Knížák hned ze začátku znovu odmítl, že by uvažoval o kandidatuře na prezidenta republiky, i když by prý na funkci údajně měl. Prý by byl pod útokem ze všech stran, jako je tomu dnes. “Ta moc , to je největší čarodějka, ta korumpuje totálně,“ řekl Barboře Tachecí. Prý nechce být zkorumpovaný a hlavně se nechce pohybovat v prostředí lidí, kteří by se ho snažili korumpovat, což prý zažil ve všech funkcích, které kdy měl.
Při otázce na to, čeho lituje, se Knížák stočil k devadesátým létům. „Po roce 1990 to byl osud nás všech a spoustu věcí jsme se učili za pochodu,“ řekl k tehdejším poměrům. Proto mu přijde trapné, když mnoho lidí poukazuje na to, co se udělalo špatně, v době, kdy, dle jeho slov, „nikdo nic nevěděl“. Naopak, považuje 90. léta za výborná, protože jsme se prý tehdy snažili najít svou vlastní cestu.
Tachecí se Knížáka ptala, zda by po tom, co vedl Národní galerii a byl rektorem na Akademii výtvarných umění, chtěl vést ještě nějakou instituci. Knížák odvětil, že by mohl vést každou instituci, že je adaptabilní, umí se zorientovat a umí se rozhodovat, což mu u mnoha vedoucích pracovníků chybí. Nicméně žádnou vysněnou instituci nemá. Prý po něm není žádná poptávka a dokonce ještě stále, i když už žádnou větší funkci nemá, stále někomu vadí.
„Například si myslím, že ani vedení státu už mě nemá rádo, protože otevřeně říkám, co si myslím,“ uvedl Knížák konkrétní příklad. Pak dodal: „Zeman už mě nikam nezve.“ Ale pak se rozesmál, že to ho opravdu nemrzí. Co se týče snů, chtěl by být bohatý, aby si mohl dovolit stvořit institut, který by mu pomohl udělat to, co za celý život nestihl. „Je jedna taková věc, o které sním. Chtěl bych být strašně bohatý, abych mohl udělat instituci, kde by se realizovaly moje věci. Ty, které jsem si vymyslel, vysnil, na které jsem připravil plány,“ popsal svůj sen umělec.
„Minimálně devadesát procent věcí, které jsem chtěl udělat, jsem neudělal. Přestože, když se na to podívám, tak jsem toho udělal hodně, ale daleko víc toho zbylo v jakýchsi plánech a představách. A líbilo by se mi teď, kdybych měl spousty lidí, kteří by to realizovali, a já bych to jen řídíl, kontroloval, dodělával a tak dál,“ dodal.
Jako poslední padla otázka, co Knížáka dokáže stále ve světě vytočit. Odpověděl, že ho vytáčí celý svět, protože prý v něm ve všech oblastech vítězí povrchnost. „Ta technická revoluce nás nějak předběhla a my ji nemůžeme dohonit a všechno, co bylo, se rapidně mění.“ Připadá mu, že se za celý jeho život svět velice změnil, přerůstá nás, a nedokážeme mu rozumět. Nebo alespoň on, přiznává.
„Mně připadá, že jsme v něčem překonali sami sebe, a nevíme si s tím rady, nevíme, jakým způsobem s tím naložit.“ Prý z toho má docela strach. Naše země, která se údajně potácí v tom nejhorším, co tu po roce 1990 bylo, tomu prý nepřispívá. Instituce, které Knížák opustil, dle něj klesají ke dnu a stávají se trendovými záležitostmi. Knížák trendy nesnáší, protože je prý určuje dav, a dav je vždycky nebezpečný.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas