Polsko od roku 2019 investovalo do svých ozbrojených sil téměř 150 miliard eur (3,6 bilionu korun). Výsledkem jsou masivní nákupy, které patří k největším v Evropě. Varšava objednala například tisíc tanků K2 Black Panther, více než 350 samohybných houfnic K9 Thunder a 48 lehkých bojových letounů FA-50 z Jižní Koreje. Z USA pořizuje baterie systému Patriot, 300 tanků Abrams, 32 stíhaček F-35 a rekordní objednávku 96 útočných vrtulníků AH-64E Apache. Doplnit je mají také švédské ponorky třídy A26.

Stamiliardy zlotých tak směřují do obranného průmyslu mimo Polsko. Poté, co Polsko ve velkém poskytlo Ukrajině zbraně ze sovětské éry, už totiž nechtělo čekat roky na vývoj domácích systémů. Požadovalo hotová, ověřená řešení s krátkými dodacími lhůtami. Podle odborníků by Polsku trvalo dekády a stálo miliardy dolarů vývoje, než by dokázalo dohnat technologickou úroveň zemí, které už desítky let budují komplexní zbrojní průmysl.

Politický tlak na posílení domácí produkce

Stále větší část politické debaty se dnes točí kolem otázky, proč z rekordních rozpočtů profituje především zahraničí. Premiér Donald Tusk na podzim jasně prohlásil, že Polsko nechce být „jen obrovskou pokladničkou“ pro zahraniční výrobce. Jeho vláda chce posílit vlastní zbrojní základnu, tak aby v budoucnu dokázala konkurovat světovým hráčům a exportovat.

Jenže současná realita je jiná, jak upozorňuje list Politico. Polsko má sice silnou tradici ve výrobě obrněných vozidel, radarů nebo ručních zbraní, ale chybějí mu klíčové technologie – moderní munice, sofistikovaná elektronika, špičkové raketové systémy či pohonné jednotky pro letadla a lodě. Místní společnosti, zejména státní konglomerát Polska Grupa Zbrojeniowa (PGZ), se tak potýkají s dědictvím z dob studené války i s nedostatečnou obnovou kapacit během 90. let.