Na úvod Schindler připomíná velmi chladné vztahy, které od sestřelení ruského letadla Tureckem mezi oběma zeměmi panují, což by mělo vyvolávat mnohem větší diskusi, než která se vede. „Kremelská propaganda proti Ankaře zesílila a nastavila tak prostor pro budoucí konfrontaci,“ píše Schindler a dodává, že Rusové nejprve tvrdili, že za pádem letadla na Sinajském poloostrově, při kterém přišlo o život 224 lidí, z nichž většina byla z Ruska, je Islámský stát, pak však otočili a uvedli, že za vše mohou „turečtí ultranacionalističti teroristé“.

Jedním z důkazů, že Rusko připravuje válku s Tureckem, jsou podle Schindlera vojenská cvičení, která země zahájila v regionech blízkých právě Turecku. „Jednotky byly zmobilizovány, byl tedy učiněn poslední krok, který předchází otevřené válce,“ tvrdí Schindler s tím, že všechna ruská vojenská cvičení jsou namířena vůči Turecku.

Ukazuje také, že Rusové neberou v potaz civilní ztráty. „Putinovy vzdušné síly zabily za poslední měsíc téměř 700 syrských civilistů (pro srovnání, Islámský stát zabil v lednu méně než sto civilistů) a pokud nám má něco naznačit rozdrcení čečenského hlavního města Groznyj v letech 1994-95, obyvatelé Aleppa by se měli raději klidit co nejdál,“ píše Schindler o situaci v Sýrii a dodává, že výsledkem obléhání původně dvoumilionového města bude „humanitární krize, kterou svět nebude moci přejít“.