možná dokonce víc, než svoboda. Protože plurality (a tím též svobody) lze nejlépe dosáhnout v prostředí, které není sešněrováno žádnými reglementacemi, doporučeními, opatřeními, směrnicemi, a co všechno to Evropská komise produkuje. Činí to však nikoli v zájmu plurality (a tedy i svobody), nýbrž pouze v zájmu posílení svých pravomocí nad životy občanů v členských zemích. Je to jen další projev toho, jak se z kdysi diskutované – a rozumnými účastníky diskuse i zavrhované - federalizace či konfederalizace EU stává de facto unitární stát, jehož legislativa stojí nad legislativami národními, směrnice EK jsou členské země povinny implantovat do svých zákonů, i kdyby v nich šlo třeba o to, že stát nedisponující mořským pobřežím musí provozovat flotilu námořních lodí, nebo stát položený jižně se má věnovat produkci brambor, kdežto stát na severu pěstováním mandarinek. Jednou to nařídila EK, pak je to slovo svaté.
Fotogalerie: - Volby v Mladých Bucích
K dalším důkazům této zkušenosti patří právě i dokument „Ochrana svobody sdělovacích prostředků v EU – nová pravidla.“ Jeho celá název zní „Doporučení Evropské komise ze dne 16. 9. 2022 o vnitřních zárukách redakční nezávislosti a transparentnosti vlastnictví v odvětví sdělovacích prostředků“. Připomínková řízení k němu skončila před pár dny, 23. ledna letošního roku. Pojďme si v něm zalistovat.
Najdeme zde občas pár vět sympatických, jež by zasluhovaly pomalu tesat (kdyby byly dodržovány), například tuto: „Aby mohli občané uplatňovat svá demokratická práva, musí být schopni důvěřovat informacím, které jsou jim poskytovány. Musí mít přístup k pluralitě názorů a ke spolehlivým zdrojům informací, aby si mohli utvářet vlastní názory a přispívat k demokratickým procesům. Přístup k důvěryhodným informacím je neméně důležitý i pro schopnost podniků přijímat informovaná rozhodnutí.“ Jenomže potíž samozřejmě vzniká už při úvaze o tom, kdo a jak rozumí slovům „spolehlivé zdroje důvěryhodných informací“ Jsou to ty, které slouží eurounijním představám? Nejspíše ano, protože jinak by tato směrnice nikdy nemusela vzniknout. A plyne z toho, že je EK znepokojena nad tím, že vedle jí kontrolovaných „spolehlivých zdrojů informací“ zde vegetuje nepřeberné množství jiných zdrojů mimo formální kontrolu úřadů. Někdo by to mohl nazvat onou kýženou pluralitou a výrazem svobody, ale běda mu, to jsou rouhačské představy. Spolehlivé je jen to, co EK spolehlivým a důvěryhodným uzná, tedy to, co jí bez výhrad slouží.
Leč pojďme dále: „Evropští poskytovatelé mediálních služeb jsou stále častěji vystavováni nepatřičným zásahům do jednotlivých redakčních rozhodnutí, a to i ze strany soukromých vlastníků a akcionářů, což má nepříznivý dopad na redakční svobodu a schopnost poskytovat nezávislé zpravodajství, a tudíž i na dostupnost důvěryhodných informací pro uživatele médií. Nástroj pro sledování plurality sdělovacích prostředků z roku 2022 vykazuje vysoké riziko nepatřičného komerčního a vlastnického vlivu v několika členských státech. V digitálním věku má vzhledem ke zvýšené možnosti snadného přístupu k informacím, které poskytují poskytovatelé mediálních služeb usazení v jiných členských státech, zásadní význam podpora osvědčených postupů na úrovni EU s cílem zajistit, aby se k občanům a podnikům v Unii dostával nezávislý a rozmanitý obsah v oblasti zpráv a informací o aktuálních událostech, který jim umožní utvářet si vlastní názory a provádět informovaná rozhodnutí, což přispěje k fungování veřejné sféry na vnitřním trhu.“
Fotogalerie: - I Evropa má své dny
I zde je překlad do lidštiny vcelku snadný. Na první pohled účelové formulace o tom, kterak se mediální sféra ocitá pod neblahým vlivem vlastníků médií – v některých zemích: jaké to jsou, si asi snadno domyslíme – směřuje k závěru, že té pravé redakční svobody a nezávislosti docílíme jen tehdy, když pro ni stanovíme společná europravidla. Kdeže by se nám tu roztahovali nějací neschválení, nespolehliví, pluralitní a svobodní médiusové. Tomu se musí zabránit. Třeba tímto dokumentem, o němž sice jeho autoři tvrdí, že má nižší právní sílu (než třeba směrnice), a není tedy do písmene nutno se jím řídit, avšak – jaký zdánlivý paradox, „Komise bude pečlivě sledovat opatření přijatá členskými státy a uplatňovat příslušná opatření přijatá poskytovateli mediálních služeb podle tohoto doporučení. Za tímto účelem by členské státy měly být vyzvány, aby Komisi poskytly příslušné informace, jejichž poskytnutí lze od nich důvodně očekávat, a umožnit tak Komisi sledovat dodržování příslušných částí tohoto doporučení, které jsou jim určeny.“ Tedy hezky z mosta do prosta: čert nikdy nespí.
A co tedy dokument EK doporučuje? Například „Komise předkládá poskytovatelům mediálních služeb, kteří poskytují obsah v oblasti zpráv a informací o aktuálních událostech, návrh demonstrativního katalogu dobrovolných opatření pro případné využití s cílem zaručit nezávislost jejich jednotlivých redakčních rozhodnutí.“ Překlad: protagonisté mediálních trhů v jednotlivých členských zemích budou dávat pravidelný raport nějakému podúřadu při EK, kterak svými „dobrovolnými opatřeními“ naplňují závazné doporučení EK. Trochu to připomíná výkaz práce, jak jsme jej znali v minulosti. Datum, přijaté opatření, cílová skupina, jíž se týká, sankce za nedodržení. Takový malý velký bratr na každém pracovišti.
Fotogalerie: - Dezinformace a mediální manipulace
Nebo: „Poskytovatelům mediálních služeb se doporučuje, aby stanovili vnitřní pravidla na ochranu redakční integrity a nezávislosti před nepatřičnými politickými a obchodními zájmy, které mohou ovlivnit jednotlivá redakční rozhodnutí. Pokud taková vnitřní pravidla existují, doporučuje se, aby byla plně uznána a podporována vlastníky i vedením dané mediální společnosti.“ No jo, ale co když vlastník má nějaké své například obchodní zájmy? Musí se jich vzdát na oltář „redakční integrity“? Ne, stačí přece, když se vzdá vlastnictví daného média, jak ostatně navrhuje i návrh zpřísnění zákona zvaného lex Babiš, s nímž přišli v minulých dnech Piráti a kde de facto vylučují z jedné části (snad ještě dosud aspoň navenek volného) trhu určitou skupinu osob a upírají jí ústavně a zákony garantované právo na vlastnictví a svobodu podnikání. Zde je k tomu hezký bruselský návod.
Obzvláště pikantní je i kapitolka věnovaná novinářské nezávislosti: „Poskytovatelům mediálních služeb se doporučuje zavést mechanismy, které umožní redakčním zaměstnancům chránit svou redakční nezávislost před jakoukoli formou nepatřičného vměšování. Tyto mechanismy by mohly zahrnovat například: právo na nesouhlas umožňující redakčním zaměstnancům odmítnout podepsat články nebo jiný redakční obsah, který byl změněn bez jejich vědomí nebo proti jejich vůli;… „doložky svědomí“ chránící před disciplinárními sankcemi nebo svévolným propouštěním redakčních zaměstnanců, kteří odmítnou vykonat úkoly, které jsou podle jejich názoru v rozporu s profesními standardy; … právo redakčních zaměstnanců, kteří se domnívají, že změna vlastnictví poskytovatele mediálních služeb může ovlivnit jejich redakční integritu a nezávislost, tohoto poskytovatele opustit při zachování veškerých výhod, které se vztahují na dobu strávenou v daném sdělovacím prostředku.“ Přiznám se, že zde trochu tápu. Představme si, že novinář nesouhlasí s názorem vydavatele. To se stává. Má právo o něm diskutovat, polemizovat. Nesmí však zpravidla jít čelně proti zájmům vydavatele. OK. Jenomže k čemu je ten třetí artikul? Novinář má přece už dnes právo opustit redakci, když je v rozporu s jeho přesvědčením. Tak proč tu EK objevuje Ameriku? Že by tím vyhrožovala vydavatelům? Není to vyloučeno.
Fotogalerie: - EU Space week
Tak bychom mohli pokračovat dále. Souborným výsledkem tohoto podivného dokumentu je krátce řečeno to, že o obsazích médií mají rozhodovat redaktoři, nikoli vlastníci. Ostatně podobnou myšlenku vyjádřil už v době tzv. krize v České televizi v zimě 2000 kníže Schwarzenberg: „ČT patří těm, kteří v ní pracují“.
Novináři si tu skrze eurounijní byroaparát prosadili privilegizaci své profese oproti jiným, a tomu se po evropsku říká demokracie. Pardon, liberální demokracie.
Když jsme tak liberální, tak se připravme na to, jak zaměstnanci státního pivovaru Budvar budou rozhodovat o tom, jak a jaké pivo se tam bude vařit. A budou mít svou „zaměstnaneckou integritu“ a faktickou nedotknutelnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Žantovský
