Prvním přikázáním je „Nelži a nepodváděj! Nedělej ze sebe, co nejsi!“. Podle Frýborta totiž to nejcennější, s čím uprchlík může začít nový život, je dobré jméno a z něj plynoucí důvěra. „Nenič ji sobě ani jiným! Nediv se a nepohoršuj nad nevlídnými reakcemi, pakli sis ji zničil!“ píše Frýbort.

Druhým přikázáním je „Nepřenášej do hostitelské země své domácí vzteky a různice!“ „Perou se na ulicích Kurdové s Turky, Afghánci s Araby... Třeba na to mají právo. Ohlásili na úřadě demonstraci, i demonstrují, občas si navzájem rozbíjejí hlavy flaškami. Jde však kolem domácí člověk a zlobně si vrčí – pakáž jedna jako druhá, kdyby ji čert vzal! Komu záleží – a mělo by sakra záležet – na akceptaci většinovou společností, nečiň toho. Své předsudky a averze si spánembohem pěstuj mezi svými, na veřejnost s nimi ale nelez,“ vyzývá Frýbort.

Třetím přikázáním je „Nauč se jazyku!“ A i když se cizího přízvuku nezbavíš nikdy, lidé ti to nebudou předhazovat. „Spíš to shledají zajímavým, někdy i roztomilým,“ ujišťuje Frýbort.