Ničím jiným než 21. srpnem nelze začít týdenní přehled toho nejzajímavějšího, co zachytily sdělovací prostředky. „Je to mediální událost měsíce. Pochopitelně, když jde o padesáté výročí významné události, tak je důvod medializace pochopitelný, což zase skýtá mnoho důvodů to glosovat. Začal bych úterní báječnou diskusí v Událostech, komentářích, kde excelovala paní poslankyně Miroslava Němcová. S ní tam byli pánové Vondráček, Dienstbier a Grospič. Od pana Vondráčka tam zazněla strašně důležitá věta, která by měla zaznívat každý den a při každém zhlédnutí jakéhokoli média a mělo by to být jedno z kritérií, kterým bychom měli média, jejich projevy a produkci hodnotit. A to je slušnost, etičnost a určité vychování, řekněme ‚hezky česky‘ kindestube,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Za zopakování podle něj stojí slova předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, že se ukázalo, jak málo jsou mnozí lidé připraveni rozeznávat mezi situačností různých událostí. „Zejména ti, kteří se shromáždili při pietní akci u Českého rozhlasu, aby provozovali dobové tance – pískot a podobně – během projevů politiků. Něco je politický projev ve Sněmovně, něco politický projev na náměstí a něco je pietní akt k uctění památky obětí vpádu vojsk Varšavské smlouvy. To jsou různé situace a dalo by se očekávat, že by na ně měli lidé podle toho adekvátně reagovat. To, že se tak neděje, může být způsobeno několika důvody. Jedním je to, že se tam shromáždil jen určitý typ lidí. Ti, kteří přišli proto, aby tam vykřikovali a prezentovali se tak, jak se prezentovali. Čili to nebyl žádný spontánní Vox populi, vox Dei, ale klaka, která tam dorazila,“ míní mediální analytik.

Němcová nenechala nikoho domluvit, jen všechny překřikovala

Neví, zda se tam shromáždila za peníze, nebo s jinou motivací. „Možná tam byli i ti, kteří opravdu věří tomu, co tam křičeli. To bych jim v žádném případě neupíral. Ale skutečnost, že to dělají způsobem, jakým to dělají, že křičí během pietního aktu, na ně vyzrazuje, že tam jsou kvůli sobě, a ne kvůli věci samé, o které jinak sami tak rádi hovoří. To do značné míry platí i pro paní Němcovou. Ta dokázala diskutovat tak, že nenechala nikoho domluvit, překřikovala ostatní. I když už byla diskuse ukončena, stále ještě mluvila. Vstávala od stolu a stále ještě vedla monolog. Je zcela zjevné, že některým lidem chybí situační i sociální empatie a inteligence. Druhý poznatek pojmenoval velice dobře předseda Sněmovny, když směrem k paní Němcové položil řečnickou otázku, zda tohle, co jsem teď popsal, není důsledkem způsobu, jakým se některé strany pohybují na politickém kolbišti,“ připomíná Petr Žantovský.