Petr Žantovský neuvěřitelně hodnotí rozhovor redaktora ČT s americkým novinářem. A k Okamurovu „zestátnění veřejnoprávních médií“ dodává zásadní informace

28.10.2017 8:19

TÝDEN V MÉDIÍCH Mediální reflexe voleb byla podle Petra Žantovského poznamenána chaosem, který plynul z toho, že favorité mainstreamu propadli a naopak uspěli jím nenávidění Babiš a Okamura. Analytik je sám zvědav, jak obstojí Piráti v situaci, kdy z nich sdělovací prostředky začnou dělat hvězdy pravdoláskovnického rybníčku. Ohlédnutí za uplynulým týdnem patří rovněž bouřlivé diskusi o zestátnění veřejnoprávních médií, ale také zaznamenáníhodné události, kdy si moderátor České televize počínal tak, jak ho neznáme, ptal se hosta jako úplně jiný člověk, jako profesionální novinář.

Petr Žantovský neuvěřitelně hodnotí rozhovor redaktora ČT s americkým novinářem. A k Okamurovu „zestátnění veřejnoprávních médií“ dodává zásadní informace
Foto: Hans Štembera
Popisek: ČT 24, ilustrační foto

Ničím jiným než mediální reflexí parlamentních voleb nelze začít pravidelný přehled toho nejdůležitějšího ve sdělovacích prostředcích za uplynulý týden. „Celkem se dalo očekávat, že většina mainstreamových médií bude chvíli zaskočena, protože takový výsledek nečekala. Lidé v těchto médiích totiž většinou přemýšlejí systémem přání otcem myšlenky. To jsme viděli v prezidentských volbách 2013, jak některé deníky a týdeníky psaly naprosto explicitně ve svých redakčních materiálech stylem ‚my tady volíme Karla‘. I proto důvěra v média v průběhu posledních let rapidně klesla. Při porovnání důvěryhodnosti českých novinářů za období mezi roky 2004 a 2016 je zřetelný posun. V kolonce důvěřuje českým novinářům se procento u veřejnosti snížilo za těch dvanáct let ze 47 na 29 procent, v kolonce nedůvěřuje se zvýšilo z 19 na 46 procent. To dost vypovídá o tom, jak si média stojí u veřejnosti,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Povolební mediální reflexe ho nepřekvapila ani počátečním chaosem, který plynul z toho, že favorité mainstreamu propadli nebo jako TOP 09 byli úplně na chvostu. „Média se vzpamatovávala z toho, že nenáviděný Babiš, kterého všichni špinili, seč mohli, získal skoro třicet procent. Nebo že má přes deset procent další nenáviděný Okamura, kterého také špinili seč mohli, že na nečekaně vysokých číslech jsou Piráti. Z těch teď asi začnou dělat mediální hvězdy toho našeho pravdoláskovnického rybníčku. Jsem zvědav, jak si Piráti s touto rolí, do které nepochybně budou strkáni, poradí, a jestli zůstanou věrni tématům autorských práv nebo k cenzuře internetu. I když té se k mému velkému údivu v předvolební kampani vůbec nevěnovali, ač je cenzura internetu za dveřmi. Držím jim palce, aby se se svou novou rolí vyrovnali důstojně a v duchu svých původních myšlenek, a ne v duchu snahy o získání koryt, jak se to přihodilo jiným stranám v průběhu posledních let,“ podotýká mediální analytik.

Babiš by prý z mezinárodního pohledu koalicí s Okamurou neobstál

Zaznamenal, že když se vyčerpalo mediální téma, že Andrej Babiš nemůže s nikým sestavit koalici, protože nikdo nechce kvůli jeho trestnímu stíhání, tak přišlo jiné. „A sice to, že Babiš nemůže složit koalici s Okamurou nebo s někým podobně nevhodným, protože by ho to z mezinárodního pohledu, zejména z pohledu Bruselu, poškozovalo a stal by se pro evropské struktury nevěrohodným partnerem. To řekl například komentátor Petr Holub z Echa24 v úterních zprávách ve 23 hodin, že by Babiš z mezinárodního pohledu neobstál. To je zvláštní porovnání s tím, co zaznělo mezitím – ve středu a ve čtvrtek v Událostech ČT – že naopak mnozí západní komentátoři i politici vítají Babišovo vítězství s tím, že Babiš je byznysmen, a proto se bude aspoň na politiku dívat pragmaticky a bude možné udržovat s Českou republikou standardní ekonomické vztahy, že je předvídatelný,“ připomíná Petr Žantovský.

To, že je Babiš vnímán pozitivně těmi západními strukturami, co opravdu pracují, obchodují a mají na tom své ekonomické zájmy, je v přímém rozporu s tím, co zní v českých médiích, ale i z úst některých předních politiků ze zemí EU. „V té souvislosti bych rád zmínil výrok nově zvoleného předsedy Bundestagu pana Schäubleho, jak on pohlíží na vůli lidu. K neochotě dát Alternativě pro Německo jakoukoli funkci ve vedení, i když byla ve volbách třetí nejsilnější, zareagoval na argument, že ji volilo hodně lidí, že ‚něco jako vůle lidu vzniká z rozhodnutí parlamentu‘. Přitom naopak parlament vzniká z vůle lidu. To, že se Schäuble nebo někdo jiný rozhodne, jak vypadá vůle lidu, neznamená, že to je vůle lidu. Jen se brutálně a demagogicky zaměňuje příčina za následek, což je jeden z nejnebezpečnějších způsobů, jak manipulovat veřejností. Když to vyřkne předseda parlamentu nejsilnější evropské země, tak je to velmi na pováženou,“ tvrdí mediální odborník.

Rozvracení státu Peroutka nenapsal, to by šlo Taberymu či Slonkové

Zvědav je na to, když zatím neobstál útok na hnutí ANO jako vítěze voleb ani z domácího, ani z mezinárodněpolitického hlediska, co si čeští mediátoři vymyslí příště. „Už jsem také říkal, že by média měla sloužit nejen jako kontrolní prvek ve společnosti, ale zároveň by měla fungovat jako konstruktivní a stavební prvek ve společnosti. Nakonec Ferdinand Peroutka, kterého si bere každý do úst jako vzor a je po něm pojmenována novinářská cena a byl to opravdu významný český novinář, napsal stěžejní dílo Budování státu. Kdyby myslel a psal jako dnešní páni Taberyové, Kubíkové či paní Slonkové, tak by napsal spíše spis s názvem Rozvracení státu. Ale to neudělal. Jeho státotvorné – a nebojím se použít slova vlastenecké – cítění bylo mnohem podstatnější, to by se od něj měli všichni novináři učit. A je to mnohem významnější než pod jeho jménem rozdávat nějakou cenu, protože to je koneckonců jen kus papíru. Ale ten étos je nenahraditelný, nezaměnitelný a něco, co naší novinářské obci, zejména té mainstreamové, chybí nejvíc,“ míní Petr Žantovský.

Pro druhé téma si vybral pondělní vystoupení Tomia Okamury v Českém rozhlase na téma zestátnění veřejnoprávních médií. „Samotné vystoupení se zabývá Českou televizí a Českým rozhlasem tak jedním procentem, ale i to vzbudilo velký rozruch. Šlo o pasáž, která se týká poplatků a hospodaření veřejnoprávních médií. V ní skutečně Tomio Okamura říká, že bude chtít zrušit koncesionářské poplatky a zestátnit obě ta média. Zároveň dodává, že chce, aby byl jasný dohled NKÚ nad hospodařením. Proti tomu se zvedla velká vlna odporu. Jednak ze strany dotčených organizací, tedy především pana Zavorala jako generálního ředitele Českého rozhlasu, který vydal jasné prohlášení, tak i od Syndikátu novinářů a od jiných organizací. Pan Okamura tyto věci říkal už před volbami, tak bychom neměli být překvapeni, že je říká i teď,“ upozorňuje mediální analytik.

Absolutní nezávislost na politické scéně, závislost jen na ekonomice

Chtěl by ale tímto prostřednictvím upozornit předsedu SPD na jednu chybu, které se dopustil. „Když se bavíme o statutu veřejnoprávních médií, tak se tu a tam připomíná tzv. slovenský model. V roce 2010 přijala Národní rada Slovenské republiky nový zákon o RTVS, tedy o spojené instituci rozhlasu a televize, což ale neznamená, že je to nezbytně nutné kopírovat v našem prostředí. Na Slovensku se tím řešil obrovský ekonomický problém Slovenské televize, která měla obří dluhy, a bylo potřeba, pokud neměla zkolabovat, ji dát do ekonomické latě. Spojením řešili skutečnost, že Slovenský rozhlas byl na tom tehdy ekonomicky velmi dobře, měl dobrý management, i proto první ředitelkou té spojené instituce se stala někdejší ředitelka Slovenského rozhlasu, od níž se očekávalo, že napraví ekonomiku Slovenské televize v té spojené instituci,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Podstatné jsou dva nebo tři paragrafy zákona o RTVS, které upravují ekonomiku a kontrolu této veřejné instituce. „To stále veřejná instituce je, jen nemá veřejnoprávní status, který je zcela nekontrolovatelný a v našem prostředí do něj nesmí NKÚ. Na Slovensku bylo financování vyřešeno tak, že hlavní novum, které tam bylo zavedeno, je, že ta instituce je financovaná zákonem daným procentem z HDP. Když se zemi daří, jde rozpočet RTVS nahoru, když ne, tak naopak. Je to garance absolutní nezávislosti na politické scéně. Jediná závislost je na ekonomickém stavu země, a to si myslím, že je správné. Přece nemá smysl živit všechny ty bumbrlíčky, jako to děláme my, a tvářit se, že je všechno v pořádku, že si kupujeme všechny ty Všechnopárty, krváky, fotbaly a další komerční zboží za své peníze, když ho nechceme. Tohle na Slovensku odbourali tím, že zafixovali rozpočet,“ připomíná mediální odborník.

Zestátnění může spočívat v transparentním dohledu veřejnosti

Vadí mu, že se v debatě naprosto nesmyslně šermuje s pojmem zestátnění veřejnoprávních médií. „I pan Okamura ho použil bez přesného vysvětlení. Protože zestátnění může mít i podobu, o níž se hovořilo v devadesátých letech, že by byla podřízena ministerstvu kultury, předsednictvu vlády nebo premiérovi a že by byla řízena exekutivou. To by samozřejmě přineslo ten problém, na který všichni kritici upozorňují, že by to politizovalo obsahy v té televizi. Pochopitelně, protože by vládnoucí garnitura měla logicky tendenci vstupovat a ovlivňovat obsahy vysílané těmi médii. A to přípustné v demokracii není a to nechceme, ani v evropské mediální tradici to není. Ale zestátnění podle slovenského příkladu může spočívat také v jasném transparentním dohledu veřejnosti. Tomu, že u nás k němu dochází přes nějaké pány Šarapatky, se můžeme leda zasmát,“ myslí si Petr Žantovský.

Tomio Okamura

  • SPD
  • Předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)
  • místopředseda PS PČR

Je totiž přesvědčen, že Rada České televize neplní dohledovou a kontrolní funkci, jak by měla. „Dokonce neodpovídá ani na korespondenci, která jí je adresována. Sám jsem jí napsal dopis v listopadu 2014 a v lednu 2015 mi tehdejší předseda odpověděl, že se budou stížností zabývat a o výsledku mě budou informovat. Od té doby to zřejmě neprojednávali, a pokud ano, tak jsem o výsledku informován nebyl. Jistě nejsem jediný, kdo má tuhle zkušenost, že kontrolní mechanismy nefungují, jak by měly. Ať mi to někdo zkusí vyvrátit. Upozorňoval jsem tehdy na faktická pochybení v Otázkách Václava Moravce, naprosto banální chyby, jichž se Moravec dopustil v debatě o vysokém školství. Rada na to tedy nezareagovala, její kontrolní funkce tedy neexistuje. Neexistuje tedy ani automatická víra v to, že radní důsledně kontrolují hospodaření České televize, když nejsou schopni odpovědět na jednu stížnost,“ zdůvodňuje mediální analytik.

Kontrolní funkce by měla přejít z politických nasazenců na NKÚ

Pojem zestátnění ve smyslu, o němž hovoří, proto míní ve stejné podobě, jako je slovenský model. „Znamená přesunutí kontrolní funkce z týmu nějakých politických nasazenců, kteří tam pravděpodobně jenom hlídají hlavně politické zájmy svých loutkovodičů, na Nejvyšší kontrolní úřad, který koná ze zákona nezávisle a jehož náplní je kontrola hospodaření s veřejnými prostředky. I když se určitě ozve někdo s tvrzením, že to nejsou státní prostředky, které tečou Českou televizí, tak jsou to veřejné prostředky a k ní jsou zákonem přímo přesměrované. Podle stávajícího veřejnoprávní statutu však nejde, aby se jejím hospodařením NKÚ mohl zabývat. Tomu pojmu zestátnění tedy rozumím takhle, ne jako podřízení politickým organizacím, ale jako zprůhlednění hospodaření těchto institucí,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Za zásadní považuje rozdíl mezi Českou televizí a Českým rozhlasem, a proto dobře rozumí tomu, proč se generální ředitel ČRo Zavoral ohradil proti Okamurovým slovům, že Český rozhlas má hospodářské problémy. „Hospodaření Českého rozhlasu přitom probíhá klasickým způsobem. Na jedné straně příjmy z poplatků plus příjmy z nějakých komerčních činností a z pronájmů. Na druhé straně jsou výdaje na tvorbu programů a na další záležitosti týkající se veřejné služby v Českém rozhlase. A tyhle dvě strany se na konci roku porovnají, a když je přebytek, tak se zdaní. Takže stát má ještě z Českého rozhlasu příjem na daních jako z jakékoli jiné firmy. Česká televize tímto způsobem nehospodaří, a to od chvíle, kdy se tam zavedlo tzv. fondové hospodaření. Mluvil o tom pan inženýr Žádník v dubnu na senátním semináři o České televizi několik desítek hodin před volbou Petra Dvořáka,“ poznamenává mediální odborník.

Nezávislost není ohrožena, i když mnozí tuto mantru stále opakují

Fondový princip spočívá v tom, že na jedné straně je tzv. fond poplatků, kam jdou všechny koncesionářské poplatky, z něhož se hradí výdaje a zbytek ve fondu zůstává. „Pan Dvořák byl panem Žádníkem kritizován za to, že z toho fondu vytáhl za poslední léta další dvě miliardy nad rámec standardních rozpočtů České televize a není jasné, za co se utratily. Jak by také mohlo, když to nemůže zkontrolovat NKÚ a Rada ČT vydává do Parlamentu jen sebechvalné zprávy, protože zájmem radních je, aby přežili ve svých funkcích, a ne aby Česká televize hospodařila efektivně. Fondové hospodaření nejen není pro stát ničím zajímavé, neboť z žádného zisku žádná daň neplyne, ale ještě navíc je neprůhledné. Čili srovnávat ty dvě instituce z hlediska hospodaření není fér a já bych to na místě pana Okamury určitě nečinil. Myslím, že má jen povšechný politický názor a nemá všechny detailní informace. Ať si je získá a pak by i jeho argumentace byla průkaznější,“ doporučuje Petr Žantovský.

Takhle především vyvolal bouři například u Syndikátu novinářů. „Ale i u lidí, kteří dlouhodobě opakují mantru, že je tu ohrožena nezávislost veřejnoprávních médií snahou o jejich zestátnění. Nepleťme, prosím pěkně, sémantiku toho slova, nevykládejme si ji účelově. Jestliže se bavíme o hospodaření, musíme se bavit o tom, jestli je efektivní a zda přispívá k plnění veřejné služby. A kdo si přečte článek dvě zákona o ČT, tak ví, že ta veřejná služba Českou televizí naplňována není. Jinak souhlasím se stanoviskem pana Zavorala, jímž se ohrazuje proti výtce, že Český rozhlas má hospodářské problémy, protože je opravdu nemá. Skutečnost je taková, jak jsem už výše uvedl. Jen je potřeba obě instituce posuzovat rozdílně, aby to mohlo vést k nějakému závěru,“ vybízí mediální analytik.

Zeman po Klausovi zdědil roli nežádoucího hlasu evropské politiky

Na závěr si nechal rozhovor moderátora Davida Borka s novinářem z týdeníku The Economist Edwardem Lucasem ve čtvrtečních Událostech, komentářích České televize. „Týkal se dnešní geopolitické situace v Evropě, vlivu Ruska na Evropu a tak dál. Nevím, co přesně tím bylo míněno, ale Česká televize se tentokrát zachovala skutečně veřejnoprávně. Pan Borek se ptal, jak ho neznáme, jako by se ptal úplně jiný člověk, jako profesionální novinář. Ale ještě předtím, než se dostanu k samotnému průběhu rozhovoru, tak řeknu něco i o panu Lucasovi. Ten do českých a evropských souvislostí mluví dlouhodobě. Dohledal jsem si, že například v dubnu minulého roku pro E15 prohlásil, že pan Zeman po panu Klausovi zdědil roli nežádoucího hlasu evropské politiky,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

V listopadu 2014 se Edward Lucas v rozhovoru pro Českou televizi pustil do prezidenta Miloše Zemana, když tvrdil, že jeho poznámky na Rhodosu byly naprosto šokující. „V nich šlo o to, že prezident vyzýval ke zrušení sankcí proti Rusku, protože je považuje za nefunkční. Lucas tedy neustále útočí na české ústavní činitele a snaží se ovlivňovat politiku v naší zemi naprosto nemístným vměšováním. Je to člověk, který se novinářsky dlouhodobě pohybuje mezi západním a východním světem a vlivově tu nějak působí. A jeho vliv pochází z instituce CEPA, Center for European Policy Analysis, což je, jak se dnes hezky říká, NGO. Institut, který má za úkol studovat vývoj v pobaltských zemích, ve Visegrádské čtyřce, na západním Balkánu, ve východních sousedstvích, tedy v Rusku, a v regionu Černého moře. Je to NGO nepochybně financovaná z programů podobných jako Stratcom z amerických vládních zdrojů,“ přibližuje mediální odborník žurnalistu Edwarda Lucase.

Rusko je sice slabé, ale volby v západním světě ovlivňovat může

Otázky, jimž od moderátora Davida Borka ve čtvrtečních Událostech, komentářích čelil, stojí za připomenutí. „V první připomíná Lucasovi, jak se prezident Obama v roce 2012 vysmíval republikánskému kandidátu Romneymu, jenž bubnoval do boje s Ruskem jako s největším nepřítelem, a říkal mu: ‚Ne, ne, největší nepřítel je islámský terorismus.‘ A táže se Lucase, co on na to, ale ten kličkuje. Téměř na všechny otázky je odpovědí Lucasovo kličkování. Pak Borek říká, že na rozdíl od nacismu Rusko nemá světovládné úmysly, že to není takový světový strašák, jako byl třeba Hitler. Mezi řádky Lucasova kličkování pak čteme odpověď ve smyslu, že to není pravda, že Rusko nedá pokoj, dokud neovládne celý svět. Ve třetí otázce se moderátor ptá na roli Turecka v NATO, jehož je velkou slabinou. Po ní kličkování pana Lucase připomíná krasobruslení na olympiádě, protože cokoli, čím by to zpochybnil, je k vlastnímu zesměšnění, proto i ta odpověď byla krátká,“ líčí Petr Žantovský průběh dialogu.

Čtvrtou otázkou zpochybnil moderátor proklamovanou schopnost Ruska ovlivňovat svobodné volby v západním světě. „Na ni nás pan Lucas obšťastnil informací, že Rusko je sice špatné a slabé a nemá ty sovětské parametry, avšak v některých technologiích je vynikající, a proto může ty věci dělat a Americe trvá dlouho, než na to zareaguje. Protože tím, že západní svět je svobodný, tak má pomalejší reakce, kdežto ruský vliv, který se projevuje ovlivňováním voleb, je rychlejší. Mně ta odpověď přišla velmi komická, protože jsem si říkal, co tedy na tom Západě za miliardy dolarů vymýšlejí, když nejsou schopni reagovat na jednoho hackera, který má i čínskou IP adresu a hackuje nějakou korespondenci paní Clintonové. Tak za co jsou všichni v Langley placeni, když tohle nejsou schopni detekovat a bránit tomu,“ podotýká mediální analytik.

Když dáváte peníze neziskovkám, nemáte kontrolu, jak je užívají

„V páté otázce pan Borek připomněl historku z roku 2016, kdy se v Kongresu konalo slyšení kvůli tomu, že ministerstvo zahraničí USA platilo neziskovku V15, která organizovala v Izraeli přímý politický útok proti premiéru Netanjahuovi a snažila se docílit jeho politického oslabení. To bych opravdu od Borka nečekal. Nevím, jestli mu někdo otázky psal, nebo jsou z jeho vlastního samostudia, ale tak či tak, klobouk dolů. Lucas na to odpověděl takovým americkým způsobem. Neřekl to přímo těmito slovy, ale vyznělo to tak: ‚My jsme ti dobří.‘ To je stejné, jako když máte v americkém filmu nějakého superhrdinu, třeba Schwarzeneggera, který bojuje proti nějakému padouchovi, tak nakonec vždy řekne: ‚My jsme ti dobří.“ To je to americké, my jsme ti dobří a oni ti špatní,“ vysvětluje Petr Žantovský.

A tomuto americkému nazírání na svět a roli Američanů v něm se v rozhovoru pro ČT nevyhnul ani Edward Lucas. „Kromě toho řekl v návaznosti na tu NGO v Izraeli úžasnou větu: ‚Když dáváte peníze takovým organizacím jako NGO, tak nemáte absolutní kontrolu, jak je užívají.‘ Tak pak je namístě otázka, proč je americké ministerstvo zahraničí té NGO dává, když nemá nad využitím peněz v neziskovkách kontrolu. Lucas se nám snažil vysvětlit, že se ta neziskovka vymkla z kontroly, že si dělá nějakou vlastní politiku a že to se Spojenými státy vlastně nemá nic společného, že se na Netanjahua neútočilo a že to není americký zájem. Nicméně pak řekl v souvislosti s nějakou mezinárodní zpravodajskou aktivitou větu, kterou se svlékl donaha, a ta je také úžasná: ‚My, když děláme stejné věci (míněno jako Rusko), děláme je z jiných důvodů‘,“ cituje mediální odborník amerického novináře.

Američané dělají také sviňárny, ale jedině v zájmu dobra

Tímto dal Edward Lucas znovu průchod tomu postoji Američanů, že oni jsou dobří, že zkrátka oni jsou vždy ti lepší. „Tím se demonstruje stará dávná věta, že účel světí prostředky. Děláme stejné ‚sviňárny‘, ale děláme je v zájmu dobra, neboť my konáme dobro, protože my jsme ti lepší. Musím říct, že jsem několikrát během těch dvanácti minut rozhovoru upadl do stavu, jak často dáváte do titulku, že jsem byl v šoku. Tak v tomto případě jsem v šoku opravdu byl. Klobouk dolů před panem Borkem a editorem toho rozhovoru, protože ty otázky byly přesné. Jiná věc je, že po odpovědích pana Lucase už nenásledovaly žádné kontraotázky. Protože on řekl tolik nesmyslů, že by se dalo ještě tak dvacet minut rozebírat a rýpat mu do toho. A to moderátoři ČT, když tam mají vybranou oběť, určitě umí. Vzpomínám si na slavný rozhovor pana Dolanského s panem Haškem o focení s ruskými motorkáři, tak to bylo grilování na jedné otázce asi dvacet minut,“ vybavuje si Petr Žantovský.

K něčemu takovému v rozhovoru s americkým novinářem ale nedošlo. „Bylo tam šest výborných otázek, šest úplně blbých odpovědí, ale žádné doplňující otázky, žádné zpochybnění. Jako kdybychom slyšeli stanoviska americké vlády nebo něco takového. Tak to mě trochu mrzelo. Nevím, proč to nebylo, možná z časových důvodů. Ale od takového rozhovoru, v němž položím takto zásadní otázky, musím očekávat, že bude dominantním materiálem pořadu, a proto bych měl přijít se spoustou zjišťovacích otázek, abych se té pravdy dobral. Takhle jsme se dobrali jenom nějakých nic neříkajících frází od pana Lucase a tleskali jsme pouze dobře položeným otázkám. Zaplať pánbůh, že dobře položené otázky v České televizi vůbec zazněly. Nestává se to každý den a dnes má ode mě jedničku s hvězdičkou,“ dodává mediální analytik.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

FOTO Klaus mladší setřel Kalouska. A teď dohnal k vzteku hvězdu ČT a Bakaly

11:51 FOTO Klaus mladší setřel Kalouska. A teď dohnal k vzteku hvězdu ČT a Bakaly

Václav Klaus mladší má u liberálů další „zářez“. Tentokrát to schytává on a s ním celá ODS za společ…