V glose pro server Týden.cz Ivan Motýl podotýká, že sice na vlastní kůži řeckou občanskou válku nezažil, ale přišel s ní „do styku“ skrze svou ženu. Dozvěděl se mimo jiné například, že k nám z Helénské republiky utíkali i lidé, kteří se mohli ve své vlasti chovat jako barbaři.
„Do Československa totiž utíkali obyvatelé vysokých pohoří na severu Řecka, kde se pořád žilo jako za časů tureckých sultánů. Hlavně ale prachbídně, i maminka mé ženy byla negramotnou horalkou a takto také překročila naše jižní hranice. A v paměti si všichni přinášeli strašlivé zážitky z občanské války, učitel řečtiny z Ostravy a někdejší partyzán mi vyprávěl, jaká zvěrstva páchaly obě strany konfliktu. Nepřátelé si dokonce vzájemně stínali hlavy, které pak sloužily i jako míče pro fotbalový zápas,“ nastínil tehdejší situaci autor.
Z vlaku v Mikulově pak vystupovali zbídačené děti s rodiči, kteří doufali, že u nás najdou klid a mír. Československo sice po roce 1948 nebylo žádnou velmocí, ale s požehnáním z Moskvy uprchlíkům podalo pomocnou ruku. Šlo přitom o tisíce lidí, nikoli o stovky běženců, které snad budeme ochotni nově přijmout. Jen v letech 1948 a 1949 dorazilo do naší země 12 tisíc lidí. Podle Motýla bychom dnes měli být schopni pomoci stejnému počtu Syřanů.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
