„Pokud chtějí čeští politici poukázat, že věci v české kotlině fungují relativně ještě dobře, že se zde například ještě jakž takž dodržují politické programy, uchylují se rádi k výrokům typu, že ‚zde přece nejsme na Balkáně‘ nebo že nemáme ‚balkánskou mentalitu‘,“ podotkl Anýž s tím, že je však ve skutečnosti škoda, kvůli výše uvedeným souvislostem, že jako Rumuni nejsme.

Poukazuje pak na to, že koaliční vláda na začátku září 2014 podepsala dohodu, podle níž měly výdaje na armádu v roce 2020 tvořit 1,4 procenta HDP. Jak se však podle Anýže ukazuje, původní návrh ministra financí Andreje Babiše předpokládal, že jsme měli být v roce 2019 teprve na 1,18 procentech HDP. 

„Ministr obrany Martin Stropnický dostal ve čtvrtek od svého stranického kolegy z ANO, ministra financí Ivana Pilného, příslib, že výdaje na obranu se do roku 2020 zvednou na 1,4 procenta HDP,“ poukázal pak Anýž s tím, zda nejde o podivné, takříkajíc „balkánské počty“. „Když si na začátku vlády něco odsouhlasíte, abyste na to následně tiše zapomněli a ve volebním roce to pak vytáhli jako zbrusu nový, blyštivý nápad?“ zeptal se. 

Poslední text ZDE.

V závěru pak připomněl ještě jednou koaliční dohodu ze září 2014, která vznikla v předvečer summitu NATO ve Walesu. „Připomeňme, že šlo o první vrcholné jednání aliance po ruské agresi na Ukrajině a po nezákonné anexi Krymu. Bylo zřejmé, že výdaje na obranu budou jedním z hlavních témat summitu. Česko nechtělo přijet s prázdnou,“ míní a v dnešním kontextu dodává, že to byl jen papír v duchu hesla „slibem neurazíš“.  

„Z hodnoty 0,95 procenta HDP v roce 2014 se letos dostala česká vláda na 1,07. Někdo by řekl, že to je fakt Balkán. Jenže není. To je Česko,“ uzavřel.