„Znáte biblický příběh o hříšném kozlu? Na něj lidé naložili hříchy a potom ho vyhnali do pouště. Hříšného kozla občas připomíná vztah k Evropské unii. I na EU se nakládají mnohé hříchy států, politiků i lidských společenství v Evropě. A najde se dost těch, kteří by ji pak nejraději vyhnali do pouště. Jako by mohli nabídnout záruku, že bez EU bude všem evropským státům i lidem líp,“ řekl úvodem Petráček u příležitosti vyvrcholení summitu k 60. výročí EU. 

Následně se zeptal, proč ta původně skvělá idea ztrácí akceaschopnost, sílu příkladu a širokou podporu nejen států, ale i evropské veřejnosti. Svou roli podle něj hrál fakt, že se integrovala válkou zničená Evropa, začínalo se s málem, lidé neměli roupy a věřili v lepší budoucnost. „A ty, kteří nevěřili, přesvědčila expanze Moskvy na východě. Není náhoda, že Bruselský pakt (smlouva o kolektivní obraně) byl uzavřen 17. března 1948, tři týdny po ‚Vítězném únoru‘ v Československu. Přímou vojenskou expanzi komunisté zkusili v Koreji, takže působilo logicky, že v Evropě se prosadila nová myšlenka: poraženého nepřítele – tehdejší západní Německo – nedeptat jako po první světové válce, ale naopak ho zapojit do hry. Pro francouzsko-německé spojenectví byli tehdy i Churchill a USA,“ podotkl.

Římské smlouvy pak byly podepsány v roce 1957. O pár měsíců dříve odpískaly Francie a Británie na Sinaji de facto poslední koloniální válku (kvůli znárodnění Suezského průplavu Egyptem), a to na nátlak Eisenhowerovy Ameriky, čímž přišly o statut imperiálních velmocí. I takto byla západní Evropa ‚dokopána‘ k ochotě k integraci,“ dodal a popisoval rozšiřování počtu členů integrace i rozsah svobod pohybu.