Vadilo vám, že dav pískal na Andreje Babiše při pietním aktu před sídlem Českého rozhlasu?Anketa
Ničím jiným než 21. srpnem nelze začít týdenní přehled toho nejzajímavějšího, co zachytily sdělovací prostředky. „Je to mediální událost měsíce. Pochopitelně, když jde o padesáté výročí významné události, tak je důvod medializace pochopitelný, což zase skýtá mnoho důvodů to glosovat. Začal bych úterní báječnou diskusí v Událostech, komentářích, kde excelovala paní poslankyně Miroslava Němcová. S ní tam byli pánové Vondráček, Dienstbier a Grospič. Od pana Vondráčka tam zazněla strašně důležitá věta, která by měla zaznívat každý den a při každém zhlédnutí jakéhokoli média a mělo by to být jedno z kritérií, kterým bychom měli média, jejich projevy a produkci hodnotit. A to je slušnost, etičnost a určité vychování, řekněme ‚hezky česky‘ kindestube,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Za zopakování podle něj stojí slova předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, že se ukázalo, jak málo jsou mnozí lidé připraveni rozeznávat mezi situačností různých událostí. „Zejména ti, kteří se shromáždili při pietní akci u Českého rozhlasu, aby provozovali dobové tance – pískot a podobně – během projevů politiků. Něco je politický projev ve Sněmovně, něco politický projev na náměstí a něco je pietní akt k uctění památky obětí vpádu vojsk Varšavské smlouvy. To jsou různé situace a dalo by se očekávat, že by na ně měli lidé podle toho adekvátně reagovat. To, že se tak neděje, může být způsobeno několika důvody. Jedním je to, že se tam shromáždil jen určitý typ lidí. Ti, kteří přišli proto, aby tam vykřikovali a prezentovali se tak, jak se prezentovali. Čili to nebyl žádný spontánní Vox populi, vox Dei, ale klaka, která tam dorazila,“ míní mediální analytik.
Němcová nenechala nikoho domluvit, jen všechny překřikovala
Neví, zda se tam shromáždila za peníze, nebo s jinou motivací. „Možná tam byli i ti, kteří opravdu věří tomu, co tam křičeli. To bych jim v žádném případě neupíral. Ale skutečnost, že to dělají způsobem, jakým to dělají, že křičí během pietního aktu, na ně vyzrazuje, že tam jsou kvůli sobě, a ne kvůli věci samé, o které jinak sami tak rádi hovoří. To do značné míry platí i pro paní Němcovou. Ta dokázala diskutovat tak, že nenechala nikoho domluvit, překřikovala ostatní. I když už byla diskuse ukončena, stále ještě mluvila. Vstávala od stolu a stále ještě vedla monolog. Je zcela zjevné, že některým lidem chybí situační i sociální empatie a inteligence. Druhý poznatek pojmenoval velice dobře předseda Sněmovny, když směrem k paní Němcové položil řečnickou otázku, zda tohle, co jsem teď popsal, není důsledkem způsobu, jakým se některé strany pohybují na politickém kolbišti,“ připomíná Petr Žantovský.
Jestli to, jak vedou politické komunikace, propagandy, není příčinou zhoršování atmosféry, zhrubnutí mezilidské komunikace, vykopávání příkopů, rostoucí nenávisti a třídního boje. „A jestli to právě nepodněcují některé osobnosti nebo politické strany svou politickou rétorikou. To, že společnost hrubne a vulgarizuje se, není samo od sebe. To není žádný přirozený biologický vývoj, to je důsledek nějakého širšího sociálního jevu. A jak se říká: jaký národ, taková vláda. Možná na tom něco bude a může to platit i opačně, že když nám vládnou – a to, že je někdo v opozici, neznamená, že nám nevládne, samozřejmě že vládne, účastní se tvorby zákonů, takže minimálně tímto se podílí na vládnutí – lidé, kteří se neumí ovládat ani ve chvílích, kdy jde o důstojnost vůči památce obětí, tak jestli to negativně nepůsobí zpětně i na to publikum. To vystihl pan Vondráček velice přesně a tento jeho postřeh považuji za nejpodstatnější v celém tom úterním diskusním balábile,“ oceňuje mediální odborník.
Bylo to přehnané podobně jako Vítězný únor nebo VŘSR
Ze strany veřejnoprávních médií mu však připomínání 21. srpna přišlo předimenzované. „Až mě to přeneslo do časů před třiceti lety, kdy jsme Vítězný únor začali kolektivně slavit někdy po Vánocích a Velkou říjnovou revoluci zhruba tak při návratu z dovolených někdy v srpnu. Ta mediální masáž s tématem 21. srpna připomínala stav, kdy jsou obchoďáky na Vánoce vyzdobené už v září. Média udělala tomuto tématu a všem těm tragickým okolnostem, které s tím souvisejí, medvědí službu, protože to mohlo mnoho lidí otrávit. Předimenzovala to a tím rozmělnila pozornost, která se měla tomuto významnému výročí po právu věnovat. Ale když na vás v jakoukoli denní dobu z veřejnoprávního média – víc z televize než z rozhlasu – vykoukla nějaká mluvící hlava s tématem 21. srpna, tak každý normální člověk i s největší vůlí se o tom něco dozvědět to po třech dnech vypínal,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Bylo to ke škodě věci, protože samotného 21. srpna i ve dnech těsně před ním se odehrála řada zajímavých diskusí. „V nich se vyjadřovali lidé velmi kompetentní, lidé, kteří pamatovali ty události i se jich účastnili. A to, že Česká televize takhle strašlivě přefoukla celou tu ‚archivní estrádu‘, tak vlastně poškodila i svědectví těchto lidí. Viděl jsem v jednom z diskusních pořadů rozhovor s Ivanem Krausem a Naděždou Munzarovou. To byla neobyčejně zajímavá osobní svědectví lidí, kteří v důsledku okupace opustili republiku. Oba dlouho znám a vím, že jsou to velice milí a slušní lidé a mají co říct. Ale měl jsem pocit, že v té vřavě toho všeobecného jásání zanikaly ty niternější hlasy, a to je strašná škoda. České televizi ‚se povedlo‘ to výročí absolutně znehodnotit a devalvovat,“ domnívá se mediální analytik.
Humorné scénky v podání předsedy Senátu i České televize
Ale v souvislosti s připomínáním padesát let starých tragických událostí došlo i na několik opravdu „legračních“ okamžiků. „O jeden se postaral předseda Senátu Milan Štěch, který ve svém projevu u Českého rozhlasu prohlásil, že 21. srpen ukázal význam veřejnoprávních médií. No tak já bych tedy pana Štěcha s dovolením poopravil, že žádná veřejnoprávní média tehdy nebyla. Byla pouze státní média, a jestli tím tedy volá po zestátnění veřejnoprávního rozhlasu a televize, tak budiž, pojďme o tom vést diskusi. Ale to, co řekl, byla hloupost a nepravda a minimálně ten, kdo mu ten projev psal, by se měl vrátit zpátky na základní školu a vrátit všechny diplomy, pokud nějaké má. Druhá podobně ‚humorná‘ scénka padá na hlavu České televize, a to v souvislosti s večerním koncertem z Václaváku, na němž nynější interpreti zpívali písně šedesátých let,“ připomíná Petr Žantovský.
„Redaktorka Lucie Korcová, která o něm reportovala, řekla něco, co nejen pamětníka, ale každého, kdo někdy v životě zaslechl alespoň něco o populární hudbě nebo o české kultuře posledních padesáti let, muselo naprosto zvednout ze židle. Prohlásila, že písně ‚Nevidomá dívka‘, ‚Bratříčku, zavírej vrátka‘ a ‚Klaunova zpověď‘ jsou všechny z pera Karla Kryla. Michal Kubal, který s ní vedl rozhovor ze studia, ji neopravil. To znamená, že vůbec netušil, že se dopouští této chyby, že to nebyla píseň Karla Kryla, ale Petra Nováka. Ta byla v době kolem osmašedesátého jeho velký hit vedle ‚Náhrobního kamene‘, ‚Povídej‘ a ‚Já budu chodit po špičkách‘. I malé dítě to ví. Ale redaktorka České televize a moderátor zpravodajského pořadu to nevědí. No to je katastrofa. Nad tím by se měl pan ředitel zpravodajství velmi silně pozastavit,“ doporučuje mediální odborník.
Zlí komunisti z Moskvy nepotlačili naši nekomunistickou svobodu
Z průběhu připomínání většinou podprahově a v případě vystoupení Miroslavy Němcové v ČT explicitně vyplývalo, jako kdyby k nám v srpnu osmašedesátého přišli zlí komunisti z Moskvy, z Varšavy či odjinud a potlačili naši krásnou demokratickou nekomunistickou svobodu. „Jenže tak to nebylo. Neslyšel jsem jediný komentář, pokud mi to uteklo, tak se omlouvám, o tom, že šlo o velkou vnitrostranickou bitvu, jak uvnitř české a slovenské komunistické strany, tak uvnitř komunistických stran okolo nás, že existovaly velké zájmy Władysława Gomulky i Waltera Ulbrichta, kteří se báli vlastního lidu a nepřáli si žádné Varšavské nebo Berlínské jaro, a tak tlačili na Brežněva i na tu invazi. Toto všechno byla komunistická aktivita, ale jako reakce na komunistickou aktivitu,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Musíme si uvědomit, že v lednu 1968 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexander Dubček na návrh odstupujícího Antonína Novotného. „Všechno se to odehrálo na půdě komunistické strany. Byly tu nekomunistické organizace KAN, K-231, Junák, možná ještě nějaké další, ale neměly absolutně žádný vliv vůbec na nic. Svaz vysokoškolské mládeže do jisté míry ano, ale nikdo jiný. Čili stavět to jako boj ošklivých varšavsko-paktovních komunistů proti našim hodným demokratům není pravda. Šlo o povahu socialismu v Československu, potažmo v celém východním sektoru. Ani Amerika si nepřála, aby Pražské jaro zvítězilo a ukázalo, že socialismus umí mít lidskou tvář, protože by to znamenalo i prohru pro její propagandu, která mluvila o tom, že socialismus je nereformovatelný. A žádná reforma, třeba třetí ekonomická cesta podle návrhu Oty Šika, mimochodem člena nejvyšších orgánů KSČ, nebyla v zájmu Spojených států, aby se ukázala jako životaschopná,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Pustili se do mazání účtů kvůli neautentickému chování
Na tyto historicko-společenské či historicko-geopolitické souvislosti nebylo poukazováno. „Tím se zase ubližuje – dá se říci – těm slušným komunistům z osmašedesátého, mezi nimiž byla spousta slušných lidí. To není o tom, jestli máte tu nebo onu legitimaci, ale o tom, jak se chováte a co děláte. Ale tady se to postavilo černobíle, tady byli komunisti a tady ti ostatní. A paní Němcová to opakuje do omrzení, že komunisti jsou komunisti a všichni ostatní jsou demokrati. Tedy kromě Babiše, to je taky komunista, a Okamury, to je zase xenofob. Ale my ostatní, kteří detekujeme komunismus, jsme demokraté. Ale tak to není. Čára mezi demokracií a nedemokracií vede jinudy. Ne podle stranických legitimací, ale podle lidského chování. A to platilo jak v osmašedesátém, tak dnes v mnohem pestřejší a mnohovrstevnější podobě, než nám ukázaly všechny ty českotelevizní trachtace.“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jak uvedly SeznamZprávy s odkazem na informace ČTK, Facebook a Twitter mažou stovky tzv. falešných účtů z Íránu a z Ruska. „Facebook i Instagram, jenž mu patří, údajně smazaly více než 650 stránek účtů kvůli – cituji – ‚koordinovanému neautentickému chování‘. Hned mi naskakují dvě otázky. Za prvé, kde na to Facebook a Instagram berou právo. Facebook ji otevřel jako demokratickou platformu komukoli pro cokoli, co není porušením zákona, takže kde berou právo na to dělat tyhle autoritativní kroky. Oni přece na ty účty nakupují reklamu, jsou z toho živi, takže to není o tom, že dávají někomu něco zadarmo. To je, jako kdybychom tvrdili, že máme zadarmo televizi Nova. Ovšemže ne. Její cena je rozpuštěná v ceně reklamy, která se objevuje ve vysílání televize Nova. To je cena, kterou platíme za vysílání soukromých médií. A úplně stejně to je na facebookovém Instagramu. Tvářit se, že někomu něco poskytují zadarmo, je lež a nepravda. Kde tedy berou právo takto zasahovat do integrity privátního komunikačního toku na sociálních sítích?“ ptá se mediální odborník.
Facebook je prodloužená ruka amerických zpravodajských služeb
Druhou otázkou se pídí po tom, co je to neautentické chování. „Vysvětlují to tím, že není zjevné, kdo za těmi účty nebo skupinami stojí. Ale tady mě výraz ‚neautentické chování‘ trochu mate, protože ‚neautentické‘ je slovo vztažné, které si vynucuje nějaký kontext. Lze být neautentický vůči něčemu, ale ne sám o sobě, to prostě nejde. Sám o sobě může být člověk plešatý, hrbatý, ale nemůže být neautentický. To je psycho-sociální charakteristika, která vyžaduje nutně kontext. Čili to je jenom blábol, kterým se zdůvodňuje direktivní zacházení se sociálními sítěmi. Velmi mě na té zprávě zaujalo, jakým způsobem detekovali ty konkrétní neautentické stránky, skupiny a účty. Nepokrytě říkají, že napojení těch konkrétních smazaných účtů na ruské tajné služby se podařilo prokázat díky informacím amerických zpravodajských služeb,“ cituje Petr Žantovský.
Překládá to do češtiny tak, že CIA – nebo možná NSA – řekla: „Facebooku, tyto konkrétní neautenticky se chovající stránky, skupiny, účty zablokuješ, smažeš, vypneš, zlikviduješ, protože provozují nějakou neautentickou – neamerickou – činnost.“ „A Facebook poslechl. To znamená, že není svobodná sociální síť, ale že Facebook je prodloužená ruka amerických zpravodajských služeb. Jestliže své kroky motivuje a zdůvodňuje informacemi od amerických zpravodajských služeb, tak to žádnou jinou interpretaci nepřipouští. To je docela jasný důkaz toho, jakým způsobem je vedena informační válka v současné době. Tak jsem rád, že na těch sociálních sítích nefiguruji a nekomunikuji. Jak jsem slyšel ve středu v televizi pana senátora Kuberu, tak je na tom podobně. Zřejmě ví, co činí, protože to je džin ještě ne zcela vypuštěný z lahve. Tyhle sociální sítě nám přinesou ještě mnohem víc starostí, než doteď mnohým přinášely požitku nebo užitku,“ obává se mediální analytik.
Za jednu zrušenou stránku je už otevřeno dvacet nových
Každopádně nastává cenzura jako hrom. „Ale jestli si někdo, ať už ve zpravodajských službách nebo na Facebooku, představuje, i kdyby byla pravda, že ty konkrétní odpojené neautentické skupiny byly nějakou cestičkou ruských tajných služeb nebo kohokoli jiného, že je tím vygumují, tak bych je odkázal na osmdesátá léta u nás. Tehdy si také soudruzi mysleli, že když někde postaví rušičky a český občan nebude moci poslouchat vysílání mnichovské Svobodné Evropy, tak to vyřeší. Ale to přece nebyla pravda. Kdo chtěl, tak si to poslechl. Kdo chtěl, tak si sehnal informaci jiným způsobem. A v tomhle případě tím spíš, pokud se jednalo o nějaké stránky a účty tajných služeb. Ty disponují takovými technologiemi, že za jednu zrušenou nebo vymazanou stránku je v tuto chvíli už otevřeno dvacet nových. Takže se Facebook docela slušně blamuje a CIA spolu s ním,“ myslí si Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Této problematiky se do jisté míry týká i poslední téma. „Velmi mě zaujal článek Jakuba Jandy věnovaný Miloši Zemanovi, který vyšel v pondělí na serveru Forum24 pod titulkem ‚Čtyři důvody, proč někdo zradí svou vlast. A udělal to i Miloš Zeman?‘ Jsem rád, že pan Janda tuhle poměrně známou zpravodajskou čtverylku předložil, protože tím poskytl příležitost uvažovat i o mnoha jiných lidech – zdaleka nejen tedy o Miloši Zemanovi či Martinovi Nejedlém, kterého si pan Janda v tomto textu také nabírá na vidle – ale i o panu Jandovi a lidech z jeho okolí a jeho názorové komunity. Ty čtyři důvody jsou: peníze, ideologie, kompromitující materiály a ego, tedy osobní charakteristiky, případně mindráky či vlastnosti, kterých lze při rekrutování spolupracovníka z jiné mocnosti využít či zneužít. Je to jednoduché,“ podotýká mediální odborník.
Financování od Sorose a tomu poplatná ideologie
První důvod je zřejmý, někdo prodává informace. „Takových špionážních příběhů je z historie i z literatury známo na tisíc. „Prostě někdo je za něco placen. Když se podíváme na stránky některých našich NGO, například Evropských hodnot, tak vidíme mezi subjekty, které tento spolek platí, zajímavé instituce, jako je americká ambasáda nebo Sorosův Open Society Fund. Každý si to může najít, výroční zprávy jsou ze zákona veřejně přístupné. A tam jsou uvedeny i zdroje financování těchto skupin. Čili víme, kdo platí, tedy první důvod pro zradu. Druhý důvod ideologie. Když se podíváme na jakýkoli článek na webu Fórum24, na jakýkoli výstup NGO typu Evropské hodnoty, Kremlin Watch, Prague Security Studies Institute nebo čehokoli, s čím mají tito lidé něco společného, tak vidíme naprosto jednoznačnou ideologii. Vidíme, jaký geopolitický zájem a proč se propaguje, je to naprosto čitelné,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Pozastavuje se nad Jandovým tvrzením v článku, že když je důvodem přeběhnutí ideologie, tak je daný člověk užitečným idiotem. „To je dost nevhodný citát z Lenina, který na tuhle situaci příliš nesedí. Vždyť ten, kdo pracuje pro ideologii druhé strany, té ideologii může věřit a nemusí být idiotem. Může jí věřit proto, že má k tomu nějaké intelektuální, historické zkušenosti či důvody. K tomu, aby člověk držel nějaký světový názor, nemusí být idiotem nebo vzdělancem, prostě má nějaký světový názor, který je limitován jeho osobní zkušeností, vzděláním či jinými faktory. Takže to je nejslabší článek toho Jandova textu. Ale co se týče ideologie Evropských hodnot, tak ta je jasná, čitelná, uvedená hned na první stránce jejich webu. A jestli někdo lidi z Evropských hodnot považuje za užitečné, nebo neužitečné či za to druhé slovo, které nebudu opakovat, tak to už je každého věc, co si kdo o tom myslí. Takže pan Janda se popsal docela hezky i ve druhém bodě,“ uznává mediální analytik.
Kvůli pornoherecké minulosti je třeba se prodávat v přítomnosti
Třetím důvodem pro zradu vlasti mohou být kompromitující materiály. „Shodou okolností jsem ve čtvrtek četl přepis rozhovoru, který vedl v Českém rozhlase pan Rozsypal s europoslancem Kohlíčkem. Týkal se vztahu pana Kohlíčka k různým záležitostem kolem geopolitiky, Krymu, Ruska, Ukrajiny a podobně. Redaktor během něj neustále citoval z různých materiálů pana Jandy, Kremlin Watch a vůbec těchto jandovských struktur. A pan Kohlíček mu tam celkem suše říká: ‚Prosím vás, o pornu tady nemluvme‘. Pan Rozsypal se celkem rozsypal a nevěděl moc, jak na to reagovat. Ale je to zjevné. O panu Jandovi je známo, že se svého času zabýval natáčením videí, které jsou jednoznačně kompromitující, a tudíž i třetí bod, proč někdo zradí, postihl docela hezky,“ připomíná Petr Žantovský známou pornohereckou kariéru ředitele Evropských hodnot Jakuba Jandy.
Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.
U čtvrtého bodu, ega, zmiňuje šéf Evropských hodnot mindráky a defekty, kterých lze dobře využít. „Nu, já neznám pana Jandu, takže neznám jeho osobní problémy, mindráky a defekty. Ale dovedu si představit, že má docela slušný problém s tím, že měl studijní trable na Fakultě sociálních věd, že si možná myslí, že by měl být mnohem významnější a důležitější, než mu připadá, že ve skutečnosti je, že by měl mnohem více mluvit do světových událostí, protože přece všemu rozumí. To může být – a tady jsem na poli spekulace, protože jak říkám, pana Jandu neznám a nechci znát, nezajímá mě – zhruba typ témat, která by spadala pod tu čtvrtou položku, tedy ego. Takže pan Janda docela pěkně charakterizoval činnost svého vlastního think-tanku a za to by mu bylo asi zapotřebí poděkovat. Mnoha lidem tím může otevřít oči a objasnit základní strukturální věci, které by třeba na první pohled nebyly vidět,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
