V úvaze pro deník MF Dnes Radičová vzpomíná na to, že zatímco Češi si byli v roce 1989 vědomi neudržitelnosti komunismu, na Slovensku tomu bylo trochu jinak. „Měkčí průběh normalizace a opožděná socialistická modernizace přispěly k tomu, že většina obyvatel Slovenska na sklonku 80. let nevnímala komunistický režim jako nereformovatelnou říši zla.“ Navíc prý ani nepociťovali, že ekonomický systém narazil na hranice svých možností a žije na úkor budoucích generací. „Neměli pocit, že je potřeba něco zásadně měnit, a tak se k polistopadovému vývoji stavěli kriticky,“ vysvětluje expremiérka.
„Způsob budování národního státu na Slovensku probíhal takovým způsobem, že nám to demokratizaci dost zkomplikovalo,“ píše Radičová. Slovensko se prý zařadilo mezi jakési pseudodemokracie a mělo problém plnit kodaňská kritéria pro členství v Evropské unii. Vládnoucí elita prosazovala konfrontační, mocenské chápání politiky, založené na síle, podvodu, lsti a arogantním využívání moci.
Převládá názor, že reformy jsou v zásadě dobré
Společnost prý byla rozdělena v otázkách hodnocení minulého režimu, průběhu ekonomické transformace, sociálních problémů i zahraničněpolitické orientace. Politická kultura byla poznamenaná duchem konfliktu a vládnoucí elity se nedokázaly shodnout takřka na ničem. Dodnes prý někteří dělí lidi na „proslovenské“ a „protislovenské“.
Od roku 2006 prý na Slovensku jednoznačně dominuje pozitivní hodnocení svobodných a demokratických poměrů. Kritiku sklízí především sociální problémy, nebo fakt, že si řada komunistických prominentů dokázala udržet své postavení. Zatímco v devadesátých letech byl postoj Slováků k ekonomické transformaci rezervovaný, reformy Dzurindovy vlády lidé přijali. „Převládal názor, že reformy jsou v zásadě dobré, chce to jen doladit detaily,“ myslí si Radičová.
Do budoucna musí Slovensko bojovat se všemi formami diskriminace a hodně investovat do vzdělání. Tak se podle Radičové může stát moderním národem a překonat současnou krizi.
autor: jav