Kterého světového politika byste nejraději nechali zmizet?Anketa
„Asi jsem se narodil do blbé doby. Všechno se proměňuje v peníze, jako by peníze byly všechno. Ano, jsou důležité… To mě vždycky fascinuje, proto jsem se také rozhodl, že už nebudu kandidovat. Nikdy mě lidé nezvolili, tak jsem si říkal, že něco dělám špatně, že asi málo lžu. Musíte lidem slibovat něco a ti lidé na to opravdu skočí. Podívejte se na Pospíšila, vždycky slíbil něco, co nesplnil ani z desetiny. Špidla sliboval hory doly, pak se stal evropským komisařem a dnes má dvě stě tisíc důchodu. Nic v tom Evropském parlamentu neudělal. Teď dělá u Sobotky a je to pořád stejné. Jsou to prostě zatracení lháři, protože nikdy pořádně nic nedělali. Pokud jste v životě něco vykonávali a byli zodpovědní, tak to si s sebou nesete pořád,“ řekl na úvod.
Štika Bárta a Nečasova pindulína
„Proč bráním pořád Vítka Bártu?“ zabrousil do bývalých Veřejných zájmů Bok. Vybudoval prý firmu bez korupcí. „Pak se dal na politiku. Šel od komunální. Udělal velkou chybu, že pokračoval hned do velké. Považuju to za jejich velkou prohru, protože v té lokální politice byli úspěšní. Hned, že půjdou do koalice a to byl jejich pohřeb. Stali se nebezpečnými. Oni byli tou štikou. Bárta jako jediný ministr dopravy zamezil betonářské lobby, aby se utrácelo tolik peněz za dálnice. Teď už je to jinak. Musel jít pryč. Začali ho kriminalizovat, ale ukázalo se, že nic kriminálního neudělal a že tam má jen vypatlanou Kočí a jednoho zmetka, kterému důvěřoval. Pan Bárta by neměl dělat politiku, protože je moc důvěřivý. Neumí rozlišit svinské charaktery. Je to člověk velmi pracovitý a štědrý.“
Podle Johna Boka nechal „Vítek“ na své náklady opravit například Smetanův hrob. Nikde se s tím nechlubil, nikde to prý nečtete. „Nedělám oslavu pana Bárty, jen jsem realista,“ pokračoval rozohněný Bok. „Vždyť od ODS po komunisty do něj řezali všichni. Není to zajímavé? Je mi jedno, jestli Bárta někomu půjčil, nebo daroval peníze. Pozor, ze své kapsy a ne ze státní jako Nečas, když to rozdával té své pindulíně. Bárta má ještě takový nezdar,“ zabrousil věčný disident Bok do osobních věcí bývalého guru Věcí veřejných. „Když s ním normálně osobně mluvíte, tak má příjemný hlas. Jakmile však vleze před kameru, tak se mu o oktávu zvedne. Působí tak na diváky blbě. Takhle mluví jen před kamerou, to je neuvěřitelné.“
Babiš zachránce, nebo…?
„Já vždy udávám jako příklad Baťu. Sestavil tým profesionálů.“ Zlínský podnikatel měl podle Boka také štěstí, že prodával armádě obuv, a pak z toho vybudoval své impérium. „Boty byly pro lidi dostupné. Takhle se to má dělat. Babiš přišel k podvodu, protože měl své kamarády estébáky. Gross mu umožnil, aby mohl rok užívat Unipetrolu, který vytuneloval. Nemusel zaplatit miliardu dvě stě milionů takzvané jistiny, protože když chcete něco získat, tak musíte skládat jistiny do toho konkurzu, nebo soutěže. Začala tam mela, když to začali kupovat Poláci. Máte smlouvy, na kterých je podepsán Grégr, Gross, ale hlavně je tam podepsaný za Agrofert pan Babiš a za Unipetrol pan Babiš. Takže vy si podepíšete smlouvu sám se sebou. To je dnes úžasný zachránce této země. To není! Máme tady nového Berlusconiho a budeme koukat. Najednou si se Sobotkou rozumí ohledně Ruska, abychom náhodou nepřišli o prachy. O jaké prachy? O krvavé prachy?“
Psali jsme:
Portová: Nejlepší je kšeft se státem
Do přednášky se pak vmísila přítomná Dita Portová, kandidátka na plzeňského primátora - tedy primátorku: „Pana Babiše znám z období, kdy jsem pracovala v byznysu a potravinářství. Vím, co je pan Babiš zač. Může mě už jen překvapit. Od té doby, kdy byl zvolen, mě nepřekvapil a já se divím lidem, kteří, když pan Babiš vyleze a říká, že bude řídit stát jako firmu, stojí a tleskají mu. Co znamená, že něco řídím jako firmu? Za účelem, abych dosáhl zisku. Pochopil, že nejlepší je kšeftovat se státem, a proto dneska chce řídit stát jako firmu, protože on na tom chce zřejmě zbohatnout. Lidé stojí, tleskají mu a nikdo to takhle nepojmenoval. Za koblihu národ jde a zvolí ho."
Zločinec Putin
„Já se raději uskromním, než abych souhlasil s tím, že si Putin může dělat, co chce a chovat se jak zvíře,“ rozohnil se Bok nad situací na východě Evropy. „Neakceptuje pravidla a úmluvy. Tento zločinec je produkt toho, jak přišli do naší země v roce 1968. Jak můžou lidé, kteří zažili tento rok, přihlížet tomu, co se děje na Ukrajině a mlčet? Neumím si představit, jak by se vám líbilo, kdyby se Chodové najednou začali ozbrojovat k nějaké separaci. Navíc to nejsou separatisti, to jsou zločinci. Separatisti to dělají nenásilně. Jako Skotové používají demokratickou cestu. Budou mít referendum.“ Kdyby náhodní návštěvníci či cestovatelé dorazili na východ Ukrajiny, potkali by podle Boka stovky Rusů, kteří řeknou, že s tím nemají nic společného. Je to prý chyba i našich médií. „Když je posloucháte, ty pitomce, tak vykládají blbosti a nepotkávají normální lidi. Mluví jen o politicích a matou nám tím hlavu.
Chvilku jsme také neměli prezidenta, nebo vládu a ono to fungovalo. Ti tajtrdlíci… Máme Moravce, který nám je pořád strká do ksichtu, ale kdyby to nebylo, tak o nich ani nevíte,“ pustil se do nedělního poledního pořadu České televize Bok. „Kdybych po někom chtěl, aby mi vyjmenoval ministry od roku 2000 do roku 2005, tak si na ně nikdo nevzpomene. Prostě nuly! Totální nuly, které chvilku zasvítily a pak zmizely. Co po nich zůstalo? Ani ne prd. Jsem vděčný za to, že mě komunisté nenechali studovat, protože jsem se naučil spoustu řemesel od řemeslníků, kteří to dělali celý život. Nejsem kutil, jsem řemeslník a nemám ani jeden výuční list. Můžu vám udělat instalaci vody, truhlářské práce, schody… To byla moje škola. Tito lidé měli přirozenou inteligenci, byli sečtělí. Neměli tituly. Teď máme tolik blbů s tituly, a když se ho zeptáte na základní informace, tak na vás čumí a neví, o čem mluvíte. Takoví sedí na vysokých postech. Podívejte se, kdo je pravá ruka prezidenta republiky. Blb. Nevzdělaný hospodský blb. Doufejme, že tam dlouho nebude a zase si oddychneme. Všichni prskali na Klause, všichni ho pomlouvali, a historicky se ukáže, že Klaus byl mimořádný prezident, i když jsme s ním nesouhlasili a říkal pitomosti. Byl hrdý na tuto zemi, byl to patriot. Můžeme se stydět za naše politiky, ale ne za to, že jsme Češi a že žijeme v této zemi,“ pustil se do dlouhého monologu Bok.
Ocásek Dlouhý a samička Vesecká
„Jsem kritik pana Dlouhého od začátku. Pamatuji si dokonce, jak jsem ho potkal. Kdysi vzniklo Občanské fórum, bylo to ve Špalíčku a přišel Komárek a jeho ocásek Dlouhý. Řekl jsem: Co tady dělají ti komunisti? Vašek Havel mi říká: Počkej, takhle nemůžeš… Ale můžu. Když nebudeš čistit zrno od plev, tak to budeme mít zasrané, lepší výraz pro to není.“
K současnému soudnictví má John Bok také výhrady. I když jsou mladí a noví soudci a státní zástupci, tak podle něj je to horší než před deseti lety. Výkon práva je prý neuvěřitelný. „Nikdo však za nic nezodpovídá. Soudce odsoudí špatně, státní zástupce podá žalobu, Ústavní soud řekne, že to nebyla pravda a nikomu se nic nestane.“
Na dotaz k bývalé vrchní státní zástupkyni Bok řekl: „Paní Vesecká je složitá dáma. Byla komunistkou před listopadem 1989, ale nedělala politické kauzy a nebyla nějak pokřivená. Je to docela zajímavá samička. Jako Šalamoun jsme s ní spolupracovali. Myslím si, že to, co na ní kydali, nebyla úplně pravda,“ uvedl.
Psali jsme:
Na tapetě Pospíšil i paní Meda
„Pospíšil má asi dobrého strážného anděla,“ pustil se Bok do exministra spravedlnosti a současného eurokomisaře za TOP 09 k všeobecnému veselí přítomných. „Jinak je to totální zmetek. To mu klidně řeknu do ksichtu, jakože jsem mu to už řekl. Když paní Meda Mládková zblbla - v jejím věku je to odpustitelné, jinak je to úžasná žena - a nechala se okouzlit tím mladým mužem, který má rád mladé muže a ne mladé ženy. Tento mladý muž se jí vetřel do přízně. On není blbý, on je vychcaný. Tento chlapec dostudoval a hned šel do politiky. Svého času jsem také, a to jsem zkušený vlčák, zblbnul, když Pospíšil vystoupil jako mladý právník a poslanec. Poté jsem k němu přišel se slovy: Pane doktore, musím říct, že ač tvrdím, že by ministrem měl být člověk zralý a zodpovědný rodinou, tak u vás bych předpokládal, že byste mohl být dobrý ministr.“
Ministerská „píárka“
A disident Bok dále „přitápěl“: „Šlápl jsem do hovna. Jeden z nejhorších ministrů, kterého tato země měla. Píárka mu dokonce platilo ministerstvo, což je také trestný čin a nikdo to nikdy nestíhá. On je opravdu obratný manipulátor. Za nim nezůstává nic kvalitního. Když si přisvojuje nějaké změny v zákonech, to nebylo jeho dílo. To už bylo připravené, když tam nastoupil. Jak se samozřejmě měnili ministři, a když to dovršilo, prošlo tím legislativním kolotočem a nakonec to spadlo k tomu, aby to bylo předloženo. I v tomto případě tam byly nějaké nedostatky a on je přesvědčoval, ať to odhlasují, že to změní hned potom, že udělají zase nějaké úpravy. Takový to byl člověk. On je hrozně ctižádostivý a chce po sobě zanechat velký pomník. Já jsem optimista - když je teď v Evropském parlamentu, myslím, že po něm zůstane malé hovínko a možná ani to ne. On není ani osobnost, je to zbabělec.“ A hned se dostal k mecenášce Medě Mládkové: „Ona ho udělala dokonce šéfem správní rady! Já jsem přišel na výstavu pana Slavíčka, úžasného člověka, o kterym on neměl ani potuchu, tak jsem se dozvěděl tu historii,“ vysvětloval Bok napjatému publiku, které sedělo téměř bez hnutí, nadšeno slovními eskapádami hosta.
Jak se mladý ódéesák k mecenášce dostal
„Když Pospíšil šel do Spojených států, tak navštívil paní Medu a předtím si nabifloval znalost o malíři Šímovi. A omráčil ji. Kdybyste ale přišli na ministerstvo v době, kdy tam vládl a viděli jste ty sračky, co tam měl po zdi, tak ten o umění neví vůbec nic. To, co on má ve sbírce, to bych si nedal ani na záchod. Ale v každém případě je dovedný, že věděl.“ Prý má také ještě jeden dar. „Ví, že starší dámy jsou na takové slušné, kultivované mladé muže, čistotné, učesané, citlivé. On ji tak zmanipuloval, že ona mu ve všem věří. Je mstivý. Když odešel Němec, tak propustil i řidiče, kteří tam byli před ním a měli tam být i po něm, to byli státní zaměstnanci. Ať je paní doktorka Kovářová jakákoliv - a nebyla jako ministryně moc kvalitní - tak nic svinského neudělala a on na ni hned vytahoval kriminální záležitosti. To je totálně bezcharakterní, chtivý, ambiciózní a nebezpečný člověk. Pod maskou slušného, už jako přerostlého chlapce. Já si myslím, že v tom Štrasburku zmizí, takových je tam mnoho. Co on tam bude dělat, tam jsou jiní vlčáci. Ať ho tam mají. Paní Meda si už může povídat, co chce. Je stará paní, úžasná, ale už je mimo. On toho zneužívá, to je jeho prasectví,“ pokračoval Bok za nadšeného souhlasu přítomných.
Psali jsme:
Od sexualismu po hluchotu
„Ta sexuální odlišnost není dar, je to prostě změna a člověk se s tím musí nějak smířit. Příroda to vyrobila, ale není to normální ve smyslu reprodukcí. Já tohle nechci vytahovat, protože to si nevybral. Já mám opravdu hodně dobrých přátel homosexuálů, ale vím, kde je prostě limit.“
Bokovi prý velmi vadí, jak se z toho dělá výjimečnost. „Oni z toho dělají zásluhu a mně to opravdu lidsky vadí. To, že já šukám se svou paní, to je moje soukromí. Oni všude dávají najevo, jak jsou na to hrdí. A ta společnost je celá takhle deformovaná. Dneska nemůžete v Evropě normálně říct, že je někdo slepý nebo hluchý. Vy musíte říci, že je nevidomý nebo neslyšící. Co to je za blbost? Staletí se říká hluchý, chromý a nic to nebylo, není to urážlivé, je to jenom konkrétní označení krásným jazykem. No a jak budete zpívat písničku Cikánko ty krásná? To je to levičáctví ve společnosti, kdy se najednou přehání, a to máte dominantu v té Evropské unii. V Anglii prý je to ještě horší, tam můžete skončit před soudem, když užijete dnes špatný výraz! Slova, která se využívala staletí, neměla a priori urážlivý význam.“
Kocour Mikeš na indexu!
Mezi přítomnými pak zaznělo, že se ve škole už nečte Mikeš, protože jej ukradli cikáni a dali jej do pytle! Takže na základní škole se kvůli tomu už tato kniha nečte. „No to je k posrání,“ reagoval Bok. „To je úžasná informace. A ke všemu byl přece Mikeš černý, takže je to diskriminace Mikeše! To bychom měli založit společnost na ochranu Mikeše, aby se vrátil do škol," nechal se slyšet Bok.
Psali jsme:
Vnitro a nemocný Ruml
„Já jsem důchodce a mám 10 400 korun důchodu za celých 46 let práce! A dělal jsem kopáče, dřevorubce, jevištního mistra, mašinfíru… A zmetkové, kteří mě mlátili, mají třicet tisíc, estébáci... Víte, on Pospíšil si žil v bavlnce, nikdy v podstatě nepracoval, protože i když dělal ministra, kdo myslíte, že vykonával tu činnost, ten celý úřad? Jak ta ministerstva fungují? No, protože jsou tam úředníci - to je pěkná sebranka, ale to je jiná věc, ale nicméně jsou to profesionálové, ať je to, jak chce. Tam můžete dát třeba Mikeše - a ministerstvo poběží! Ten stroj prostě jede dál, to je zase klamání nás občanů. Já jsem dělal po listopadu 1989 na Ministerstvu vnitra, tak vím, o co jde. Pak jsem byl vypuzen, protože jsem zlobil. Já jsem tvrdil, že prostě nemůžeme ovládat lidi, že lidi musejí být informováni." Vysvětloval to pak tím, aby se z nějakého prdu dělala utajovaná skutečnost. „A proto jsem tak skončil na tom ministerstvu, a to mě vyhodili moji kamarádi z disentu. Honzík Ruml. Já jsem zdravý, běhám, spravili mi páteř a Honzík Ruml trošku ťapá, protože dostal dvakrát mrtvici. To je z toho, jaké dělal sračky. Protože říkám, že tělo odpovídá duchu. Čistá duše je hrozně důležitá. To je důležitější než peníze, kariéra.“
Státní zástupce Zeman - „pan Čistý“?
V závěrečné části se přítomní ptali na situaci kolem vrchního státního zástupce Zemana. K tomu Bok řekl: „Jurečko je ten, který byl na schůzce Pospíšila se Zemanem a požehnal mu ho. On nebyl zasažen touto společností, jako mladý odešel jako prokurátor do evropské justice a nebyl tedy propojen a nikdo jej v podstatě neznal. Bohužel v momentě, kdy si ho vybrali, tak asi v tom byl chytrý Pospíšil a věděl, koho vybírá.“ Ze začátku prý členy Spolku Šalamoun přijímal a reflektoval na jejich podněty, ale stejně neudělal nějakou věc, která by byla důležitá, aby třeba odstřelil nějakého státního zástupce. „Ukázali jsme mu, jaké lidi má na Nejvyšším státním zastupitelství, jací lidé tam přežívají, kolik je tam komunistických prokurátorů - a nic. Základní věc je, že když vezmete zdravé jablko a dáte jej do košíku mezi nahnilé, ta nahnilá jablka se neuzdraví, ale začne hnít i to zdravé. To nakažení je v tom, že přistoupíte na ta pravidla a bude se vám dařit.
Václav Havel s Mariánem Čalfou…
Tak to podle Johna Boka bylo i s Václavem Havlem. „On byl pořád stejný, akorát že jej lidi neznali. On byl hrozně kompromisní, bojoval proti režimu sám za sebe, ne za nás: Prostě tvrdil své pravdy a za nimi si stál. A také si to odseděl. Proto se stal vlastně vůdčí osobností toho disentu. Ale zároveň nebyl takový bojovník, jak se zdá. Byl zásadový, to je něco jiného. Ale v každém případě byl schopen se s Čalfou a dalšími dohodnout. To já ne. On zůstal mým přítelem. Nikdo jej nepřipravoval být prezidentem. Byl osobnost, intelektuál, spisovatel, dramatik, ale nikdy nebyl politikem. To, že jsme byli v disentu, to jsme nebyli politici, ale občané, které prostě něco sralo. A najednou kola dějin ho hupla tam, kam byl a v danou chvíli bylo dobře, že byl prezidentem. Ale neměl být tak dlouho. I Olga mu říkala - musíš tam být jen do dalších voleb, a konec. Ne. Ono se mu to zalíbilo. A začal se kamarádit s Čalfou a dalšími."
Žádná milost, kterou dal členům a příznivcům Spolku Šalamoun, prý nebyla z protekce, tu na něm musel John Bok tvrdě vybojovat. „Na druhou stranu byl připosránek, říkal - co na to novináři… Řadě lidem zlehčil život tím, že jim dal milost. Pak je ale dával lidem, kterým bych to nedal ani za sto let. Měl tam tým bab na tom Hradě a ty mu to podšouply a on to podepsal. Cikánka, která okradla desítky lidí a získala z důvěřivých babiček tři a půl milionu, tak jí dal milost, protože měla pět dětí, jenže to nejmladší bylo osmnáctileté!“
O strachu a blahobytu
„Problém je v tom, že strach je v nás. Je to o občanském postoji, úctě sama k sobě. A spousta lidí se bojí, i když se nemusí bát. Lidi si zvykli na blahobyt. Za bolševiků nebyl. Někdo měl víc nebo míň. Neumějí si představit, že stačí jen chleba s máslem a sednout si na zahrádku a jen tak koukat. Blahobyt není o tom, kolik mám aut, jestli si mohu koupit takhle velkou šunku, blahobyt je blaho ve mně, můj pocit radosti z toho, že jsem na světě, že něco umím, že mě má někdo rád, že jsem udělal dobrý skutek, to není to, že najednou budu mít sto tisíc nebo deset milionů,“ zafilozofoval Bok a dodal několik posledních vět na závěr: „Co je tomu Kellnerovi platné, že je nejbohatší Čech. A kolik zaměstnává lidí na ten majetek. Porovnejte si tyhle sráče a Baťu. Stát jede na dluhy, banky nemají peníze, vždyť to je všechno virtuální,“ ukončil své téměř dvouhodinové exposé v Plzni John Bok.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
