Jak Pečinka líčí, vedení české justice je už dvacet let v rukou neformální skupiny, která byla původně nerozlučně spojena s Milošem Zemanem. Ten v roce 1998 učinil místopředsedou své vlády pro legislativu Pavla Rychetského. Na ministerstvo spravedlnosti byl ke ctihodnému, ale stárnoucímu Otakaru Motejlovi jako vlivný náměstek vytažen nepříliš známý soudce z Plzně jménem Josef Baxa.

Mezi Rychetským a Baxou se měla utvořit velmi pevná vazba, která v následujících letech měla zásadní vliv na personální obsazení klíčových pozic české justice.

V roce 2003 vznikl Nejvyšší správní soud a ve stejném roce se shodou okolností uvolnil post předsedy Ústavního soudu. Nepřekvapí, že předsedou NSS se stal Josef Baxa, zatímco Ústavní soud dostal pod patronát Pavel Rychetský. Mezi oběma měla v Brně, kde všechny ústřední soudní stolice sídlí, probíhat čilá komunikace a koordinace, která jim umožňovala ovládat celou justici. Fungovalo jim to podle Pečinky dlouhé roky.

V roce 2013 se Miloš Zeman stal prezidentem republiky, což mimo jiné znamenalo, že získal právo navrhovat soudce Ústavního soudu. Prezident, který se mezi právníky příliš nepohyboval, otevřeně přiznával, že se necítí být v jejich výběru sám kompetentní a že v této oblasti důvěřuje radám svého dlouholetého přítele Rychetského. Tak se stalo, že si předseda Rychetský nové soudce pro ÚS (v letech 2013-2014 vypršel mandát výrazné většině soudců) prakticky nadiktoval.