Ačkoli nejsem jeho příznivcem, rád bych se ho v tomto případě zastal. Svůj pohled na věc se pokusím vysvětlit prostřednictvím skvělého filmu českého emigranta a oscarového režiséra Miloše Formana Lid versus Larry Flynt.
Jakou funkci by si zasloužil Petr Fiala po konci v úřadu předsedy vlády?Anketa
Forman osobně zažil nesvobodu a cenzuru v komunistickém Československu, a proto měl hluboké porozumění pro pravý význam slova svoboda. V biografickém filmu o boji vydavatele pornografického časopisu Hustler s americkými konzervativci na přelomu 70. a 80. let 20. století se mu povedlo téma svobody přenést na filmové plátno s mimořádnou přesvědčivostí.
Například ve 35. minutě se odehrává velmi zajímavý dialog, kdy se obhájce Alan Isaacman střetává se žalobcem v diskusi o tom, zda má společnost právo určovat si vlastní normy:
Žalobce: „Copak si naše společnost nemůže vytvořit vlastní normy?“
Obhájce: „Ne. To je jen zástěrka cenzury. Tahle země patří mně stejně jako vám. Můj časopis přece číst nemusíte!“
Žalobce: „Taky že ho nečtu. Ale co děti, které ho okukují na pultech?“
Obhájce: „Nesnažím se vás přesvědčit, aby se vám řemeslo pana Flynta líbilo. Mně se také nelíbí. Ale líbí se mi, že žiji v zemi, kde o tom vy i já můžeme rozhodovat sami. Líbí se mi, že si mohu časopis Hustler koupit a číst, anebo ho hodit do koše, pokud usoudím, že tam patří. Anebo si ho vůbec nekoupím. A právě toho práva si vážím nejvíc. Vy byste si ho také měli vážit. Neboť žijeme ve svobodné zemi.“
Formanova pointa je jasná: tato země patří všem. Svoboda stojí na tom, že nikdo nemá právo agresivně a bezohledně vnucovat druhým, co by měli číst, sledovat, dělat, koho volit nebo jak myslet.
Později, přibližně v 60. minutě, zazní i samotná obhajoba Larryho Flynta:
„Lidem může připadat moje práce špatná, ale není nezákonná. Nasávat není moc chytrý, ale není to nezákonné. (…) George Orwell jednou řekl, že svoboda znamená jediný: právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet. Amerika je nejsilnější země na světě, protože je nejsvobodnější. Když se zřekne svého odkazu a zásad, které z něj vyplývají, pak už nebudeme svobodní.“
Síla tohoto výroku spočívá v připomenutí, že svobodu není možné porcovat podle vlastního vkusu. Je nedělitelná. Jakmile začneme z její podstaty ukrajovat, byť s těmi nejlepšími úmysly, dříve či později nezůstane nic. S ohledem na aktuální dění bychom měli mít na paměti zejména slova: „Amerika je nejsilnější, protože je nejsvobodnější.“
A nakonec, v závěrečné části filmu (od 116. minuty), u Nejvyššího soudu znovu zazní Isaacmanova obhajoba, tentokrát k tématu „psychické újmy“:
„Přít se o vkusu je zbytečné, soudit se zcela marné. (…) Jsou-li kritizováni slavní lidé, způsobuje jim to psychickou újmu. Tvrdit to je snadné, vyvrátit nemožné. Je to nesmyslná norma. Umožňuje trestat výroky, jež někomu vadí. Tato země se však opírá o přesvědčení, že nemilé výroky jsou životně důležité pro zdraví národa.“
Právě tady pro mě vzniká paralela s filmem. Já se dnes na Tomia Okamuru dívám podobně, jako se Alan Isaacman v 70. letech díval na Larryho Flynta. Nelíbí se mi způsob, jakým bylo téma ilegální migrace v kampani vizuálně zpracováno, ale vnímám to především jako otázku vkusu. Zakazovat kvůli tomu SPD, a přitom se přitom odvolávat na západní hodnoty, podle mě svědčí spíše o nepochopení jejich podstaty.
EVROPO, KAM SMĚŘUJEŠ?
Dnes se obdobně žongluje s pojmy jako „nenávistný projev“ či „duševní pohoda“. Evropská unie už připravuje cenzurní legislativu, jako je EMFA, nebo DSA, který už byl přijat a čeká na implementaci. DSA zavádí kategorii „legální, ale škodlivý obsah“. O tom, co je škodlivé a co ne, by pak měli rozhodovat zcela bez demokratické legitimity nikým nevolení aktivisté z politických neziskovek či jiných zájmových skupin. Na rizika spojená s DSA – oficiálně představovaného jako „nástroj proti dezinformacím“ – nedávno upozornila celoevropská koalice více než 50 nevládních organizací ve společném dopise adresovaném Evropské komisi.
Před legislativou DSA varoval i univerzitní profesor Michael Shellenberger, odborník na problematiku dezinformací, který vystoupil v Evropském parlamentu. Ve svém projevu řekl:
„Někteří členové Evropské komise zjevně nepovažují román 1984 za beletristické dílo, ale za příručku k provádění DSA. Dezinformace, misinformace a malinformace jsou závažné problémy. Proto máme svobodu slova a nezávislou žurnalistiku. Proto podporujeme svobodnou diskusi a umožňujeme lidem, aby se pohádali. Cenzura nikdy nemůže být řešením misinformací. Proč? Potlačením konverzace o nějakém tématu jednoduše vytvoříme podmínky, aby v něm dezinformace skrytě existovaly.“
Možná teď chcete namítat, že SPD překračuje hranice, protože svými billboardy může v některých slabších jedincích vyvolávat nenávist. I tomu, kde v demokracii končí svoboda slova a projevu, se Shellenberger ve svém vystoupení věnoval:
„Jak je to s nenávistí obecně? Můžeme se zbavit nenávisti? Možná, když ji budeme potlačovat, když budeme nenávist před lidmi skrývat, tak nebude existovat. Je tomu tak? Nenávist je prastará emoce. Vyvinula se u nás z nějakého důvodu. Představa, že nenávist je něco, co je třeba cenzurovat, je absurdní. Je třeba jí čelit. Zeptejte se Daryla Davise, Afroameričana, který ve Spojených státech vlídným způsobem prostřednictvím osobní komunikace úspěšně obrací členy Ku-klux-klanu. Davis je největším zastáncem svobody slova. Proč? Protože proti nenávisti nelze bojovat cenzurou. Je to stejné jako s misinformacemi. Pokud je nenávist dovolena on-line, můžeme se k ní vyjádřit. Můžeme proti ní promluvit.
Existuje ale jedna výjimka a tou je bezprostřední podněcování k násilí. To je ten okamžik, kdy se slova mění v činy. Například, když řeknete, že nenávidíte všechny migranty ve své zemi a chcete, aby všichni odešli nebo zemřeli. Je to hnusné, je to strašné, ale mělo by to být povoleno, aby vůči tomu mohli ostatní promluvit, a tak tuto nenávist řešit. Když ale řeknete, že by se všichni měli shromáždit před nějakým hotelem, ve kterém jsou ubytovaní migranti, a pak tento hotel zapálit, je to jasně přes čáru. Takovou hranici má většina vlád na světě. Jde o tu bezprostřednost, o způsob, jakým se slova mění v činy. O to se musíme starat a kontrolovat to. Ale ne o obecné projevy nenávisti.“
ILEGÁLNÍ MIGRACE – PROBLÉM, NEBO CHIMÉRA?
Už v dubnu 2021 publikovalo dvacet bývalých francouzských generálů v magazínu Valeurs Actuelles otevřený dopis, ve kterém upozorňovali, že pokud se ve Francii nezačne situace s migrací a islamismem řešit, hrozí občanská válka. Velká Británie zase před pár týdny zažila ze stejného důvodu masivní demonstrace. Francie, Velká Británie, Německo i Švédsko roky zavíraly před tímto citlivým tématem oči, až jim problém zcela přerostl přes hlavu.
Je tedy zřejmé, že ilegální migrace není imaginární hrozbou, ale legitimním a vážným tématem, o kterém je třeba diskutovat. To, že u nás v České republice zatím nemá takové rozměry, by nemělo být důvodem k jeho přehlížení – zvlášť pokud se část tohoto problému mohou pokoušet přenášet právě na země střední a východní Evropy.
ZÁVĚR
Ve filmu Lid versus Larry Flynt při odchodu ze soudní síně hlavní postava pronese:
„Jestli první dodatek ochraňuje vyvrhele, jako jsem já, ochrání vás všechny. Já jsem totiž nejhorší!“
S jistou nadsázkou bychom dnes mohli říci: „Dokud bude článek 17 Listiny základních práv a svobod chránit Tomia, bude chránit nás všechny. Neboť on je ten ‚nejhorší z nás‘.“
Až vás tedy příště Tomio znovu vytočí, pusťte si Lid versus Larry Flynt. Zamyslete se nad ním a položte si otázku: „Je pro mě důležitější svoboda, nebo – jak říká náš premiér – ‚právo na korigované informace‘?“
Osobně bych se nerad vrátil do časů, kdy se z obrazovek šířila pouze chvála nad plněním pětiletek a varování před „imperialistickými agenty“. Svoboda bývá často nepohodlná, někdy provokativní – ale bez ní brzy zůstaneme v zemi, kde už není o čem diskutovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte s pohledem Tomáše Zítka?
autor: Tomáš Zítko
