Přes občasné excesy nás menšiny obohacují, tvrdí sociálně demokratický politik

04.07.2012 14:03

Petr Lachnit, zástupce starosty Městské části Praha 5, se zamýšlí nad přístupem české majority k národnostním menšinám a vystupuje proti xenofóbním náladám, které nyní ve společnosti často panují . „Češi si obecně příliš na národní cítění nepotrpí. Tím lze také zčásti zdůvodnit, proč početní stavy menšin nelze v České republice přesněji určit a musíme se spokojit s někdy více, někdy méně přesnými odhady. K přesnosti by mělo přispívat sčítání lidu, jenomže by se nesmělo konat v národě, který většinově trpí alergií nebo fobií z vyplňování jakýchkoli formulářů,“ říká na úvod Lachnit.

Přes občasné excesy nás menšiny obohacují, tvrdí sociálně demokratický politik
Foto: Redakce
Popisek: Petr Lachnit, zástupce starosty Městské části Praha 5

„Národnostní menšiny jsou obvykle chápány jako občané toho kterého státu, kteří se hlásí k jiné než převládající národnosti. Podle českého právního řádu je otázka národnosti čistě záležitostí samotného občana a jeho národního cítění. Nejsou tedy stanovena žádná pravidla, podle kterých by měl být ten nebo onen občan příslušný k té nebo oné národnosti,“ shrnuje Lachnit základní východiska své úvahy.

Na Moravě žijí Eskymáci?

Podle něj své negativní pocity tradičně ventilujeme smíchem a recesí. „Nebude patrně příliš mnoho těch, kteří vyplnili moravskou národnost a byli přitom přesvědčeni o svébytnosti moravského národa. V posledních dvou sčítáních se mnoho mladých lidí, zejména na severní Moravě hlásilo k národnosti eskymácké. Cítí se někdo Donským Kozákem díky svým předkům nebo to máme chápat jen jako pokus o statistický žert? V jednotlivých případech je to obtížné říci. Jenom cítíme, že v součtu tato čísla příliš nepřesvědčí,“ říká sociálně demokratický politik.

Registrace rovná se pronásledování

Na druhé straně, jak tvrdí Lachnit, jsou národy, které mají historickou zkušenost, že když je někdo sčítá a registruje, vede to zpravidla k pronásledování. „Zkuste jim vysvětlit, že to je pouze věc minulosti a jistě se to již nebude opakovat. Proto se tak málo občanů hlásí a hlásilo k romské nebo židovské národnosti. Kdyby se Romové hlásili k české, slovenské nebo maďarské národnosti jako k projevu identifikace nebo integrace, bylo by to patrně příznivé. Bojím se ale, že je to spíše obava z nějaké diskriminace nebo alespoň odlišného pohledu na ně jako občany. K tomu je třeba dodat, že Židé se nepovažují za národní menšinu, ale jakési nepřesně definované kulturní společenství. Jestliže totiž v minulosti bylo v jejich případě charakteristickým prvkem náboženství, v naší současné převážně ateistické společnosti drtivá část našich židovských spoluobčanů stejně jako národní většina náboženství nepraktikuje,“ přemítá politik o židovské národnosti.

Vietnamci o české občanství nežádají

A dodává: „Zatím jsem hovořil o občanech, jako základní podmínce existence národností menšiny. Jenomže u nás desítky let nebo i vícegeneračně žije v podmínkách povolení trvalého pobytu velké množství příslušníků národnostních menšin s občanstvím svých původních zemí. Někdy z vlastního rozhodnutí, někdy díky jakési „opatrnosti“ příslušných úřadů. Příkladem té první skupiny jsou Bulhaři. Velké množství jich v minulosti, přestože splňovali všechny podmínky, o české nebo československé občanství nikdy nežádalo. Údajně pro svá národní pouta k vlasti původu, ale nejsem si jist, zda to nebylo kvůli výhodám např. v cestování, kdy nepodléhali díky bulharským cestovním pasům pro občany žijící trvale v zahraničí obdobným cestovním omezením jako našich občané. Typickým příkladem druhé skupiny budou Vietnamci, kteří získávají naše občanství zcela výjimečně. Ale má to znamenat, že tito lidé díky tomu vlastně žádnou početnější národnostní menšinu netvoří?“

Jenom vzájemným působením je podmíněn pokrok

Ve své úvaze o nyní tolik diskutovaném multikulturalismu, nebo chcete-li leckdy obtížném soužití národností, politik tvrdí: „Zmínil jsem jenom několik národností, které u nás dnes žijí. Nechci tím vzbudit dojem, že jsou problémové nebo nejpočetnější. Pouze se mi hodily jako příklady. Vynechal jsem Slováky (patrně nejpočetnější), Poláky, Rusy a mnoho dalších. Prostě nespočetné množství  národností, které s námi a mezi námi dnes žijí. Přinášejí s sebou svou kulturu a bez ohledu na jednotlivé excesy (to se ovšem týká i většinové společnosti) bezesporu znamenají kulturní obohacení většinové společnosti. Jenom vzájemným působením je podmíněn vývoj, nebo chcete-li pokrok.“

Ne Rom, ne Bulhar, ale spolužák, či soused

A Lachnit končí svou úvahu otázkou: „Kdo je tedy Rom? Kdo je Bulhar, Vietnamec nebo Řek? A kým jsou děti ze smíšených manželství? Je to obtížné říci. Nebude tedy lepší, když se tím nebudeme ve vlastním přístupu k sousedům, kolegům, spolužákům příliš zabývat a budeme je považovat hlavně za sousedy, kolegy, spolužáky? Se všemi sympatiemi a výhradami, které máme k jednotlivým členům těchto skupin známých s ohledem na jejich vlastnosti a nikoli vzhledem k jejich původu nebo národnímu cítění?“


 

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: ava

Jan Kuchař byl položen dotaz

Co říkáte na tento návrh?

Pořádně slyšíme o úsporách, ale nikdo z politiků nejde příkladem. Jestli není možné, abyste si zmrazili platy – prý kvůli tomu, že by se to týkalo třeba i soudců, proč ještě nikdo nepřišel s tím, aby se platy politiků staly samostatnou skupinou? Pak by bylo přeci vše vyřešeno. Není vše ostatní z vaš...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Další články z rubriky

Milan Drobný mezi zpěvem promluvil o Ukrajincích. Tak, že mu hned začali volat novináři

19:44 Milan Drobný mezi zpěvem promluvil o Ukrajincích. Tak, že mu hned začali volat novináři

Někdejší člen zemanovců, zpěvák Milan Drobný poskytl rozhovor serveru iDnes.cz. Mimo jiné uvedl, že …