Poslanec Dolejš slova svého stranického kolegy Grospiče o tom, že mrtví ze srpnové okupace v roce 1968 byli vesměs oběťmi dopravních nehod, obratem jasně odsoudil. „Jádrem stranické pozice je něco jiného, než říká Grospič. Stanovisko z roku 1998 jasně a kriticky odsoudilo invazi a to, co pak přišlo,“ odpověděl Dolejš v úvodu na otázku, zda jej mrzí, že vedení KSČM neodsoudilo promptně Grospičova slova jako on.

„Tato slova kolegy Grospiče vyzněla jako relativizace. Relativizovat tu kritiku selhání minulosti a speciálně roku 1968 bychom neměli. Pak bychom mohli vypadat jako nějaký kroužek přátel starých časů, a nikoli jako strana, která pochopila, že je 21. století a tyto dějiny se nesmějí opakovat,“ zdůraznil následně Dolejš s tím, že KSČM má kritický vztah k invazi.

„Jenomže vy tak teď vypadáte,“ vypálila moderátorka Bastlová nechápající, že vedení strany po Grospičovi nechtělo omluvu, či opravu tohoto vyjádření. „Já chápu, že se nespustila personální třenice uvnitř strany, a vnímám jako pozitivní, že se zdůraznilo a podtrhlo naše historické stanovisko z roku 1998,“ zopakoval Dolejš s tím, že by neradi sklouzli do polemik s právem na názor, byť nemusí být vždy šťastné a odpovídající stranickým stanoviskům.

Připomněl, že samostatné statistiky ukazují, že v době invaze nešlo ve své většině o dopravní nehody, kvůli kterým lidé umírali. „Lidé byli oběťmi konfliktů. Kdyby sem nezvaní nevtrhli, k nehodám by ani nedošlo. V ulicích bylo víc než sto tisíc vojáků s ostrými náboji, reagovali emotivně, někteří ani netušili, v jaké zemi jsou a s čím bojují, nebo nebojují,“ podotkl Dolejš, podle kterého v tuto dobu režim fungoval jako režim omezené suverenity. „Nebyli jsme pány ve své zemi. Jestli tomu někdo říká okupace nebo jiným pojmem, už není až tak podstatné,“ míní poslanec.

„Jak od předsedy strany Filipa, tak od předsedy klubu Kováčika zaznělo, že Grospičovo vyjádření bylo nešťastné a zavádějící. To, co lze označit za nepravdu, my neakceptujeme,“ doplnil.