„Když po pádu totality Jiří Dienstbier společně s Hans-Ditrichem Genscherem, v té době ministrem zahraničí a vicekancléřem Německa, teatrálně odstranil hranice Československa, nevěděl vlastně vůbec, co to přinese. V euforii událostí asi věřil tomu, že to, co v dané chvíli činí, je ta nejsprávnější věc pro Československo. Už tehdy ale byly potlačeny některé názory, jako byl například hlas německého velikána Helmuta Schmiedta, tehdejšího spolkového kancléře západního Německa,“ zmínil Uzunoglu. Podle něj šlo Genscherovi jen o zájmy německého kapitálu. A právě Genscher a Schmiedt podle něj spolurozhodovali o osudu středoevropských národů po pádu totality. 

„Takže náš Jirka Dienstbier v zajetí svého egocentrismu a narcismu vyzýval světová média, aby ukazovala tento spektakulární akt odstranění hranic a aby to bylo dojemné, tak přestřihli ostnatý drát. Dramaturgie byla dokonalá. Otevřely se hranice bez patřičných opatření, bez zajištění bezpečnosti státu a občanů. Ale toto právě Das Kapital zajímalo nejméně, vlastně vůbec ne,“ dodal Uzunoglu. Podle jeho názoru od první chvíle stáli za branami Československa kdejací zločinci v různých podobách.