V Černé Hoře byl během volební kampaně zorganizován pokus o atentát na ministerského předsedu Mila Džukanoviče, ze kterého byla obviněna skupina ruských nacionalistů. Podle vyjádření některých amerických expertů nesl pokus o státní puč v malém balkánském státě všechny známky tradiční operace zorganizované ruským Kremlem.
„Dokonce existují i důkazy o převodu peněžních prostředků z Moskvy na bankovní účty opoziční strany v zemi a krajní neobjektivitě médií a dalších ‚klíčových hráčů‘ ovlivňujících veřejné mínění,“ píše autor.
Do celé konspirace se měli údajně zapojit i bývalý velitel speciálních ozbrojených sil Srbska a veteráni z Ruskem podporovaného „separatistického hnutí“ na východě Ukrajiny.
Úmysl obviněných ruských nacionalistů médiím objasnil černohorský hlavní prokurátor Milivoje Katnic. Skupina zhruba dvaceti Srbů a Černohorců oblečených v policejních uniformách se v den voleb 16. října vydala napadnout demonstranty před parlamentem v hlavním městě země Podgorice. Jejich úmysl byl se vmísit do davu a odtud vtrhnout do budovy parlamentu a zavraždit předsedu vlády. Po provedení atentátu měl do čela vlády nastoupit prorusky orientovaný politik, který by postupně obrátil kurz Džukanovičovy prozápadně orientované vlády.
Plán ruských nacionalistů potvrdil i ministerský předseda Srbska Alexandr Vucic, který uvedl, že srbští nacionalisté, kteří byli do plánu zapojeni, byli již identifikováni a spolu s odcizenými policejními uniformami se u nich našlo i 120 000 euro. V souvislosti se zahraniční pomocí skupině nacionalistů Vucic odkazoval na „třetí zemi“, která zosnovala plán na politický převrat v zemi s pouhými 600 000 obyvateli.
Co by měl Donald J. Trump udělat hned po nástupu do úřadu?Anketa
„Není náhodou, že nedlouho po incidentu bylo ze Srbska vyhoštěno několik ruských rezidentů, kteří údajně elektronicky monitorovali Džuganovičovy kroky,“ píše Weiss.
Toto rozhodnutí se mohlo později srbskému premiérovi vymstít. Podle srbského ministerstva vnitra bylo nedlouho po černohorském incidentu v lese nedaleko od premiérova rodinného domu nalezeno několik ručních granátů, nábojnic, odstřelovacích pušek a dokonce i bazuka.
Srbský ministr vnitra Nebojsa Stefanovič se k celému incidentu vyjádřil následovně: „Je to skutečně velmi znepokojivé, že ty zbraně byly nalezeny přesně v místě, kde by premiérovo auto muselo přibrzdit na minimální rychlost.“
Do incidentu byl namočen například i bývalý velitel speciálních sil Srbska Bratislav Dikič, který byl nedávno nucen rezignovat ze své funkce, jelikož byl údajně zapojen do „teroristických“ aktivit. Dalším z obviněných je veřejně známý srbský fašista Alexander Sindjelič, který figuruje na listu 300 nejhledanějších „teroristů“ ukrajinskou vládou, jež jej viní z účasti v bojích v Doněcku a Luhansku.
„Proč by se někdo chtěl zbavit Džuganoviče? Někteří vidí problém v jeho vřelém přístupu vůči Severoatlantické alianci a členství Černé Hory v ní. Oficiálně by měl balkánský stát do Aliance přistoupit na jaře příštího roku. Putinův režim je samozřejmě proti tomu, nicméně účast na pokusu o atentát Moskva vehementně odmítá.“
Potíže v Pobaltí
„S úplným klidem neusínají ani v Estonsku, kde se ve středu rozpadla koaliční vláda pod vedením premiéra Taaviho Roivase. Z toho bude nejvíce profitovat strana Centra, která sází na podporu etnických Rusů žijících v pobaltském státu a jejíž předseda bývá označován za proruského,“ míní komentátor.
Politická nestabilita sužuje tento nevelký stát sousedící s obřím Ruskem v období příprav na výcvik zhruba 24 000 vojáku vybraných z civilních řad. Estonští vojáci se mají připravovat na hypotetickou situaci, kdy do země vpadnou „zelení mužíci“ – eufemismus pro ruské vojáky v přestrojení –, podobně jako tomu bylo v případě Krymu a Donbasu.
Přestože se osmatřicetiletý lídr strany Centra Jüri Ratas a předseda estonského parlamentu veřejně vyslovuje za respektování atlantického závazku své země, je podle autora článku možné, že v budoucnu podlehne interním a do jisté míry i externím tlakům na změnu kurzu.
K tomuto argumentu je třeba přidat poznámku o nedávném prohlášení možného Trumpova ministra zahraničních věcí Newta Gingriche, který v rozhovoru pro americkou televizi uvedl, že „Estonsko je předměstím ruského Petrohradu, pro které nestojí riskovat jaderný konflikt“.
Moskva a maďarští neonacisté
Vzestup maďarských ultrapravicových kruhů v posledních letech k moci, zejména pod vedením ministerského předsedy Viktora Orbána, je obecně zdokumentovaným trendem.
Podle maďarské vlády je jeden z prominentních členů ultrapravicové strany Jobbik Béla Kovács, který je sám členem parlamentu, ruský špion. Před nedávnem byl navíc uveřejněn jasný důkaz toho, že se ruské výzvědné služby aktivně angažují ve vnitřní politice Maďarska.
Agenti ruské vojenské výzvědné služby – jedné ze dvou ruských výzvědných služeb zapojených do kybernetického útoku proti Demokratické národní komisi v USA – byli obviněni z podpory prominentní neonacistické organizace, jejíž sedmašedesátiletý lídr István Györkös minulý měsíc zastřelil maďarského policistu.
Györkös je dlouhodobým lídrem fašistické Maďarské národní fronty 1989, která v první řadě usiluje o obranu Maďarska před „židobolševiky a dalšími podvratnými elementy“ tím, že připravuje své členy na válečný střet. Organizace se v minulosti podílela na výcviku maďarských i německých nacistů v maďarských výcvikových táborech.
„Györkösovo hnutí svou inspiraci čerpá z textů a prohlášení prominentního ruského filozofa Alexandra Dugina, který ve své práci vyzdvihuje eurasijskou ideologii a nabádá ke genocidě na Ukrajině,“ informuje autor článku.
„Napojení maďarského fašisty na Kreml se stalo zřejmým poté, co se na facebookové stránce jeho hnutí objevila informace, kterou měl údajně zveřejnit jeden z ‚uživatelů‘, o tom, že maďarská vláda v srpnu roku 2014 na Ukrajinu poslala tanky T-72. Fotografie tanků byly ovšem, podle informací maďarských tajných služeb, vyprodukovány samotnou fašistickou organizací, která se v rámci dezinformační kampaně pokoušela lživě poukázat na evropskou podporu Kyjevu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: fib
