Do Česka se na Vánoce Pohlreich vrátil z cesty po Austrálii, a ač je vnímá spíše jako „tradiční kýčovité období“, drží svůj určitý každoroční rituál – v dnešní době poněkud kontroverzní nákup živého kapra. „Furt držím svůj rituál, že si jdu koupit kapra. Nechám si to vždycky zabít,“ říká český šéfkuchař.
V mládí sám takto kapry prodával, byla to podle něj tvrdá práce. „Prodával jsem je, aby bylo na kořalku. Čtvery Vánoce jsem si u kádí odstál, tak vím, jaké to je, a umím ocenit tu práci. Byla to nejtvrdší práce, kterou jsem kdy v životě dělal. Jsou to tvrdě vydělané prachy,“ popisuje.
Jak je to dnes s gastronomií v Česku? Je třeba počítat s tím, že řada restaurací zavře. „Myslím, že skončí ještě další. Někomu to otrávilo EET, někomu to otrávilo, co se děje teď, všechno je to našponované a obrovský tlak na cenu. My jako národ jsme nechtěli nikdy moc v těch hospodách utrácet, takže z profitu zbyla strašně nízká procenta. A čím je hospoda menší, tím je zranitelnější,“ říká Pohlreich.
Fotogalerie: - Zboží a ceny v moskevském supermarketu
Popsal, jak se s rostoucími cenami nejen energií vypořádává on.
Jezdíte nakupovat do blízkého zahraničí?Anketa
Já si myslím, že tohle je lekce z reálného, opravdu tvrdého kapitalismu. Protože ať už nám slibuje kdokoliv cokoliv, jak se o kohokoliv postará, tak si myslím, že se to nestane. Naštěstí je práce ještě pořád dost. Kdybychom tady měli mít dvoucifernou nezaměstnanost, to by bylo jiné kafe. Zatím lidi na trhu práce prostě nejsou, což je pro mě nepochopitelná věc. Jako spousta dalších věcí,“ říká podnikatel v oboru gastronomie.
Nedostupnost surovin se pak promítá i do cen jídel. „Proto sháníme, kde se dá. Věci jsou dražší, naštěstí tu kuchyň děláme tak, že ty peníze umíme nějak vyvařit. Ale koho by před dvěma lety napadlo, že za hamburger někde dáte bez mrknutí oka 350 korun? Ceny půjdou nahoru a všechny ty kecy, co jsme poslouchali během covidu, jak máme mít polštář, a jak stát pomůže, tak nikdo nikomu nepomáhá. Ale je to dobře, protože prostě ty prachy na to nejsou. Těžko říct, jak to dopadne,“ dodává Pohlreich.
Přiznává, že přemýšlel nad tím, že se na to vše vykašle a bude odpočívat, do toho ale přišel covid a bylo potřeba zachránit, co se dalo. „Podnikatelé v souhrnu přijdou o miliardy investic. Jestli se restaurace dříve dala prodat za nějakou částku, dneska si o tom můžou všichni nechat zdát,“ říká.
Má to podle něj ale východisko: „Nesmíme tak koukat na televizní zpravodajství, které už třetí rok vypadá jako černá kronika, ona ta krize zase není tak strašná. Člověk tak jako tak musí řešit každodenní věci, a kdybychom nemuseli brutálně řešit dostupnost surovin a jejich ceny, tak by to bylo úplně v pořádku. A pořád je dost lidí, kteří mají dost peněz. Je to jen o tom, že normální informace nejsou k mání, všechno frčí na katastrofách,“ dodává s tím, že jsme v tom problému vlastně spravedlivě, protože jsme se ještě nerozhodli, jakou bychom tu republiku a ekonomiku vlastně chtěli mít.
Velmi inspirativní pro něj je zmíněná Austrálie a mentalita tamních lidí. „Jsem přesvědčený, že tu zemi řídí schopní lidé a že ta společnost – jakkoli je zásadně jiná než ta naše – má docela velkou vnitřní spravedlnost a integritu. Určitě jsou to velcí nacionalisté v tom nejlepším slova smyslu a určitě mají větší národní hrdost, než máme my. My musíme čekat jednou za padesát let na Nagano, abysme se tak chvíli tvářili,“ pokračuje Pohlreich.
V Austrálii také vládně svobodnější myšlení, a je to i o politickém uspořádání: „Máte tam dvě strany a vítěz bere jednoduše všechno, je to daleko jednodušší. Víme, co se děje tady po volbách – to je systém, který je hrobem České republiky. To, co nám ve finále zlomí vaz, je to, že nejsme schopni se rozhodnout a radikálně řešit věci, o kterých víme, že nefungují. Chybí odvaha spravit střechu a základy, nebo to zbourat a postavit to znova. Nejsme schopni vydefinovat, co je špatně, a tu věc celou zgruntu spravit,“ míní.
Špatně se mu divá na to, jak se v Česku hospodaří. „Je k nevíře, jak se tu hospodaří. Proto je tady život strašně drahý – protože se peníze utrácejí za věci, které v tomto kontextu vůbec nefungují. Stát je úplně odtržený od reality. Furt se rozdává a rozhazuje a všichni mají pocit, že se nic neděje. Přitom by to mohlo být tak jednoduché, mělo by platit, že zákony jsou jen lepší praxe a že rodina je základ státu. A stát by měl jednoduše fungovat a hospodařit.
Lidi vůbec neumí pracovat s tím, že něco nefunguje a myslím si, že neberou svůj život příliš vážně. Možná proto, že je pohodlnější nechat si nakukat, že se o vás někdo postará. Že to někde někomu sebere, aby to mohl dát vám – jenže takhle to přece nemůže fungovat, každý musí převzít zodpovědnost za svůj život. Nelze říkat lidem, nebojte se, my se o vás postaráme, jako za covidu,“ zdůrazňuje šéfkuchařská hvězda.
Dotázán byl také na svého favorita v blížících se prezidentských volbách. Ty by však Pohlreich raději zrušil: „Můj kandidát by byl ten, který se bude zasazovat o to, že se ta volba okamžitě zruší. Je to zbytečné, neskutečně drahé, nedává to žádný smysl. Mně už ty věčné politické debaty lezou krkem, naštěstí mám dost síly na to, abych jejich sledování omezil na nevyhnutelné minimum,“ dodává Zdeněk Pohlreich.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: nab
Petr Novák
