Pochmurná vize globální společnosti: Korporace si prý chtějí přivlastnit i vodní zdroje

Touto problematikou v širokých záběrech se zabývá kniha Marka Hrubce nazvaná Od zneuznání ke spravedlnosti aneb Kritická teorie globální společnosti a politiky. Kritizuje sociální, politické a kulturní zneuznání v prostředí globálního kapitalismu a analyzuje, jakým způsobem lidé usilují o spravedlnost od lokální roviny až po rovinu globální. Kniha, která vyšla na sklonku roku 2011, po delší době předkládá celkovou teorii společnosti a politiky od českého autora.

Mimo jiné rozebírá například ve svých tezích právo na vodu. Může se to zdát směšné v zemi jako je Česko, kde většině lidí připadá normální otočit kohoutkem a pouštět litry vody, která je v jiných místech tím nejvzácnějším artiklem. I proto dosavadní mezinárodní dohody o liberalizaci obchodu nesměly a nesmí dosud schopnost žádné země plně toto právo zmenšovat.

„Státy, smluvní strany, které jsou členy mezinárodních finančních institucí, zvláště Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a regionálních rozvojových bank, by měly podnikat kroky, které zajistí, že na právo na vodu bude brán zřetel v rámci jejich politik poskytování půjček a jejich úvěrových politik a dalších mezinárodních opatření,“ připomíná autor Hrubec. Jenže...?

Stane se voda dalším majetkem korporací, které budou díky ní lidstvo lépe ovládat?

Jak upozorňuje portál AC24.cz a také naturalsociety.com, je otázkou, zda patří voda k svobodným a základním lidským právům. Na stole a dost možná již delší čas i v jednání je totiž také myšlenka na to, aby veškerá voda na planetě patřila velkým korporacím a nakládalo se s ní jako s produktem. Měli by chudí lidé, kteří si nemohou dovolit platit těmto korporacím, trpět žízní, protože nemají peníze? Podle bývalého ředitele a současného šéfa správní rady největšího výrobce potravin na světě by korporacím prý měla patřit každičká kapka vody na zemi – a pokud se někdo chce napít, měl by platit.

Takže jak to tedy je? Jde o sci-fi, bláznivé konspirační teorie? Nebo o další krok v naplňování plánů na nový globální nebo světový řád, o kterých se stále častěji v posledních letech píše a hovoří? Jisté je, že ať už se objeví na planetě jakékoli protesty, voda je pro každého jedince natolik základní potřebou, že bez ní nelze prosadit absolutně nic.

I proto zřejmě ve své knize autor Marek Hrubec cituje z mezinárodních dohod. Ty uvádějí, že: „Žádná činnost občanů, firem či dalších aktérů, která se odehrává v rámci jurisdikce smluvních států, by neměla vést k tomu, že jakýkoliv stát bude zbaven své schopnosti zajistit právo na vodu pro osoby, které spadají do jeho jurisdikce. Smluvní státy by měly podniknout kroky, které zabrání jejich vlastním občanům a firmám v porušování práva na vodu jiných osob a pospolitostí v jiných zemích.“

Až po zjištění neschůdnosti cesty protestů, přijdou na řadu jiné?

Jisté je, že v rámci globalizace si musíme chtě - nechtě uvědomovat, že prosazování národních zájmů, a to ještě třeba navíc v případě, že jde o zemi chudou, vyžadující pomoc, má a bude mít zřejmě i nadále své meze. A není jisté, do jaké míry mohou pomoci zvrátit vývoj protesty lidí tam žijících.

„Než se dostaneme do nového období nadnárodní regulace v globálním rozměru, je třeba uvést, že lidé zkoušejí využít těch možností regulace, které nabízí současná vývojová etapa, a narážejí tak na meze soudobého uspořádání. Teprve až lidé zjistí, že 'nejsnazší cesta' odporu je neschůdná, investují energii do rozvíjení nového, alternativního právního řádu nadnárodního charakteru,“ uvádí ve své knize dál Hrubec.

I vědec Václav Pačes se obává bojů o vodu a uznává, že svět je destabilizovaný

Bývalý šéf Akademie věd ČR, biochemik Václav Pačes, si je jako vědec rizik vývoje společnosti vědomý. I on před časem v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl, že by se v budoucnosti mohlo lidstvo utkat ve válkách právě o vodu. A to i přesto, že podle vědeckých odhadů je zeměkoule prý schopna uživit asi až 12 miliard lidí. „Toho přelidnění bych se tolik nebál, ale nebezpečný může být skutečně nedostatek pitné vody. V současnosti bych ale jako akutnější nebezpečí vnímal spíše etnické a náboženské třenice,“ řekl Václav Pačes. Ačkoli myšlenkám na globální nadvládu a ovládnutí všeho, co je nezbytné k životu, příliš nakloněný není, to, že se ve světě dějí zásadní věci, vnímá.

„Svět je destabilizován. A nemůžeme si namlouvat ani to, že když se něco stane někde daleko od nás, že se nás to nedotkne. Svezeme se s tím - ať už politicky či ekonomicky,“ konstatoval směrem k současnému politické dění nejen u nás Pačes.

I proto si to musí lidstvo uvědomit a vzít v potaz tento fakt o rychlosti změn. „Podívejte se, jak se svět změnil jen za posledních deset let. Internet, obří letadla, integrace Evropy, mění se ekonomika Číny, rostou velké silné ekonomiky v jižní Americe. Mění se celková světová ekonomická situace a od toho se odvíjejí i politické struktury a politika jako taková,“ uvedl Václav Pačes pro ParlamentníListy.cz.

Nejsme zboží v rukou bankéřů a korporací?

To, že lidé opravdu hledají novou cestu, jak dosavadní vývoj zvrátit, je jisté. Již zmiňované protesty proto na mnoha místech světa zaplavily ulice, dotkly se – i když většinou jen okrajově – také České republiky. Po zhruba dvou letech však jejich síla ochabla.

Přitom ještě v roce 2011 hlásala Světová revoluce skutečné demokracie – známá ve světě jako United for Global Change – boj proti bankám, ale i korporacím, které by teoreticky skutečně mohly projevit snahu o ovládnutí třeba výše zmiňovaných zásob pitné vody. „Nejsme zboží v rukou politiků, bankéřů a korporací. Vyjděme do ulic a žádejme skutečnou demokracii,“ byla jejich výzva, která se ve světě v roce 2011 setkala s aktivní odezvou.

Na sociální síti a stránce zmiňovaného světového protestního hnutí bylo mimo jiné prezentováno, že lidé začínají chápat, že současný systém je neudržitelný. „Lidé cítí, že politické strany baží pouze po zisku pro sebe a všelijaké své sponzory, ať už otevřené, nebo skryté,“ uváděli správci této stránky. Jak však následující měsíce ukázaly, aktivita postupně skomírala.

Do jaké míry se tedy ukáže pravdivá Hrubcova kritická teorie globální společnosti a politiky, ukážou zřejmě následující roky. Dotýká se to pochopitelně celé řady oblastí, nejen toho, co čeká lidstvo z pohledu přístupu k pitné vodě, a autor to detailně ve své knize rozebírá. Nutno ale dodat, že teorií o dalším vývoji společnosti a nastolení nového společenského uspořádání (režimu) je v současné době celá řada. Všechny vycházejí z konstatování, že kapitalismus stojí minimálně na křižovatce, častěji spíše na svém konci.