Hned na úvod prozradil, že se občas potřebuje uklidnit, třeba po některých složitých jednáních v NATO. Aby si vyléčil nervy, čte si v Rozmarném létě Vladislava Vančury, poslouchá divadelní hry Járy Cimrmana nebo si čte pasáže ze Švejka. „To jsou všechno věci, které mě uvádějí zpátky do kontaktu s realitou,“ řekl Pavel.
Posléze prozradil, že komunistickou armádu, které sloužil, nevnímal jako represivní složku, protože neměl srovnání, že bylo možné žít i jinak. Jeho tatínek byl navíc taky voják, takže Pavel v něm měl určitý vzor, a dědeček byl ve straně. Když Pavel dostudoval, věděl, že musí požádat o členství v komunistické straně, pokud chce působit ve výsadkových jednotkách – dnešní speciální jednotky. Do strany nakonec opravdu vstoupil na přelomu let 1985 a 1986 s představou, že se pokusí některé věci změnit zevnitř. V roce 1989 došlo ke změně režimu tak rychle, že to mnohé překvapilo. Pavel ale sloužil i novému režimu a proslavil se v 90. letech minulého století v bojích na Balkáně. A na konci příštího roku půjde do důchodu. „Já už se na to začínám těšit,“ prozradil. „Těším se na to, že budu sám sobě pánem a budu sám sobě určovat denní agendu,“ doplnil.
Prý ještě úplně neví, co bude dělat po odchodu do vojenského důchodu, ale ví, co by dělat nechtěl. „Nechtěl bych fušovat do řemesla politikům,“ řekl jasně. Nechtěl by pracovat ani pro zbrojaře. O svých zkušenostech, které nabral za desítky let služby v armádě, by rád přednášel.
Pár slov padlo i k odcházející vládě a k formování vlády nové. V obecné rovině konstatoval, že není až tak důležité, kdo je ministrem obrany, zda je to muž, nebo žena, zda je to Petr nebo Pavel. Podstatné je, aby si ministr získal důvěru vojáků. Generál prý doufal, že končící ministr obrany Martin Stropnický (ANO) připraví plán, do čeho v armádě investovat, abychom postupem času naplnili svůj závazek odvádět dvě procenta HDP na obranu. Připravit takový plán se Stropnickému tak úplně nepodařilo. Kdyby měl Pavel Stropnického známkovat, dal by mu trojku. Až čas ukáže, jak dobrou ministryní obrany bude dosavadní ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO).
Česká armáda je podle Pavla stavěna tak, aby byla schopná co nejefektivněji přispět do systému kolektivní obrany.
Když se rozhovor blížil k závěru, Barbora Tachecí se generála Pavla Zeptala na Rusko. Host nešetřil varovnými slovy, byť se prý dlouho snažil vyhýbat srovnání hrozby, kterou představuje Islámský stát a kterou představuje Rusko.
„Rusko je oproti Islámskému státu významnější hrozbou z hlediska schopností. Jak v konvenční, tak v jaderné úrovni je ruský potenciál nezanedbatelný. Navíc tato země intenzivně modernizuje a do roku 2020 má v plánu zmodernizovat 75 procent veškeré své výzbroje včetně nukleární,“ uvedl Pavel.
„Když to dáme do kontextu s prohlášeními ruských vrcholných představitelů, s jejich vojenskou doktrínou, s tím, že Rusko považuje NATO za hrozbu, že anektovalo Krym, jako první po druhé světové válce změnilo hranice pomocí síly, okupuje dva regiony v Gruzii, pokračuje v podpoře separatistů na Donbase, čímž přispívá ke ztrátě civilních životů, a není ochotno transparentně a jednoznačně jednat s Aliancí o tom, jak se vyhnout možným rizikům, konfliktům a konfrontaci, pak musíme být ostražití a brát ho jako potenciální hrozbu,“ pokračoval.
Ruský prezident podle Pavla vidí svět rozdělený na silné a slabé. Silné velmoci mohou dělat, co si zamanou, a jejich slabší partneři – menší státy – se jim musejí podřizovat. Aby toho bylo možné dosáhnout, snaží se Rusko rozložit EU i NATO, aby muselo počítat s jediným silným hráčem – se Spojenými státy. Oslabení EU Putinovi dovolí jednat s každým členským státem zvlášť, a dosahovat tak lepších výsledků, než kdyby jednal s EU jako celkem nebo se Západem jako celkem.
Než se rozloučil s diváky, prozradil, k čemu potřebuje ochranku. „Pozice šéfa Vojenského výboru NATO je důležitá a vyžaduje si určitou ochranu. A Brusel není zrovna nejbezpečnějším místem k životu,“ konstatoval Pavel s odkazem na teroristické útoky z minulosti.
Psali jsme:
autor: mp
