V rámci pořadu Ano, šéfe! Pohlreich sledoval hospody a restaurace zhruba deset let. Sám říká, že díky tomuto pořadu se o téhle zemi a o lidech dozvěděl více, než kdyby v televizi nikdy nedělal. „Žijeme tady ve zvláštním světě. Jsou tu zvláštní parametry a lidi i zvláštním způsobem myslí,“ řekl s tím, že skrze hospodu se dozvěděl o lidech relativně hodně. Například, že je jich tu mnoho, kteří nejsou na tržní ekonomiku vůbec dobře připraveni. „Této nepřipravenosti je z jiné strany navíc velmi úspěšně využíváno,“ poznamenal.

Poté svou pozornost přesunul na fenomén sociálních médii a sociálních sítí, který se velkým dílem v tom horším slova smyslu promítl do gastronomie. Kritizuje především to, co letí mezi mladou generací. A sice focení jídla v restauracích, které je vnímané jako normální věc. „Tohle gastronomii degraduje. Objevila se s tím řada „expertů“. Lidé si myslí, že je pravda to, co je na internetu,“ řekl a zklamaně dodal, že focenim je náš život prosáklý a je to škoda. „Bohužel vidíte, jak sedí kluk s holkou v restauraci, koukají do svých mobilů a ani neví, co jedí. Není to příjemný,“ řekl svou zkušenost a doplnil, že to zažil v řadě skutečně dobrých restaurací.

„Michel Guérard, matador francouzské gastronomie, dokonce řekl, že za chvíli to bude ve fázi, kdy restaurace místo kuchaře budou zaměstnávat minimálně jednoho food stylistu, protože tak obrovská je síla Instagramu a vizuální stránka má tak obrovský dopad,“ doplnil zklamaně Pohlreich.