Film Remunda podle svých slov začal natáčet kvůli tomu, že do Ruska v posledních 20 letech poměrně často jezdil. Lidé, s nimiž spolupracoval, postupně odcházeli do emigrace nebo se účastnili protestů, po kterých je i zavřeli. Jeho cílem je „vytvořit polyfonii hlasů a příběhů lidí, kteří dlouhodobě nesouhlasí s terorem, který ruský stát začal už kdysi dávno v Čečensku“.

Přiznává, že natáčet takový film v době strašné války, kdy Ruská federace „hází bomby na Ukrajinu a v přeneseném významu i na celý svobodný svět“, je samozřejmě velmi nelehké. „Vzhledem k tomu, že jsem v propojení s lidmi, které znám dlouho, mě zajímalo, jak se k tomu postaví. Proto jsem se rozhodl jejich svědectví z Ruska vyvézt. Poslední svědectví už vlastně i pod dohledem policie a skrz nejrůznější internetové zašifrované servery. Cenzura se tam totiž začíná podobat tomu, co si starší kolegové novináři pamatují z dob Sovětského svazu,“ popisuje režisér.

Naposledy byl v Rusku před několika týdny, kdy ho zadržela policie. „Odjeli jsme tam v únoru, těsně před výročím invaze Ruska na Ukrajinu. Dostali jsme se do takové policejní akce, která se snažila eliminovat veškeré protesty opozice. Začali sbírat lidi z mého okolí. Třeba jsem s někým točil a druhý den jsem dostal echo, ze třetí země, že toho a toho zavřeli a že si mám dávat pozor. Zdálo se mi, že vyklízejí prostor, jako to dělali u nás v Československu, kdy sbírali opozici před nejrůznějšími svátky. Nakonec sebrali nás,“ sdělil Remunda.