Poslední potlesk pro Karla Gotta! Podívejte se, jak probíhala zádušní mše v katedrále. Ale i co se mezitím dělo venku

12.10.2019 16:37

REPORTÁŽ Obřad rozloučení s Karlem Gottem přivedl do svatovítské katedrály řadu významných osobností. Ti, kteří se tam nedostali, ale slovy herečky Jiřiny Bohdalové se „počítají mezi truchlící“, měli možnost celý obřad sledovat před katedrálou na velkoplošné obrazovce a na konci obřadu vzdát poctu rakvi a věnovat svému idolu poslední potlesk.

Poslední potlesk pro Karla Gotta! Podívejte se, jak probíhala zádušní mše v katedrále. Ale i co se mezitím dělo venku
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zádušní mše za Karla Gotta v katedrále sv. Víta na Pražském hradě

Fotogalerie: - Mše za Karla Gotta

Zádušní mše za Karla Gotta v katedrále sv. Víta na...
Zádušní mše za Karla Gotta v katedrále sv. Víta na...
Zádušní mše za Karla Gotta v katedrále sv. Víta na...
Zádušní mše za Karla Gotta v katedrále sv. Víta na...
Zádušní mše za Karla Gotta v katedrále sv. Víta na...
Zádušní mše za Karla Gotta v katedrále sv. Víta na...

„Scházíme se, abychom sloužili zádušní bohoslužbu za zesnulého mistra Karla Gotta,“ zaznělo z úst kardinála Dominika Duky na úvod zádušní mše přesně v jedenáct hodin, když se katedrála za posledním smutečním hostem zavřela.

U hradního vchodu od tramvajové zastávky „Pražský hrad“ se scházeli již před devátou hodinou. Viděli jsme Miroslava Donutila s chotí, spíše tušili Petra Jandu, obklopeného kamerami a mikrofony televizních štábů.

Dagmar Patrasová se ochotně zastavila se skupinou slovenských novinářů, další prošli kolem hloučku žurnalistů beze slov. Umělci, sportovci, politici. K vidění byl i ministr dopravy Vladimír Kremlík, který se v souvislosti s tryznou za Karla Gotta zviditelnil již v pátek.

Nejvíce hostů ale pochopitelně bylo z šoubyznysu. Lze říci, že v katedrále od jedenácté hodiny byl každý, kdo v tom českém něco znamená. Dorazili ale i ze Slovenska nebo z Německa. „V den jeho smrti jsem si připil ze sklenice, kterou mi kdysi věnoval,“ prozradil jeden z nich německým novinářům. I jejich zastoupení ukázalo, jaký mezinárodní přesah měla Gottova proslulost.

Jmenný seznam všech akreditovaných novinářů převyšoval pět stránek. Vyhlíželi přicházející smuteční hosty již na druhém nádvoří Hradu. České i německé televizní štáby, i píšící novináři. Svou „uličku“ sdíleli s přicházejícími fanoušky, kteří se chtěli alespoň před chrámem naposledy se svou hvězdou rozloučit.

Rázná starší sokolka ze Slovenska zcela ovládla televizní interview, když redaktorka nebyla několik minut schopna její vyznání obdivu ke Karlu Gottovi zastavit. Postupně přicházeli další diváci a navazovaly se zajímavé rozhovory, při kterých se kromě oblíbených písní a zážitků z Gottových koncertů probralo třeba i rozdělení Československa nebo slevy na jízdné.

Mezitím se v sektoru vyhrazeném pro pozvané hosty stal z jednotlivců v podstatě setrvalý proud. Viděli jsme Jiřího Suchého s Jitkou Molavcovou, dorazila Iva Janžurová nebo Michal David. Těsně po sobě prošli Bolek Polívka, Karel Šíp, Jaromír Jágr, Janek Ledecký a Kateřina Brožová.

Z politiků před novináři beze slova prošli ministři Jana Maláčová a Lubomír Zaorálek. Ten ještě před obřadem stihl poskytnout televizní rozhovor.

Jinak hosté většinou s novináři mluvit nechtěli. Zastavil se Miro Žbirka, fotbalista Antonín Panenka nebo zpěvačka Olga Lounová. „Těžko se věří, že tato jistota téhle země už není,“ uvedla o Karlu Gottovi. Dával podle ní celé zemi naději a víru, že i zde můžeme něco dokázat a prosadit se i ve světě.

K bočnímu vchodu do katedrály mezitím najížděla auta přivážející prezidenta Zemana, premiéra Babiše nebo další ústavní činitele. Prezident s premiérem a předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem zaujali místa v první řadě vedle truchlící rodiny.

Zatímco v katedrále se nejúspěšnější český filmový režisér tohoto desetiletí Jiří Strach pokorně zařadil do průvodu ministrantů, lidé venku se přesunuli před černě ozdobenou velkoplošnou obrazovku, na které mohli přímo před katedrálou sledovat průběh rozloučení.

Truchlící fanoušci zaplnili větší část třetího nádvoří. A bylo znát, že ti, kteří vážili cestu až na Pražský hrad, se skutečně chtějí se svým zlatým slavíkem rozloučit.

„Mnohým by mohl odpovědět Ježíšovými slovy: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Pro nás pro každého platí, že bychom neobstáli, kdybychom se nedovolávali milosrdenství. Mnozí však v naší zemi shodili z piedestalu Boží majestát a tak nahrazují Boží soud svým vlastním soudem, který jim dovoluje zneuznávat všechny zásady slušnosti i spravedlnosti. O zesnulých mluvíme s úctou a vděčností, s vědomím i našich vlastních chyb. Všichni, tak jako on, staneme před Božím soudem a bude nás soudit Ten, který byl souzen a nespravedlivě odsouzen,“ znělo mezitím z úst kardinála Duky ve zjevné narážce na ty, kteří se nedokázali zdržet svých odsudků na adresu zemřelého.

Po jeho slovech následoval zpěv v podání Lucie Bílé. Při jejím Ave Maria nedokázali mnozí před katedrálou zadržet slzy a sahali po kapesnících, zatímco jiní se ponořili do tichého smutku.

Dojetí vystřídalo tiché usebrání a zpytování, když kardinál Duka přistoupil k hlavní liturgické části obřadu. Při tradičním rituálu s chlebem a vínem jedna z fanynek poklekla přímo na dlažbu a vroucně se modlila.