Ničím jiným než mediální reflexí parlamentních voleb nelze začít pravidelný přehled toho nejdůležitějšího ve sdělovacích prostředcích za uplynulý týden. „Celkem se dalo očekávat, že většina mainstreamových médií bude chvíli zaskočena, protože takový výsledek nečekala. Lidé v těchto médiích totiž většinou přemýšlejí systémem přání otcem myšlenky. To jsme viděli v prezidentských volbách 2013, jak některé deníky a týdeníky psaly naprosto explicitně ve svých redakčních materiálech stylem ‚my tady volíme Karla‘. I proto důvěra v média v průběhu posledních let rapidně klesla. Při porovnání důvěryhodnosti českých novinářů za období mezi roky 2004 a 2016 je zřetelný posun. V kolonce důvěřuje českým novinářům se procento u veřejnosti snížilo za těch dvanáct let ze 47 na 29 procent, v kolonce nedůvěřuje se zvýšilo z 19 na 46 procent. To dost vypovídá o tom, jak si média stojí u veřejnosti,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Povolební mediální reflexe ho nepřekvapila ani počátečním chaosem, který plynul z toho, že favorité mainstreamu propadli nebo jako TOP 09 byli úplně na chvostu. „Média se vzpamatovávala z toho, že nenáviděný Babiš, kterého všichni špinili, seč mohli, získal skoro třicet procent. Nebo že má přes deset procent další nenáviděný Okamura, kterého také špinili seč mohli, že na nečekaně vysokých číslech jsou Piráti. Z těch teď asi začnou dělat mediální hvězdy toho našeho pravdoláskovnického rybníčku. Jsem zvědav, jak si Piráti s touto rolí, do které nepochybně budou strkáni, poradí, a jestli zůstanou věrni tématům autorských práv nebo k cenzuře internetu. I když té se k mému velkému údivu v předvolební kampani vůbec nevěnovali, ač je cenzura internetu za dveřmi. Držím jim palce, aby se se svou novou rolí vyrovnali důstojně a v duchu svých původních myšlenek, a ne v duchu snahy o získání koryt, jak se to přihodilo jiným stranám v průběhu posledních let,“ podotýká mediální analytik.

Babiš by prý z mezinárodního pohledu koalicí s Okamurou neobstál

Zaznamenal, že když se vyčerpalo mediální téma, že Andrej Babiš nemůže s nikým sestavit koalici, protože nikdo nechce kvůli jeho trestnímu stíhání, tak přišlo jiné. „A sice to, že Babiš nemůže složit koalici s Okamurou nebo s někým podobně nevhodným, protože by ho to z mezinárodního pohledu, zejména z pohledu Bruselu, poškozovalo a stal by se pro evropské struktury nevěrohodným partnerem. To řekl například komentátor Petr Holub z Echa24 v úterních zprávách ve 23 hodin, že by Babiš z mezinárodního pohledu neobstál. To je zvláštní porovnání s tím, co zaznělo mezitím – ve středu a ve čtvrtek v Událostech ČT – že naopak mnozí západní komentátoři i politici vítají Babišovo vítězství s tím, že Babiš je byznysmen, a proto se bude aspoň na politiku dívat pragmaticky a bude možné udržovat s Českou republikou standardní ekonomické vztahy, že je předvídatelný,“ připomíná Petr Žantovský.

To, že je Babiš vnímán pozitivně těmi západními strukturami, co opravdu pracují, obchodují a mají na tom své ekonomické zájmy, je v přímém rozporu s tím, co zní v českých médiích, ale i z úst některých předních politiků ze zemí EU. „V té souvislosti bych rád zmínil výrok nově zvoleného předsedy Bundestagu pana Schäubleho, jak on pohlíží na vůli lidu. K neochotě dát Alternativě pro Německo jakoukoli funkci ve vedení, i když byla ve volbách třetí nejsilnější, zareagoval na argument, že ji volilo hodně lidí, že ‚něco jako vůle lidu vzniká z rozhodnutí parlamentu‘. Přitom naopak parlament vzniká z vůle lidu. To, že se Schäuble nebo někdo jiný rozhodne, jak vypadá vůle lidu, neznamená, že to je vůle lidu. Jen se brutálně a demagogicky zaměňuje příčina za následek, což je jeden z nejnebezpečnějších způsobů, jak manipulovat veřejností. Když to vyřkne předseda parlamentu nejsilnější evropské země, tak je to velmi na pováženou,“ tvrdí mediální odborník.

Rozvracení státu Peroutka nenapsal, to by šlo Taberymu či Slonkové

Zvědav je na to, když zatím neobstál útok na hnutí ANO jako vítěze voleb ani z domácího, ani z mezinárodněpolitického hlediska, co si čeští mediátoři vymyslí příště. „Už jsem také říkal, že by média měla sloužit nejen jako kontrolní prvek ve společnosti, ale zároveň by měla fungovat jako konstruktivní a stavební prvek ve společnosti. Nakonec Ferdinand Peroutka, kterého si bere každý do úst jako vzor a je po něm pojmenována novinářská cena a byl to opravdu významný český novinář, napsal stěžejní dílo Budování státu. Kdyby myslel a psal jako dnešní páni Taberyové, Kubíkové či paní Slonkové, tak by napsal spíše spis s názvem Rozvracení státu. Ale to neudělal. Jeho státotvorné – a nebojím se použít slova vlastenecké – cítění bylo mnohem podstatnější, to by se od něj měli všichni novináři učit. A je to mnohem významnější než pod jeho jménem rozdávat nějakou cenu, protože to je koneckonců jen kus papíru. Ale ten étos je nenahraditelný, nezaměnitelný a něco, co naší novinářské obci, zejména té mainstreamové, chybí nejvíc,“ míní Petr Žantovský.