Jak Pečinka líčí, vedení české justice je už dvacet let v rukou neformální skupiny, která byla původně nerozlučně spojena s Milošem Zemanem. Ten v roce 1998 učinil místopředsedou své vlády pro legislativu Pavla Rychetského. Na ministerstvo spravedlnosti byl ke ctihodnému, ale stárnoucímu Otakaru Motejlovi jako vlivný náměstek vytažen nepříliš známý soudce z Plzně jménem Josef Baxa.
Mezi Rychetským a Baxou se měla utvořit velmi pevná vazba, která v následujících letech měla zásadní vliv na personální obsazení klíčových pozic české justice.
V roce 2003 vznikl Nejvyšší správní soud a ve stejném roce se shodou okolností uvolnil post předsedy Ústavního soudu. Nepřekvapí, že předsedou NSS se stal Josef Baxa, zatímco Ústavní soud dostal pod patronát Pavel Rychetský. Mezi oběma měla v Brně, kde všechny ústřední soudní stolice sídlí, probíhat čilá komunikace a koordinace, která jim umožňovala ovládat celou justici. Fungovalo jim to podle Pečinky dlouhé roky.
V roce 2013 se Miloš Zeman stal prezidentem republiky, což mimo jiné znamenalo, že získal právo navrhovat soudce Ústavního soudu. Prezident, který se mezi právníky příliš nepohyboval, otevřeně přiznával, že se necítí být v jejich výběru sám kompetentní a že v této oblasti důvěřuje radám svého dlouholetého přítele Rychetského. Tak se stalo, že si předseda Rychetský nové soudce pro ÚS (v letech 2013-2014 vypršel mandát výrazné většině soudců) prakticky nadiktoval.
Jak Pečinka poznamenává, libovůli pana Rychetského padla za oběť řada uznávaných soudců z minulosti, o které jejich pokračující předseda již nestál.
Rychetský se svou aktivní rolí při výběru ústavních soudců sám nikdy netajil. Pentlil ji ale historkou, že chce připravit Ústavní soud na svůj odchod, který měl nastat přibližně dva roky po obnoveném jmenování předsedou v roce 2013. V roce 2019 přitom sedí v předsednickém křesle stále a nic nenasvědčuje, že by se chystal odcházet.
V roce 2015 se uvolnila funkce předsedy třetího z „velké trojky“ brněnských soudů – Nejvyššího soudu. Prezident Zeman jmenoval do jeho čela Pavla Šámala, blízkého Baxovi (skupině, ke které oba patří, se mezi právníky občas potichu přezdívá „plzeňský gang“ – pozn PL). Přitom se zcela podřídil přáním Baxy a Rychetského.
V následujících měsících se ale vztahy mezi Hradem a justičními špičkami zásadně zhoršily. Soudci Ústavního soudu, navržení prezidentem v druhé polovině roku 2015 (Jaromír Jirsa, Josef Fiala) byli podle Pečinky naopak Rychetským a Baxou přijímáni s velkou nevraživostí.
Přesto v roce 2018 měly přijít justiční špičky za prezidentem Zemanem s návrhem na „velkou rošádu“. Baxa, kterému končil mandát na Nejvyšším správním soudě, se měl přesunout do čela Ústavního soudu, kde mu uvolní místo Rychetský, který se stane předsedou nově vytvářené Nejvyšší soudcovské rady, která má rozhodovat o všech podstatných otázkách justice (výběr soudců, obsazení soudních funkcí, odměny, nebo naopak jejich kárné postihy, atd.) a v podstatě ovládat celou justici. Na Baxovo současné předsednické místo měl být nakonec jmenován Vojtěch Šimíček, mající pověst Baxova chráněnce už z časů, kdy pod ním působil na NSS. V roce 2014 se jako jedno z „Rychetského doporučení“ stal soudcem Ústavního soudu.
Prezident však navrženou rošádu odmítl a do čela Nejvyššího správního soudu po končícím Baxovi jmenoval odborníka na správní právo Michala Mazance, doposud působícího jako místopředseda soudu. Frustrovaný Baxa jeho volbu kritizoval i veřejně v médiích. Podle Pečinky jako největší potupu nesl to, že coby bývalý předseda nakonec zakončí kariéru jen jako řadový soudce NSS.
Následovalo ostré Baxovo vystoupení v novinách a posléze i před poslanci, kde se předvedl jako „justiční disident“, hovořil o snaze prezidenta Zemana jej ovlivnit, a kam si jako doprovod vzal kolegu z plánované rošády Vojtěcha Šimíčka. Co se dělo poté, to už je známo i široké veřejnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
_profil_top.jpg)
