Jezdíte nakupovat do blízkého zahraničí?Anketa
V historických prostorech Topičova salónu na Národní třídě v Praze se sešli přední čeští odborníci, aby zmapovali fenomén klesající důvěry napříč společností, která ovlivňuje každodenní život, rodinné hodnoty a důvěru v média i řízení státu. A také hledali cesty, jak z této krize ven. Diskusní fórum na téma „Doba nedůvěry“ zorganizovala redakce časopisu Přítomnost v čele s vydavatelem Martinem Janem Stránským. Právě profesor neurologie na Yaleově univerzitě ve Spojených státech prvorepublikový časopis Přítomnost, vzniklý v roce 1924 díky tajnému daru milion korun od T. G. Masaryka, po svém dědečkovi obnovil. Úvodní diskusní panel „Stát a instituce“ moderoval Ivan Štern a účast v něm přijali pražská vrchní zástupkyně Lenka Bradáčová, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Wintr a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT v Praze Vladimíra Dvořáková.
Pražská vrchní státní zástupkyně na úvod čelila dotazu, zda si myslí, jestli je součástí silného, nebo slabého státu. „Když je demokracie mladá, všichni jí věří, když všechno začíná, všichni se na tom chtějí podílet. Pak trošku ztratí zájem, protože propadnou pocitu, že už je práce odvedená a že už se o ty věci nemusejí tolik zajímat. A to je i otázka elit. O tom, jestli svou energii a aktivitu, kterou mají na základě svého vzdělání a případně i umu, věnují také práci pro stát. Nebo jestli si řeknou, že stát už je dostatečně etablovaný, že jim přináší to, co od něj očekávají, a tak své úsilí napřou někam jinam. A vlastně ztratí zájem o trvalou péči o stát. V okamžiku, kdy většina ztratí zájem o trvalou péči a začne si myslet, že to za ně udělá někdo jiný, tak změní přístup. Začne říkat: ‚já chci‘, ‚stát mi má zajistit‘ nebo ‚stát má udělat‘. A to je kdo?“ položila Lenka Bradáčová řečnickou otázku.
Hledá se rovnováha, jak učinit veřejné činitele transparentními
Upozornila, že v takovém okamžiku, kdy trvalou péči o stát ztratíme a říkáme si, že všechno už se stalo, že všechno vzniklo, že teď už to má fungovat dobře, už jenom něco očekáváme. A když nám nepřináší to, co očekáváme, začneme říkat, že stát je špatný a nic nefunguje. „Státní zastupitelství jako instituce je součástí fungujícího státu. Ale pokud se spokojíme s tím, že nám to takto stačí a nebudeme usilovat o to, aby stát byl lepší, tak jednou na otázku, jestli žijeme v silném, nebo slabém státu, ať už to bude za krátko nebo za dlouho, odpovím, že ve slabém. Protože ti silní, kteří vzešli z nějakých demokratických procesů, se spokojili s tím, že pro stát už nemusí nic dělat, a předali to těm, kteří původně byli slabí a kteří žádné demokratické procesy neuznávají. Takže rizikem je to uspokojení, že jsme odvedli všechno, ale to přitom nikdy nekončí,“ konstatovala pražská vrchní zástupkyně.
Profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Wintr upozornil, že je důležité mít fungující instituce, které se ale pořád budují a adaptují na novou situaci a na nová rizika. „Viděli jsme, že v momentě, kdy se začne zvyšovat riziko prorůstání ekonomické, mediální a politické moci, tak na to Parlament reaguje tím, že přijme zákon o střetu zájmů. Jen Ústavní soud pak musí zase hlídat, aby se to nepřehnalo do té podoby, že všichni obecní zastupitelé musí zveřejňovat svá majetková přiznání. Proto se hledá nějaká nová rovnováha, jak učinit veřejné činitele transparentními, ale zároveň brát v úvahu nějakou míru ochrany soukromí u méně exponovaných politiků. Pokud se dobře nastaví systém institucí, sleduji situaci v Německu i ve skandinávských zemích, tak čím je usazenější, tím lépe je schopna čelit – třeba populistickým – výkyvům,“ prohlásil Jan Wintr.
Demokracie je silná právě proto, že přijímá pluralitu názorů
Ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT v Praze Vladimíra Dvořáková obrátila pozornost k tomu, že sílí tendence, abychom měli všichni – pokud možno – jednotný názor. „Je potřeba si říct, proč musíme ty, co s námi nesouhlasí, onálepkovat. Okamžitě o nich říkáme, že jsou to lidé hloupí, nebo to jsou agenti Kremlu a podobně. Musíme si však uvědomit, že demokracie je silná právě proto, že přijímá pluralitu názorů. A ta pluralita ve skutečnosti dává vládnoucím elitám nebo politikům signály o tom, co se ve společnosti děje. V nedemokratickém režimu nepůjde nikdo protestovat na náměstí. A když budete chtít vědět, jaké jsou nálady mezi lidmi, tak je musíte prošpikovat nějakými tajnými, kteří vám budou hlásit, co se kde děje, co si lidé myslí a jestli někdo něco připravuje,“ vysvětlila politoložka.
Prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D., Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Foto: Hans Štembera.
Srovnala to s tím, že u nás přijdou lidé na náměstí, na demonstracích zazní spousta slov, která se nám třeba vůbec nemusí líbit. „Ale politici hned vědí, že tu je sociální frustrace. Vědí, že nejsou schopni komunikovat svou politiku nebo ji dobře definovat. Pak je otázka míry odmítání takových protestů nebo reakce typu, že ty lidi nám nemají co říkat, protože to jsou ti a ti špinaví. Takováhle strategie je prostě špatná. Naopak je třeba si klást otázku, kde se ve společnosti nespokojenost bere. Pokud si ji nebudeme klást, tak se dostaneme na úroveň režimů, v nichž je ten, kdo má jiný názor, ostrakizovaný. Tohle zvládnout, je velice obtížné. Ale je třeba přijmout, že součástí demokracie je konflikt. Demokracie je jediný systém, který má procedury, jak konflikty řešit. A v tom je její síla. Stěžujeme si, že se politici hádají. Ale konflikt je přirozená věc. Jen musí mít nástroje, jak ty konflikty podle práva a podle pravidel řešit,“ upozornila Vladimíra Dvořáková.
Adresát podpory se v Deštníku proti chudobě nezorientuje
Na skutečnost, že je třeba mluvit s lidmi srozumitelným jazykem a že ne každá brožura je schopna vysvětlit problém, upozornila vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze. „Jsem právník, měla bych tedy rozumět nějakému odbornějšímu textu a myslím, že to tak obecně je. Ale když jsem se podívala na pravidla sociální podpory, která se nabízí v tom Deštníku proti chudobě, tak jsem si to četla pětkrát. A v okamžiku, kdy jsem se dostala k normativitě a k normativu, tak mi bylo jasné, že ten, kdo je adresátem té podpory, nemá šanci to pochopit. Dnes je díky sociálním sítím každý lékařem, každý novinářem, každý právníkem, každý ekonomem bez ohledu na to, zda to vystudoval. Večer to začne promýšlet, ráno vstane a začne ty své myšlenky pouštět do veřejného prostoru,“ popsala Lenka Bradáčová.
Psali jsme:
Problém podle ní spočívá v tom, že ti, kdo ty obory vystudovali, mluví obvykle odborným složitým jazykem a ty informace se jim nedaří předávat úplně v populární smysluplné a srozumitelné formě. „Zatímco ti, kteří se přes noc stali lékaři, právníky, politiky, mluví pořád stejně. A těm, kdo jejich názory čtou, vůbec nepřipadá, že tomu problému velmi často nerozumějí. Oni jim to vysvětlí zcela jednoduše tak, jak si myslí, že by to ten lékař, právník, ekonom či politik měli vysvětlovat. A proto je tu celá řada těch, kteří jim začnou naslouchat, protože pro ně je tento výklad srozumitelný. Zatímco ten druhý, byť je postavený na poznání, a ne spekulaci, byť je postaven na nějakém pravdivém vidění a ověření, nikoli na šíření strachu, tak najednou prohrává. A vítězí ten jednodušší, protože je srozumitelný pro tu většinu,“ zdůvodnila vrchní státní zástupkyně.
Stejně jako se popularizuje věda, je třeba popularizovat i právo
Dochází totiž k tomu, že většina tomu odbornému vysvětlení nerozumí, ale nezačne říkat, že tomu nerozumí, že se musí dovzdělat, že tohle je složitý problém. „Ale začne si myslet o tom, čemu nerozumí, že za tím něco bude, že to je evidentně nějaký zlý záměr. Odvozuji si to od toho, že v okamžiku, kdy si neumíme nějaká rozhodnutí vysvětlit a jsou to třeba rozhodnutí, která překvapí tu většinu, protože ta z toho, co vidí a čte v mediálním prostoru, očekává jiné rozhodnutí, tak první, co tu většinu napadne, že je to spiknutí, že to je problém, že za tím je něco špatného. To, že tomu nerozumí, nebo že také někdo mohl chybovat, protože i mezi těmi, kdož vydávají taková rozhodnutí, jsou lidé chybující, to nás napadá až na tom zástupném místě. Stejně jako se popularizuje věda, tak jsme došli do stádia, že je třeba popularizovat i právo,“ zdůraznila Lenka Bradáčová.
Prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, Csc., ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT v Praze. Foto Hans Štembera.
Právo je totiž natolik odborné a zasahuje tolik oblastí našeho života, že je pro nás mnohdy nesrozumitelné, což je i problém debat na sociálních sítích. „Spousta lidí podlehne nějakému názoru právě proto, že je podán srozumitelně a přece chceme patřit do skupiny, v níž si navzájem rozumíme. A stane se, že někdo s nedobrým úmyslem zneužije té důvěry k tomu, o čem mluví srozumitelně, byť mnohdy sám ví, že jeho informace se neopírají o poznání a že jsou za hranou právního balastu a na hraně práva,“ poukázala vrchní státní zástupkyně a ujistila, že svoboda slova je ze strany státního zastupitelství i soudu tím, co obě instituce chrání.
Potřebujeme politickou, finanční a také právní gramotnost
„Má to ale své ale a má to svou hranici. Ve chvíli, kdy na sociálních sítích vytlačují agresívní útoky toho, na koho směřují, z tohoto prostředí, tak on sám ze strachu přestane komunikovat. To znamená, že tihle agresoři znemožní svobodu slova tomu, kdo se jich začne bát a komunikovat už nebude. Násilí tak začne rušit svobodu slova. A to si musíme uvědomit a vysvětlovat. I těm, kdo chtějí podlehnout názoru, který je pro ně srozumitelný, a ohánějí se tím, že všechno, co řeknou, je svoboda slova, byť někomu jinému můžou ublížit, že je to jejich právo. Ale kdyby se komukoli z těch lidí vysvětlilo, jestli považuje za správné vyhrožovat někomu smrtí, jestli si myslí, že má na to právo, tak to už vám řekne, že ne,“ uzavřela svou úvahu Lenka Bradáčová.
Vladimíra Dvořáková následně poukázala, na co by se měla společnost soustředit. „Potřebujeme politickou gramotnost, finanční gramotnost a právní gramotnost. To jsou tři oblasti, ve kterých se pohybujeme. Začíná to od lidí, na které dopadají exekuce, protože nerozumí základním věcem, že když si něco půjčí, tak kolik a jak dlouho pak budou muset splácet.“ připomněla politoložka.
A Jan Wintr obrátil pozornost na potřebu apolitické státní služby. „Zákon o státní službě byl přijat v roce 2014, ale pořád mění. Za Babišovy vlády se oslabila neodvolatelnost státních tajemníků, teď zase došlo k tomu, že budou jen političtí náměstci ministrů. Vnímám to tak, že se systém pořád usazuje a že se hledá vhodná míra. Rozhodně to nebylo tak, že jsme tady v roce 1989 měli armádu mladých připravených úředníků. Ale zdá se mi, že pořád dorůstají noví a noví, kteří jsou často lepší než ti, co tam sedí,“ dodal Jan Wintr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
