Přestojí Česko a Slovensko krizi? Na ČT nebyly jen vzpomínky. Zaznělo varování, že lidem se po režimu stýská

26.08.2022 13:35 | On-line

Před třiceti lety se dělilo Československo. Česká televize vyzpovídala Václava Klause, Vladimíra Mečiara a další aktéry tehdejších událostí, např. Milana Kňažka. Ukázalo se např., že Milan Kňažko vnímá rozpad společného státu značně odlišně od Václava Klause. Také mu jednu zásadní věc vyčetl.

Přestojí Česko a Slovensko krizi? Na ČT nebyly jen vzpomínky. Zaznělo varování, že lidem se po režimu stýská
Foto: Hans Štembera
Popisek: Debata Klaus – Mečiar: Čtvrtstoletí nové české a slovenské státnosti v sále Sněmovny lidu v budově bývalého Federálního shromáždění

Anketa

Je finální podoba Síkelova úsporného tarifu dostatečná?

hlasovalo: 17662 lidí
Čtvrteční Události, komentáře natáčel štáb České televize v brněnské vile Tugendhat, kde se před třiceti lety dělilo Československo. K tématu promluvili speciální hosté, včetně slovenského expremiéra Vladimíra Mečiara, který oznámil, že už rok po sametové revoluci, tedy v listopadu 1990, jasně věděl, že je Československo odsouzeno k zániku. Tehdy prý totiž federální vláda obešla zájmy slovenské národní vlády a to byl pro Mečiara jasný signál, že s federací je konec.

„Po tomto jednání jsme s (českým premiérem) Petrem Pithartem vyšli ven a já jsem mu oznámil, trochu dojatý, že Československá republika skončila. To ostatní budou už jen technikálie,“ konstatoval Mečiar před kamerami veřejnoprávní televize.

Naproti tomu Václav Klaus prý ještě v roce 1992 věřil, že se Československo podaří zachovat, ale už po prvních pár větách debat se slovenskou stranou pochopil, že Slovensko o zachování federace ani trochu nestojí.

„Já jsem byl přesvědčen, že se nějak dohodneme. Já jsem přeceňoval ten svůj šarm a věřil jsem, že on (Mečiar) nebude v těch svých vyjádřeních tak ostrý a že se nějak dohodneme. ... Ale já jsem více a více pochopil, že Slovensko prostě chce být prvně dějinách samostatným státem. ... Mě to jako člověka, který se narodil ve státě společném, netěšilo, ale pochopil jsem, že není šance to blokovat. Bránit se by znamenalo vytvořit nestabilitu a neklid,“ konstatoval Klaus.

Jako federální ministr financí prý narážel na spory se Slováky dnes a denně. „Dnes a denně jsme vedli spory o to, jestli na Slovensko ještě přidat. V jednu chvíli chtěli na Slovensku jiné daně a to jsem říkal, nezlobte se, ale daně musí být jednotné. Pak přišli s myšlenkou, že by Slovenko mělo mít svá vlastní specifická cla. A to se ve mně ekonom opět bouřil. A nakonec chtěli mít vlastní kurz měny a říkali, že ten kurz je výhodný jen pro českou stranu,“ popsal svůj pohled na situaci Klaus.

V rozpočtu na rok 1992 Slovensko získalo balík peněz, ale řadu českých politiků to rozladilo.

Nakonec však konstatoval, že ani pro něj jako pro ekonoma nebyla nakonec rozhodující ekonomická situace, ale ta chuť Slovenska po samostatnosti, ta pocitová stránka věci, přes kterou podle Klause Slováci nechtěli přejít.

Když znovu dostal prostor Vladimír Mečiar, upozornil, že na Slovensku skončil tamní zbrojní průmysl a došlo k zastavení dalších projektů. „My jsme najednou měli 380 tisíc nezaměstnaných. Česká republika nevěděla, co to je,“ konstatoval Mečiar.

Upozornil také, že na počátku 90. let bylo na Slovensku hodně strachu, strachu, že v Česku vypukne občanská válka, že samostatné Slovensko nikdo neuzná, protože bylo jakože samostatné jen pod patronátem Adolf Hitlera. Byl to fašistický stát. Do třetice se lidé báli, že za jednu korunu českou budou do budoucna platit 30 slovenských. Nic z toho se nakonec nestalo, ale Mečiar zdůraznil, že tyto strachy se na Slovensku objevovaly a bylo třeba o tom debatovat.

A čas ukázal, že rozdělení státu bylo správným krokem.

Posléze dodal, že Československo se podařilo rozdělit, protože mezi ním a Klausem existovala jistá důvěra, že co bude domluveno, to bude platit a už není třeba se k tomu znovu vracet. „Byla tu absolutní důvěra k Václavu Klausovi, že on, když dá nějaké slovo, tak to se neporuší. A on to stejně měl asi vůči naší straně,“ uvedl Kňažko.   

Jako další se ke slovu dostal dnešní předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský, který konstatoval, že věděl, že Slováci mají své národní aspirace a nepochyboval, že tyto aspirace budou naplněny, jen nečekal, že se Československo rozpadne tak brzy po sametové revoluci.

Další host, Milan Kňažko, upozorňoval, že Slováci původně hledali způsob, jak federaci zachovat. „My jsme nepřišli rozbít stát. My jsme chtěli najít nějaké předpoklady dalšího soužití a ty předpoklady se nazývaly autentická federace. To kdysi vyslovil už Václav Havel,“ připomínal Kňažko s tím, že taková autentická federaci funguje např. v Belgii. Na Belgii je vidět, že uchování federace není nijak snadné, ale je to možné. A Slováci se prý snažili najít nějakou společnou bázi. I kdyby to měla být jen konfederace.

„Ale v tu chvíli Václav Klaus vyslovil zásadní větu. ‚Než nějaké experimenty, to raději dva suverénní státy.‘ A až od té chvíle to bylo jasné. Až po několika týdnech od setkání v Tugendhatu. Před tím to nebylo vůbec jasné,“ upozorňoval Kňažko.  

Konstatoval, že ani Mečiar, ani Klaus si to z jeho pohledu nepamatují zcela přesně. Klaus už prý např. neřekl, že měl jako federální ministr financí vytvořit analýzu toho, jak ve společném státě proudily finanční toky. Že se na Slovensku vyráběly polotovary a v Česku se dotáhly do finálního výrobku s vyšší přidanou hodnotou, z čehož těžila podle Kňažka česká strana. Kdyby se tyto věci projednaly, možná by prý Československo zůstalo zachováno.

Ale tento blok uzavřel Kňažko s tím, že federace se nakonec rozdělila, ale vztahy Čechů a Slováků jsou skvělé, což je podle Kňažka to podstatné.

Rychetský doplnil, že v dělení Československa sehrál svou roli i český paternalismus. To jest pohled Čechů na Slováky, že je třeba je otcovsky poučovat. „Nebylo by poctivé nepřiznat, že na tu snahu Slovenska odtrhnout se měla česká politika velký vliv a to negativní vliv,“ konstatoval Rychetský.

Osobně měl prý pocit, že jak Klaus tak Mečiar už chtěli hrát prim ve svých národních vládách a tehdejší federální orgány odstavili na druhou kolej. Pokud by měl najít někoho, kdo měl skutečně snahu společný stát Čechů a Slováků zachovat, byl by to Václav Havel.

„Václav Havel měl veliký zájem na tom, abychom zůstali ve společném státě,“ konstatoval Rychetský. „Já jsem přesvědčen, že kdyby tehdy lidi v referendu hlasovali, tak by společný stát zůstal zachován. Ale současně z dnešního pohledu je zřejmé, že by to nebylo navěky. Že prostě ta autenticita toho jak ten slovenský národ usiloval o svou vlastní státnost, to je prostě nezpochybnitelné a dřív nebo později by to bylo naplněno,“ konstatoval Rychetský

Kňažko zopakoval, že slovenské národní ambice mohly být naplněny i ve společné federaci, jak se to opravdu děje např. v Belgii, ale nestalo se tak. Kňažko je přesvědčen, že Václav Klaus Slovákům nechtěl tento volný prostor poskytnout. Alespoň ne takový, jaký by si přáli Slováci.

Ve vysílání se ke slovu dostala také slovenská expremiérka Iveta Radičová, která upozornila, že se podařilo vytvořit dva samostatné státy, ale je třeba se ptát, zda oba tyto státy mají ekonomické zdroje a mají dostatečně zakotvené instituce, které přestojí i současnou energetickou krizi a nedalekou válečnou krizi na Ukrajině. „A bohužel, když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, tak to porovnání základních hodnot začíná vyznívat ve prospěch nostalgie po bývalém režimu,“ posteskla si Radičová.

Prohlásila, že v Československu byly rozdíly mezi Čechy a Slováky až příliš veliké. V Česku bylo období normalizace obdobím stagnace a zklamání. Na Slovensku bylo období normalizace obdobím ekonomického růstu. Ten se sice opíral o těžký a zbrojní průmysl, ale fakticky tak jako tak došlo za normalizace ke zlepšení ekonomické situace Slováků.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: mp

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„EU nikdy nebude na hranicích střílet,“ slíbil Rakušan. Ale narazil

14:05 „EU nikdy nebude na hranicích střílet,“ slíbil Rakušan. Ale narazil

„Migrační solidarita je falešná a ďábelská hodnota,“ vzkázal právník Robert Kotzian ministru vnitra …