S kým se to ten váš Pavel fotil? Přišlo nám ze Slovenska

Slovenský hudební festival Pohoda, pořádaný uprostřed července na letišti u Trenčína, označují jeho příznivci jako „středoevropské Glastonbury“, ale třeba na mítincích strany Smer se o něm mluví jako o „Sorosově diskotéce“.

Ať si o tom myslíme cokoliv, setkání pořádané od roku 1997 si zakládá na tom, že na něm nejde pouze o hudbu, ale nabízí i diskuse a další „irečitý“ program.

Díky tomu se právě na tomto festivalu psaly dějiny, když zde v roce 2018 vystoupila tehdy ještě ne tak známá právnička a místopředsedkyně strany Progresivní Slovensko Zuzana Čaputová. Právě diskuse s posluchači festivalu, v atmosféře po vraždě novináře Jána Kuciaka, je považována za skutečný start její volební kampaně.

Letos se už coby bývalá prezidentka na festival vrátila. A společně s ní i český prezident Petr Pavel. Ten přijel přímo z Karlových Varů, kde se účastnil festivalu filmového. Na obou byl dotazován hlavně na summit NATO v Ankaře.

V Karlových Varech si v pátek vyslechl potlesk místního divadla a vyprávěl moderátorovi Marku Ebenovi, že jej ohleduplný turecký protokol naštěstí umístil do maximální vzdálenosti od Andreje Babiše.

V sobotu v Trenčíně mu moderátor, kterým byl šéfredaktor českého Respektu Erik Tabery, nahodil, že se prý Andrej Babiš na summitu v Ankaře schovával kdesi v hotelové zahradě, jen aby se nemusel setkat s Petrem Pavlem. Prezident to za nadšení publika potvrdil. „Já nevím, jestli se bál, nebo prostě nechtěl, protože se chtěl vyhnout nepříjemné diskuzi,“ zamyslel se nad příčinami.

Petr Pavel mluvil také o tom, že od západních politiků slyšel lítost, že „nás ztrácejí“. A mají ji prý už delší dobu.

V Trenčíně se Pavel setkal i s českou neziskovkou Dárek pro Putina

„Pokud nechceme být součástí nějakého vakua, tak bychom si měli ujasnit, kým chceme být a co bychom pro to měli udělat,“ zamyslela se Zuzana Čaputová. A Petr Pavel k tomu dodal, že on je nastaven tak, že každá situace má nějaké řešení.

Prezident také mluvil o tom, že je nadstranický, ale ne nestranný, což je třeba rozlišovat. „Svůj názor samozřejmě mám a nemíním z něj uhýbat,“ ujistil.

Tento výklad předcházel jeho vyjádření, které proniklo i do českých médií, a bylo interpretováno jako Pavlova podaná ruka.

„Já si dokážu představit, že po tom období, které bylo hodně rozjitřené, se situace trochu zklidní,“ řekl Petr Pavel. Bude to prý možné, pokud bude Andrej Babiš schopen vnímat, že Pavlův rozdílný názor není osobní nepřátelství.

Krátce poté poznamenal, že spory s vládou ho motivují k druhé kandidatuře v roce 2028.

Před přítomnými novináři pak řekl, že má zájem na konání koordinačních schůzek nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční a bezpečnostní politice.

„Nejenom ústava, ale i praktický výkon moci předpokládá, že se nejvyšší ústavní činitelé dokážou domluvit. Prezident s premiérem mají řadu sdílených pravomocí, kdy jeden bez druhého nemohou konat,“ řekl Pavel na Pohodě.

Den poté vydal Pražský hrad tiskové prohlášení, ve kterém bylo uvedeno, že „prezident je nekonfliktní“.

Andrej Babiš ve svém pravidelném nedělním vyjádření pro občany reagoval, že koukal do kalendáře, jestli není prvního dubna.

„Klacky pod nohy nám hází od samého začátku. Sliboval bezproblémové sestavování vlády, pak si začal klást podmínky a dokonce nám chtěl mluvit do programu. V rozporu s ústavou odmítl jmenovat ministra, začal rozdávat L-159ky Ukrajině, zveřejnil soukromou konverzaci. Kritizuje naši vládu, kdykoli může, a to i v zahraničí. A korunu všemu nasadil žalobou k Ústavnímu soudu. Ano, opravdová definice nekonfliktnosti,“ shrnul.

Prezident podle něj postavil svou politickou kariéru na vymezování proti vládě. S výrazem starosti o zemi, ústavu a demokracii ve skutečnosti usiluje jen o své znovuzvolení.

Premiér také zveřejnil video, na kterém voličům prezentuje průběh summitu v Ankaře, o kterém se podle něj vyprávějí příběhy, které se nikdy nestaly.

Vystoupení Petra Pavla a Zuzany Čaputové v zaplněném stanu ale nebylo jedinou z diskusí, které na festivalu Pohoda proběhly.

Soudkyně Pamela

Aktuální bylo třeba vystoupení soudkyně Pamely Záleské. Soudkyně Specializovaného trestního soudu právě čelí disciplinárnímu řízení, které má proběhnout na podzim a předseda soudu žádá, aby byla zcela zbavena taláru. Soudkyně už jednou disciplinárně trestána byla, v loňském roce jí byl snížen plat o 20 procent na dobu čtyř měsíců.

Důvodem měly být podle předsedy celkem čtyři kauzy, z čehož jednou byla na Slovensku sledovaná kauza speciálního prokurátora Dušana Kováčika. Soudkyně Záleská také seděla v senátě, který odsoudil podnikatele Mariana Kočnera a bývalého ministra Pavola Ruska za padělání směnek k 19 letům vězení. Posluchačům festivalu k tomu řekla, že obludné činy si zaslouží exemplární tresty.

Soudkyně Pamela Záleská patří k nejkontroverznějším postavám slovenské justice. Wikipedie o ní uvádí, že se pro studium práva rozhodla, když v šestnácti letech viděla italský televizní seriál o mafii a rozhodla se, že bude vyšetřovací soudkyní, aniž tušila, že na Slovensku tento institut neexistuje.

Jako soudkyně Specializovaného trestního soudu, kam jsou automaticky přesměrovávány případy organizovaného zločinu a hospodářské kriminality, se několikrát dostala do kontroverzí kvůli svému rozhodování v politicky exponovaných případech.

Kritice čelí zejména její přístup k lidem spojeným se stranou Smer, v letech po volebním vítězství Igora Matoviče měla patřit k těm soudcům, kteří s tehdejší opozicí účtovali velmi brutálně a Robert Fico o ní často mluvil i na mítincích. Její disciplinární řízení je tedy částí médií a neziskového sektoru interpretováno jako „Ficova pomsta“.

Jiným ale přijde velmi problematický její vztah s novinářkou Monikou Tódovou. Ta patří k nejznámějším slovenským novinářům, píšícím o politice a byznysu. „U čtenářů Denníku N, kde působí, je hvězdou, jiní ji vnímají zase negativně. Není to překvapení, tyto noviny jsou de facto tiskovým orgánem opozičního politického Progresivného Slovenska,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz analytik Milan Žitný.

Na podzim 2023 byly obě ženy zachyceny na společné dovolené v Tatrách, což její šéfredaktor posléze vysvětlil tak, že „pracovní vztah soudkyně a novinářky prohloubil“, zatímco Robert Fico na mítincích mluvil o „dvou lesbách na výletě“. O vztahu dvojice se hovořilo už dříve, Robert Fico naznačoval vzájemnou náklonnost už při rozhovoru novinářky Tódové se soudkyní Záleskou v roce 2020.

Novinářka aktivistka, chodící nenávist

Veřejně sledovaný vztah vyvolal na Slovensku živé debaty o střetu zájmů, zejména když Záleská musela úniky ze spisů ve svých kauzách vysvětlovat už dříve.

„Tato novinářka není investigativní, s tímto přívlastkem se zde zachází velmi volně,“ vysvětluje problematický kontext Milan Žitný. „Podle vzoru Tódové by měl být pak považován za investigativce každý, kdo dostane na stůl nějaké neveřejné materiály,“ poznamenává.

Moniku Tódovou prý zná osobně, už od jejího elévského období, a popisuje ji jako „aktivistku s mentálním profilem chodící nenávisti“. „Nemá problém kádrovat každého, kdo nesdílí její optiku, nemá problém s nactiutrháním a porušováním zásad presumpce neviny,“ vzpomíná. Dodnes si prý pamatuje její výrok ukazující mentální nastavení: „U Nejvyššího soudu je senát, jenž léta osvobozuje vinné lidi.“ Lidé jsou podle ní zkrátka vinní, protože si to ona myslí, a soud, který je osvobodí, je proto darebácký. „Což lze číst jen tak, že Tódová je vyšetřovatel, prokurátor i soudce v jedné osobě po vzoru totalitního justičního modelu, v němž je jednoznačně vinen ten, na koho ona ukáže prstem,“ uzavírá.

Vzpomíná si třeba, co Tódová psala o akci s názvem Bouře, ve které byli zatýkáni soudci. Když se ale proces rozpadl, novinářka prostě řekla, že nemohla vědět, že případy stojí jen na výpovědi jednoho svědka. A nikomu z těch, které tehdy vláčela bahnem, se nikdy neomluvila.

Na festivalu Pohoda se Tódová objevila společně s Pamelou Záleskou, se kterou sdílí domácnost. „Veřejnost se dozvěděla o tomto vztahu před třemi lety, když se na sociálních sítích šířilo video z jejich pobytu ve Vysokých Tatrách. Na vztahu by nebylo nic, co by stálo za pozornost, nebýt toho, že Tódová psala o trestních kauzách, ve kterých rozhodovala Záleská. Že takový model je jak z učebnice o konfliktu zájmů, obě striktně odmítly,“ vzpomíná Žitný.

„Tódová má svůj fanklub. Část novinářů má stejnou DNA jako ona, další tolerují zlo z různých důvodů, například se podvolí aktivistickému modus operandi z pouhého strachu, aby nebyli mediálně lynčováni svými kolegy za jiné názory. Všichni tito žurnalisté mají značný podíl na polarizaci společnosti,“ vysvětluje analytik Žitný. Důsledkem je i naprostý propad důvěryhodnosti novinářů, kterým na Slovensku aktuálně důvěřuje pouhých 19 procent lidí, historicky nejméně. Samotní žurnalisté ale žádné reflexe nejsou schopni.

Obě dámy se na festivalu také fotografovaly s Petrem Pavlem. To je podle Žitného celkem pochopitelné, protože celý Denník N je orientován tímto směrem. Nakonec v českém Denníku N, u jehož zrodu starší slovenský bratr stál, byl generál Petr Pavel roku 2019 v redakční radě.

Právě slovenské „enko“ je i podle Žitného důležitou součástí příběhu. „Denník N je fakticky tiskový orgán strany Progresívne Slovensko. Aktivistická úderka. Tomu, kdo pamatuje časy před listopadem 1989, se může vybavit analogie s Rudým právem nebo deníkem Pravda z té doby. S tím rozdílem, že nyní nemusí být ten vztah institucionalizovaný. Platí ale, že jen jeden pohled na svět je správný, ten jejich,“ vysvětluje.

Lidé odlišných názorů jsou vnímáni jako dezoláti, na které není třeba brát zřetel.

Denník N vznikl jako trucpodnik části redakce deníku Sme, když jej koupila podnikatelská skupina Penta. Redaktoři odešli se slovy, že nebudou sloužit oligarchům, a v roce 2014 z toho byla kauza, která dolehla až přes Beskydy k nám.

Jenže jak pro ParlamentníListy.cz připomíná Žitný, za novým projektem od počátku stála IT společnost ESET, která má blízko i k Progresivnímu Slovensku a prezidentům Kiskovi a Čaputové. „Stejným metrem měřeno, i o nich lze říct, že to jsou oligarchové, mají vliv na politiku, jenže to jsou ti dobří oligarchové,“ říká k tomu komentátor.

Písmenko N v názvu dnes řada slovenských čtenářů s hořkým humorem překládá jako „nenávist“. „Ústředním terčem této nenávisti je již léta předseda strany Smer-SD a premiér Robert Fico. Nenávist vedla nakonec před dvěma lety jistého Cintulu k pokusu vyřešit problém Denníku N s premiérem Ficem jednou provždy,“ připomíná dále.

O světě Denníku N podle něj nejvíce vypovídá, že ani po tomto hrůzném činu, který premiér přežil jen zázrakem, nedošlo k žádné reflexi.

„Mezi řádky mohl zasvěcený pozorovatel dění registrovat přesný opak - hněv, že to nevyšlo, že přežil. Tak snad příště. Pokračuje se proto v tažení,“ shrnul Žitný dění, jehož součástí je i trenčínský festival s názvem Pohoda.