„Prý ‚Mynář zkoušel ovlivnit soudce. Naznačil, jaké rozhodnutí by chtěl Zeman, říká Šimíček.‘. Neznám fakta a nevím, zda a v jaké souvislosti se toto stalo. Nezpochybňuji ani důvěryhodnost soudce Šimíčka, jehož řady rozhodnutí si vážím. Odmítám jakýkoliv nátlak přímý či nepřímý na jakéhokoliv soudce. Pokud šlo o plánované setkání za tímto účelem, nemohu s tím souhlasit. Pokud se setkali z jiného důvodu (například pro diskusi o stávajícím zákonu o Ústavním soudu, který by dle mého přesvědčení zasloužil novelizaci, zjištění názoru renomovaného experta na financování politického života a zejména politických stran, nebo například na recepci) a tam v rámci jiných věcí padl i názor na služební zákon, šlo by to pochopit,“ poznamenal Hrádela s tím, že nemuselo jít o snahu ovlivnit soudní rozhodování, která by navíc byla zcela neúčelná.
Fotogalerie: - Zeman v Izraeli
„Naznačovaná snaha o ovlivnění soudce mi připadá nepravděpodobná, pokud případně ovlivňující má alespoň minimální znalosti života a rozhodovací praxe našich ústavních soudců a zejména těch jmenovaných prezidentem Zemanem, z několika důvodů,“ poznamenal dále Hrádela a pustil se do jmenování.
„V důsledku veta znali soudci prezidentův názor a nebylo potřebné ho znovu opakovat. Představa, že se soudci nechají ovlivnit přáním prezidenta, mi přichází absurdní, přestože běžní občané jsou proti prezidentům u našeho Ústavního soudu zhruba 15× méně úspěšní než prezidenti a výrazně méně úspěšní než další politici. Zeman nepatří k nejúspěšnějším prezidentům u našeho Ústavního soudu, jde-li to takto, při pouhých 3 prezidentech, říci. Soudci jmenovaní Zemanem historicky nejméně často vyhovují návrhům k Ústavnímu soudu. Politická orientace řady ústavních soudců k určité skupině politiků či politických stran respektive politických či náboženských názorů je zřejmá a prokazatelná a rozhodně se nejedná o orientaci shodnou s orientací prezidenta Zemana. Jediné (pokud jsem něco v minulosti nepřehlédl či z ní nezapomenul) za co v zásadních věcech tzv. ‚pražská kavárna‘ prezidenta Zemana výrazně chválí, je výběr a jmenování ústavních soudců. Ani se jí nedivím,“ poznamenal Hrádela.
„Závěry výše nastíněné vychází nejen z předběžné analýzy rozhodovací činnosti Ústavního soudu provedené před rozhodnutím Ústavního soudu ve věci zákona o majetkovém vypořádání církví a státu pro potřeby senátorů – navrhovatelů zrušení zákona, ale zejména z rozšíření této analýzy, kterou jsem loni dokončil a zpracoval ve více než 30 tabulkách a 170 stranách textu. Vyhodnotil jsem veškerou zveřejněnou judikaturu tohoto soudu – přes 70 tisíc rozhodnutí. Výsledky rozhodovací praxe se dají prokazatelně dost předvídat. A tak nejen z důvodů výše uvedených bych považoval teoreticky možnou snahu o ovlivnění soudce za nepochopitelnou...“ uzavřel.
Příběh kancléře Mynáře ohledně ovlivňování soudců začíná v květnu roku 2015 v jedné z restaurací nedaleko Pražského hradu. Mynář se zde měl sejít s ústavním soudcem Vojtěchem Šimíčkem, a to nad tématem služebního zákona. Prezident Zeman chtěl v té době zákon zrušit, Šimíček o něm spolurozhodoval, a tak se Mynář prý snažil vše ovlivnit. A nebylo to prý jediné setkání se soudci, píše Respekt.
Soudce Šimíček byl v době schůzky s Mynářem ve funkci rok. Kancléř po něm měl chtít, aby na plénu prosazoval úplné zrušení zákona nebo alespoň některých jeho pasáží. Nakonec se však tak nestalo.
Původní text ZDE.
Stejného soudce pak Mynář kontaktoval v říjnu 2017. Zpravodaj Šimíček měl v té době na starosti případ Lesní správy Lány. V něm byl obviněn šéf Lesní správy Miloš Balák a jeden další člověk, a to ze zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Média v té době dokonce spekulovala, zda se žalobci časem nezaměří i na kancléře.
Šimíček Respektu schůzky s kancléřem potvrdil. „Kancléř Vratislav Mynář na první schůzce naznačil, jaké rozhodnutí by se panu prezidentovi ve věci služebního zákona líbilo. Ve druhém případě jsem se formou SMS zprávy nejprve ubezpečil, že tématem schůzky nebude žádný případ, který Ústavní soud projednává nebo bude projednávat. Teprve po ujištění, že tomu tak určitě nebude, jsem se schůzkou souhlasil. Bavili jsme se na úrovni společenské konverzace, nicméně v závěru mi pan kancléř položil abstraktní právní otázku, na kterou jsem odpověděl odkazem na jeden plenární nález. Poté jsem si však prošel všechny své nevyřízené spisy a v jednom z nich jsem zjistil, že se ve skutečnosti o tak abstraktní otázku nejednalo, neboť to byla stížnostní námitka,“ sdělil Šimíček s tím, že na něj však schůzky neměly žádný vliv.
Mynář se kromě Šimíčka však kontaktoval také s Nejvyšším správním soudem – tedy s jeho předsedou Josefem Baxou. U něj se snažil zjistit jeho názor ve věci Plzeňské teplárenské. Baxa tehdy Mynáře odmítl, přišlo mu to však celé velmi zvláštní. Kontaktovat měl i soudce Jana Filipa, jenž měl přidělen případ „lex Babiš“, nebo předsedu Městského soudu v Praze LIbora Vávru, a to ve věci ruského hackera Jevgenije Nikulina.
„Je to nepřípustné. Ani prezident by se neměl snažit na soudce v kauzách působit, natož nějaký úředník z kanceláře prezidenta, který nemá absolutně žádné oprávnění se soudní mocí, která má být nezávislá, diskutovat případy,“ poznamenal někdejší kancléř Václava Havla Ivo Mathé. Ale Mynář se brání, že na jeho kontaktech se soudci není nic divného.
Celý příspěvek Karola Hrádely:
Prý "Mynář zkoušel ovlivnit soudce. Naznačil, jaké rozhodnutí by chtěl Zeman, říká Šimíček."
Neznám fakta a nevím, zda a v jaké souvislosti se toto stalo. Nezpochybňuji ani důvěryhodnost soudce Šimíčka, jehož řady rozhodnutí si vážím. Odmítám jakýkoliv nátlak přímý či nepřímý na jakéhokoliv soudce. Pokud šlo o plánované setkání za tímto účelem, nemohu s tím souhlasit. Pokud se setkali z jiného důvodu (například pro diskusi o stávajícím zákonu o Ústavním soudu, který by dle mého přesvědčení zasloužil novelizaci, zjištění názoru renomovaného experta na financování politického života a zejména politických stran, nebo například na recepci) a tam v rámci jiných věcí padl i názor na služební zákon, šlo by to pochopit. Nemuselo jít o snahu ovlivnit soudní rozhodování, která by navíc byla zcela neúčelná.
Naznačovaná snaha o ovlivnění soudce mi připadá nepravděpodobná, pokud případně ovlivňující má alespoň minimální znalosti života a rozhodovací praxe našich ústavních soudců a zejména těch jmenovaných prezidentem Zemanem, z několika důvodů:
1) V důsledku veta znali soudci prezidentův názor a nebylo potřebné ho znovu opakovat.
2) Představa, že se soudci nechají ovlivnit přáním prezidenta, mi přichází absurdní, přestože běžní občané jsou proti prezidentům u našeho Ústavního soudu zhruba 15x méně úspěšní než prezidenti a výrazně méně úspěšní než další politici.
3) Zeman nepatří k nejúspěšnějším prezidentům u našeho Ústavního soudu, jde-li to takto, při pouhých 3 prezidentech, říci.
4) Soudci jmenovaní Zemanem historicky nejméně často vyhovují návrhům k Ústavnímu soudu.
5) Politická orientace řady ústavních soudců k určité skupině politiků či politických stran respektive politických či náboženských názorů je zřejmá a prokazatelná a rozhodně se nejedná o orientaci shodnou s orientací prezidenta Zemana.
6) Jediné (pokud jsem něco v minulosti nepřehlédl či z ní nezapomenul) za co v zásadních věcech tzv. „pražská kavárna“ prezidenta Zemana výrazně chválí), je výběr a jmenování ústavních soudců. Ani se jí nedivím.
Závěry výše nastíněné vychází nejen z předběžné analýzy rozhodovací činnosti Ústavního soudu provedené před rozhodnutím Ústavního soudu ve věci zákona o majetkovém vypořádání církví a státu pro potřeby senátorů - navrhovatelů zrušení zákona, ale zejména z rozšíření této analýzy, kterou jsou loni dokončil a zpracoval ve více než 30 tabulkách a 170 stranách textu. Vyhodnotil jsem veškerou zveřejněnou judikaturu tohoto soudu - přes 70 tisíc rozhodnutí. Výsledky rozhodovací praxe se dají prokazatelně dost předvídat. A tak nejen z důvodu výše uvedených bych považoval teoreticky možnou snahu o ovlivnění soudce za nepochopitelnou ...
Psali jsme:
autor: vef
