„Setkání zpěváka a populisty v lokálním Globusu je více než symbolické. Oba totiž ladí akordy, jež končí v každé příští totalitě,“ poznamenal a následně si vypůjčil Nohavicovu píseň, aby vyjádřil svůj pocit nad Nohavicovým počínáním.
„Našel jsem včera hvězdu, ležela v mazlavém bahnu, na nebe bych ji vrátil, k nebi však nedosáhnu,“ poznamenal Špok.
Nohavicu si podle něj pamatujeme jako symbol poctivé sebereflexe transformované do něžných i odvážných písní, které jsme poslouchali v osmdesátých letech na popáté překopírované kazetě z ostravské burzy. „Jako člověka, který nám dával naději, že někdo se ještě dokáže postavit proti. Jako hrdinu, který se vysmívá ustrašenému strkání hlavy do písku. Nyní však je naše hvězda, zdá se, poněkud ulepená,“ poznamenal Špok.
Původní text ZDE
„Po vybřednutí ze vzpomínek a poslechu zpěvákovy současné tvorby smutně zjistíme, že Nohavicova empatie končí u holokaustu a Sarajeva. Dál neumí. Jen v těchto omezených hranicích dokáže soucítit. Za nimi straší – cikáni, Arabi i židi,“ dodal.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
