Nejen žáky základních a středních škol, ale i jejich učitele je třeba patřičně proškolit, aby věděli, co si mají a mohou myslet. Jedna taková akce se koná tuto středu. „Hromadným mailem mi přišla pozvánka na konferenci s názvem Média a volby. Uskuteční se v prostorách firmy ABF, což je developerská, na stavebnictví a architekturu zaměřená firma. Nemám nejmenší tušení, proč se angažuje jako partner této aktivity. Pořádá ji platforma JSNS – Jeden svět na školách. To je takový derivát k festivalu Jeden svět a zároveň podstatná část té aktivity je pořádána Člověkem v tísni. Konference Média a volby je primárně určena vyučujícím základních a středních škol, tedy ideologická nalejvárna. To mě velmi překvapuje a jsem velmi zaskočen tím, že naše učitele má nějaká NGO vyučovat, co se má, nebo nemá dělat v oblasti mediální gramotnosti a mediálního vzdělávání,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Když se ale podíval, jací lidé mají na konferenci vystupovat, pochopil, jak tato aktivita vznikla a co je jejím obsahem a smyslem. „Jmenoval bych například Veroniku Sedláčkovou, moderátorku Českého rozhlasu, poměrně známá bytost, ti, kdo poslouchají Český rozhlas, její názory velmi dobře znají. Jakub Železný, moderátor České televize. Jiří Kubík, zástupce šéfredaktora Seznam Zprávy, jeho kariéru netřeba připomínat. Petr Honzejk, komentátor Hospodářských novin. Tolik za klasická média. A za ostatní profese mezi účastníky bude Radka Hrstková, PR manažerka kampaně Michala Horáčka. Dále Jakub Hussar, jenž je prezentován jako režisér, který připravoval kampaň Pavlu Fischerovi. Vystoupí také Daniel Prokop, sociolog z agentury Median, jehož také známe z České televize,“ podotýká mediální analytik.
Na konferenci pro učitele budou jen hlasatelé stejných myšlenek
Z veřejnoprávní televize je známý i další z účastníků panelové diskuse na této konferenci Pavel Šaradín, politolog z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Tam vždy vystupuje jako poněkud zakřiknutý člověk, který se bojí vyjádřit nějaký ostřejší názor, jen stále tak oportunisticky kličkuje, aby mu realita vždy dala za pravdu. To je taková typická akademická nemoc dnešních politologů, velice častá, takové to mluvit dlouho, pokud možno cizími slovy a neříct vůbec nic, co by se dalo argumenty vyvrátit, nebo naopak potvrdit. Pavel Šaradín je, bohužel, typický příklad. Znám ho už mnoho let. Byl to velice kvalitní redaktor nakladatelství Votobia, v němž jsem kdysi také pracoval. A je mi dost líto, že se z toho vynikajícího redaktora skvělé literatury stal velice průměrný až nezajímavý akademický suchar, kterého nám nabízí Česká televize, protože je to pro ni lepší než nabízet nějaký opravdový názor,“ míní Petr Žantovský.
Zapomenout nelze ani na to, že pořadatelem jedné ze tří besed, které jsou součástí konference, je „oblíbený“ konspirační web Demagog.cz, za který vystoupí Jan Tvrdoň. „V konferenci, která se má zabývat velmi zásadním tématem vztahu médií a voleb a má být určena pro vyučující ze základních a středních škol, hledám jakoukoli, ale opravdu jakoukoli mezírku pro diskusi, argumentaci, polemiku, střet názorů. Vidím jen zastánce jedněch názorů, pouze jeden unisono myšlenkový či názorový proud. Tyhle aktivity – dá se to najít na internetu – jsou nepochybně velmi oficiální, velmi dlouhodobé a velmi pravidelné. Z webových stránek se dá zjistit, že mají za sebou spoustu aktivit, stejně tak před sebou. A opravdu by mě zajímalo, kdo to platí, protože to jsem se příliš nedozvěděl kromě té společnosti ABF, která se zabývá developingem, a Člověka v tísni,“ poukazuje mediální odborník.
Hrozí jednonázorová totalita, nebude místo pro diskusi
Nemůže se ani trochu vyrovnat s tím, že se tento vzdělávací program jmenuje Jeden svět na školách. „Jeden svět je, pokud vím, filmový festival. Nevím, jak je vůbec možné, když zákon zakazuje jakoukoli propagaci, jakoukoli politickou agitaci, jakékoli politické působení na všech typech škol, že se tady naprosto oficiálně a ještě pod hlavičkou Člověka v tísni, což je de facto veřejnoprávní instituce, která je placená nejenom z veřejných prostředků, ale je také nalepena na Českou televizi, skrývá nějaká názorová indoktrinace lidí, kteří působí na základních a středních školách. Naprosto to nechápu a myslím si, že by to bylo asi zapotřebí prozkoumat z hlediska dodržení zákona,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Je přesvědčen, že by se Ministerstvo školství mělo podívat na to, jakým způsobem, kým, proč a jak jsou tyto aktivity placeny, k čemu směřují a jaký je jejich výsledek. „Obávám se totiž, že je to zase jedna z těch věcí, na které jsme už narazili, když jsme mluvili o tom, že Jakub Janda a ty Evropské hodnoty se chystají na nějaké turné po školách a na propagandistické působení na žáky a studenty. Tak si myslím, že to je jedna z dalších plíživých, jak se říkalo kdysi dávno ‚kontrarevolucí‘, plíživých aktivit, kdy se nenápadně vkládají do hlav našich dětí a našich potomků nějaké myšlenky, které jsou naprosto jednostranné a naprosto mimo prostor pro diskusi a polemiku. Je to varovné, směřuje to k jednonázorové totalitě a začínám se toho velmi bát,“ přiznává mediální analytik.
Šedesát redaktorů představuje velmi nepatrnou menšinu v RTVS
Pro druhé téma míří na Slovensko kvůli výzvě, kterou se šest desítek redaktorů RTVS, což je Rozhlas a televize Slovenska, obracejí na své posluchače a diváky. „Vedení RTVS – na Slovensku je mediální veřejný prostor spojen v jednu instituci – propustilo jednu pracovnici, paní Bakovou, protože v rámci reorganizace odmítla jiné nabízené místo. To se zřejmě stalo záminkou k tomu, aby šest desítek redaktorů této instituce podepsalo petici za Oľgu Bakovou. Je pikantní, že tu petici podepsala také ona sama, ale to je jen taková folklorní poznámka. Cituji z té výzvy: ‚Atmosféra ve zpravodajství RTVS je už několik měsíců napjatá. Bojujeme s nedůvěrou vůči našim nadřízeným, vůči jejich úmyslům a schopnostem. Většinou jde o lidi, kteří překročili nepsané novinářské pravidlo a přišli z tiskových oddělení. Dosud však nezavedli mechanismus, který by vyloučil možný vliv jejich střetu zájmů na obsah zpravodajství.‘ A tak dále a tak dále,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Považuje to za útok na generálního ředitele RTVS Jaroslava Rezníka, který v čele instituce stojí od poloviny minulého roku a v minulosti působil jako ředitel tehdy ještě samotného Slovenského rozhlasu a také jako ředitel tiskové agentury TASR. „Tenhle pan generální ředitel začal po nástupu realizovat své organizační nebo novinářsko-profesní představy a některým novinářům se to nelíbí. Tomu rozumím, že se to někomu nemusí líbit, ale na druhou stranu máme tu demokratický systém, který říká, že demokracie spočívá v debatě. A očekával bych, že těch šedesát redaktorů, když pominu to, že představují opravdu velmi nepatrnou menšinu lidí, kteří v té instituci pracují i na novinářských pozicích, vyzve pana generálního ředitele nebo šéfa zpravodajství k diskusi či k dialogu. K tomu zřejmě nedošlo, jak jsem pochopil,“ poznamenává mediální odborník.
Situace na Slovensku připomíná prosinec 2000 na Kavčích horách
Místo toho vydalo šedesát novinářům z RTVS zmíněnou výzvu a obrátili se s ní na slovenská média, zejména na Denník N, který je známý tím, že je politicky velmi aktivistický. „Mně to strašně připomnělo prosinec roku 2000 v České republice, kdy někteří novináři v České televizi vyjádřili nesouhlas se jmenováním pana Hodače generálním ředitelem a jeho organizačními a personálními změnami, které následovaly po jeho nástupu do funkce. A ani tehdy to neudělali tak, že by s ním diskutovali, naopak to odmítli. Vyhlásili jakousi revoltu, okupační stávku, přinesli si tam suché toalety, přespávali tam s Janem Rumlem, Petrou Buzkovou, Hanou Marvanovou a dalšími tehdy významnými politickými osobnostmi a tu instituci vlastně obsadili,“ připomíná Petr Žantovský.
Velice se obává, jestli se na Slovensku neschyluje k nějaké podobné akci, jíž by nějaká taková nátlaková – zprvu ještě poměrně malá – skupina chtěla reagovat na vývoj, který se odehrál v poslední době na tamní politické scéně. „Zcela jistě si představovali, že situace kolem těch jejich majdanů a jmenování nové vlády bude jiná, že předsedou vlády bude třeba pan Matovič a zcela jistě jím nebude pan Pellegrini nebo jiní lidé od expremiéra Fica a že zase zavlaje prapor vépéenky nad Bratislavským hradem. To, že k tomu nedošlo, je naprosto zklamalo, a tak sáhli k jinému politickému prostředku. Ten politický prostředek spatřuji jednoznačně v prohlášení, že jim sice nikdo nebrání ve svobodě, ale doslova říkají: ‚Zatím pracujeme svobodně, ale v nepřátelské atmosféře.‘ No sakra, co to je nepřátelská atmosféra?“ podivuje se mediální analytik.
V České televizi vládnou redaktoři zpravodajství
Za podstatnou okolnost považuje tu část vyjádření, v němž sami novináři přiznávají, že v RTVS pracují svobodně. „Jestliže těch šedesát redaktorů včetně paní Bakové, která odmítla v rámci reorganizace jiné nabízené místo a sama se rozhodla odejít, pracuje svobodně, tak nemají co ve veřejnosti vyvolávat nervozitu. Jsou tam od toho, aby popisovali realitu, aby popisovali historii, popisovali věci, jak se dějí, a ne aby ty dějiny tvořili. To si myslím, že nepochopili, stejně jako to nepochopili revolucionáři na Kavčích horách v roce 2000. Moc se bojím, že v RTVS to spěje k nějakému podobnému dění nebo jinému nedobrému vyústění. A strašně si přeji, aby si slovenská vláda počínala v této věci mnohem lépe než tehdejší česká vláda i náš Parlament, který v době krize ČT kapituloval a vlastně tu televizi předal do vlastnictví. Dnes je proto vlastnictvím redaktorů zpravodajství a publicistiky České televize,“ tvrdí Petr Žantovský.
Nemyslí si ani, že by Česká televize byla vlastnictvím generálního ředitele Petra Dvořáka a jiných lidí z managementu. „Tam teď opravdu vládnou lidé, jako je pan Wollner a podobně, a ti rozhodují o tom, co bude v České televizi. Zjevně k něčemu podobnému to chtějí tlačit na Slovensku. A dokonce tam přímo vyzývají k tomu, aby RTVS nezvala – řeč je tedy o blacklistech, o nichž se stále bavíme v souvislosti s Českou televizí – určitý typ respondentů, třeba pana docenta Chmelára. Eduard Chmelár je, což znalci slovenského prostředí vědí, významný slovenský výrazně levicový intelektuál, bývalý rektor Akademie médií a pretendent na různé politické posty. V každém případě je to člověk, který toho má z levicového pohledu opravdu co říct,“ vysvětluje mediální odborník.
Zaměstnanci přikazují vedení, koho může zvát do vysílání
Přijde mu to stejné, jako kdyby někdo řekl, že Česká televize nesmí do svého vysílání zvát Lukáše Jelínka, protože je to levicový pretendent, zastupuje sociální demokracii, byl dlouhá léta poradcem několika sociálnědemokratických ministrů a pracuje pro Masarykovu demokratickou akademii. „Jsem naprosto konsternován, jak si může vůbec dovolit nějakých šedesát zaměstnanců přikazovat vedení televize, koho smí a nesmí zvát do vysílání. Tím spíš, že se jedná o pana Chmelára. Podotýkám, že s většinou názorů pana Chmelára nesouhlasím, protože nejsem levičák jako on. Ale budu se opravdu do krve bít za to, aby měl právo je veřejně říkat, protože vím, že to je autoritativní, velice relevantní, vzdělaný a smysluplný protivník v diskusi. To není žádný konspirátor, jak by si mohl myslet někdo, kdo o Slovensku nic neví. Samo o sobě to, že ještě navíc vybrali tohle konkrétní jméno, mě docela nadzdvihlo a bojím se, bojím o to, co se bude dít na Slovensku,“ konstatuje Petr Žantovský.
Na závěr si nechal glosu k nařízení o ochraně osobních údajů, které začne platit 25. května. „Kvůli tomuto debilnímu – a to desetkrát podtrhuji – GDPR končí například úžasná služba Spolužáci.cz, kterou provozoval Seznam. To byla jedna z nejkrásnějších komunikačních příležitostí, jak nacházet lidi ze své minulosti, jak se potkávat s lidmi, které jste ztratili ze svých pamětí, jak navazovat staronové vztahy. Byla to úžasná, velmi veřejně prospěšná služba, jeden z nejlepším produktů, které Seznam kdy provozoval. Přesto k 1. září končí, přičemž po 24. květnu nebude možné zaregistrovat nového uživatele, ani vkládat příspěvky na nástěnku nebo fotky. Pak už bude jen do září možné si stahovat dokumenty a fotografie, které tam visí, do nějakých vlastních archívů, protože Spolužáci.cz jsou mrtví,“ lituje mediální analytik.
Jde o to rozbít společenství lidí a postavit je proti sobě
Od května budou tedy Spolužáci.cz mrtví a může za to Evropská unie. „Až bude zase někdo někde vykládat, jak Evropská unie pracuje v náš prospěch, jak nás miluje, jak dělá všechno pro to, aby se občanům Evropské unie žilo lépe, jednodušeji a příjemněji, tak si na to, prosím, všichni vzpomeňte. Tohle je orwellovský zásah do vaší minulosti. Berou vám vaši minulost. Berou vám vaše mládí. Berou vám cokoli, co by vás mohlo spojovat s jinými lidmi. Je to další krok k tomu rozbít jakákoli společenství. Podobně budou pokračovat v rozbíjení jiných společenství. Vidíme to na Facebooku, vidíme to na jiných sociálních sítích. Zuckerberg oficiálně přiznal, kolik stovek tisíc, ba milionů různých informací neprochází Facebookem. To je trend, k němuž jsme se dopracovali. Hlavní přednost internetu, možnost bezhraničně komunikovat, bere za své. A o to jde. Rozbít ta společenství lidí, oddělit je, postavit je proti sobě a pak je ovládnout. To divide et impera, to bylo známo už za starého Říma. Bohužel, se to děje právě teď,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
