A schytal to i první československý prezident. Masaryk prý velmi chytře pochopil, že Češi chtějí „svoji verzi císaře pána“. „Sice byl demokratickým prezidentem, ale zároveň hrál úlohu Františka Josefa, podotkl Lukeš. Dodal však, že k tomu, aby vládl sám, se náš první prezident nikdy nesnížil, naopak pomáhal zavádět demokracii.
Historik dodává, že v období první republiky Parlament de facto nefungoval a o všech důležitých rozhodnutích rozhodovala úzká skupina mužů z nejdůležitějších stran.
Fotogalerie: - O 28. říjnu jinak
Přestože se Masarykovi nepodařilo oficiálně prosadit změnu systému u nás na prezidentský po vzoru Spojených států, měl prezidentský systém u nás i tak fungovat. Podle Lukeše to později negativně ovlivnilo události roku 1938, kdy všichni „přijali prezidentovo rozhodnutí“. „Stát se vzdal obrovské části území a volení zástupci lidu neměli možnost se k tomu vyjádřit,“ podotkl k tomu, že se během krizových zářijových dnů kvůli textu mnichovské dohody nesešel Parlament, aby ji projednal.
Lukeš přemýšlel, zdali je obnovení státnosti zásluhou československého národa, nebo západních zájmů. „Otázka je, jestli ho získal vlastní prací a nasazením životů, nebo proto, že se sešla řada příznivých skutečností, zejména porážka Rakouska-Uherska a německého císařství a vítězství Francie, Anglie a USA v první světové válce. Ani v jedné z velmocí totiž neměli ponětí, co to ti údajní Čechoslováci, o kterých jim Beneš s Masarykem vykládali, vlastně jsou. Vždyť to neuměli ani vyslovit,“ řekl. V otázce založení Československa se prý nejvíce ukázal zájem Západu na boji proti bolševikům, jelikož mocnosti Dohody potřebovaly udržet Němce na východní frontě. Legie tak sehrály zcela klíčovou roli, neboť ještě na počátku roku 1918 americký prezident W. Wilson požadoval pouze federalizaci Rakouska-Uherska.
Dnes už by prý v USA nebylo možné ani ovlivňovat tamní politiky pro ideu založení našeho státu. „… úředník ve Washingtonu by (dnes, pozn. red.) už nemohl říci, že podporuje nějakou ideu kvůli původu svojí babičky,“ tvrdí.
Fotogalerie: - 28. říjen v Ostravě
To, že u nás vše fungovalo bez chyb, byla podle Lukeše spíše úspěšná PR Masaryka s Benešem. „Když v Parlamentu mluvili poslanci pravicových stran, tak po nich levičáci házeli kalamáře, když mluvila levice, tak pravičáci troubili na trumpety,“ nastínil situaci, která zde panovala za první republiky.
Velkým úspěchem měla být roku 1925 smlouva s Francií, která nám měla garantovat bezpečnost v případě nevyprovokovaného německého útoku. Prvorepublikoví politici však měli být podle honorárního konzula mnohem velkorysejší. A to i vůči Rakousku: „V Rakousku byl po první světové válce hlad, zima, lidé tam umírali, protože byl nedostatek uhlí, a Češi jim nepomohli. Odmítali Rakousko, přitom poválečné Rakousko bylo zcela jiná země než ta, z níž Češi a Slováci odcházeli. Tragédie meziválečného Československa spočívá v tom, že se Češi ve chvíli, kdy byli na vrcholu, nechovali velkoryse.“
„Zahraniční diplomaté na kolenou prosili Prahu, aby poslala uhlí do Vídně, protože tam lidé umírají zimou, a Češi se jim vysmáli,“ doplňuje Lukeš s tím, že jsme příliš solidaritu neuplatňovali. A velkorysost prý nenacházíme dodnes, podle něho je to jasně vidět na debatě o uprchlících. „A to přesto, že čeští exulanti byli přijímáni na Západě velkoryse. V tomto směru nevidím žádnou sebereflexi dějin v Česku, a naopak opakující se a dnes stále se vyskytující nedostatek solidarity se zbytkem světa. To mě děsí ze všeho nejvíc,“ poukazuje. Pomáhat německým intelektuálům je jedna věc, ale pomáhat lidem, kteří byli zasaženi chemickými zbraněmi a třeba neumějí ani číst a psát, je pak prý něco jiného.
Fotogalerie: - Ceremoniál na Vítkově
Pak se řeč opět stočila k Mnichovu. „Všichni, kdo předtím oslavovali Beneše jako jakéhosi našeho Machiavelliho, jak dokázal tuhle republiku tak geniálně zakotvit na mapě, tak najednou zjistili, že to je totální amatér a všechno se zhroutilo jako domeček z karet v podstatě přes noc,“ poznamenal Lukeš. Přikládá pak, že do Mnichova chtěli Sověti a „Stalin měl hrůzu z toho, že ho tam nepřizvali“. Za vypuknutím druhé světové války prý podle jeho slov stál právě pakt Stalina s Hitlerem.
Úspěchy za první republiky slavila i nově vzniklá Komunistická strana, která krátce po svém založení hned získala 13 procent ve volbách. „Jenže pak přijeli instruktoři Kominterny, kteří fungovali stejně jako moskevští poradci po válce – tedy diktovali –, a v roce 1929 to vzal do ruky Gottwald se Slánským, což znamenalo čím dál větší radikalismus. Od té doby však strana stagnovala, protože se ukázalo, že to není autonomní česká strana, ale psíček Moskvy. Někomu se to líbilo, ale řadě lidí nikoli,“ podotýká historik.
Lukeš argumentuje, že jsme se nechovali dobře ani v Sudetech. „Co vláda udělá? Do Sudet posílá celníky, četníky a policajty, kteří mluví jenom česky,“ nechápe rozhodnutí Čechů v situaci, kdy jsme na tom byli lépe než Německo.
Fotogalerie: - Proti imigraci 28. října
Republika místo toho, aby pěstovala vztahy se sousedy a menšinami, tak se k nim podle historika nechovala velkoryse: „Více než třem milionům sudetských Němců a nakonec všem menšinám dávala najevo, že tu jsou hosté, a že když se jim to nelíbí, tak ať se spakují a jdou. A nakonec se tak chovali i ke Slovákům.“
Situace nemá být lepší ani dnes. „Dneska toho Hitlera máme v sobě. Když si čtete ty nadávky, co mně lidi píšou, zní to jako Hitler, když si čtete ty lži, které říkají Trumpovi obdivovatelé, to jsou pro mě stejné lži jako Stalinovy,“ hřímá Lukeš.
A ostrá slova pokračovala: „Šokuje mě, když mi inteligentní, vzdělaní lidé, kteří rozhodně vědí, co je to etika, co je to morálka, vysvětlují, že sem ti dnešní běženci nepatří. Mě sice přijali v Americe, ale tohle je prý něco úplně jiného, a integrace není možná. Nedávno jsem byl na debatě v Ostravě a jeden z účastníků mi řekl, že na generaci a půl tito lidé nejsou integrovatelní. Kardinál Duka v roce, který papež František vyhlásil rokem milosrdenství – a to už vůbec nezmiňuji, co říkal Ježíš svým učedníkům –, prohlásí, že tady migranti nemají co dělat.“
Fotogalerie: - Trump vs. Hillary
Pak se opětovně navrátil i k mnichovské dohodě. Chamberlainovi Lukeš rozumí: „Viděl ve válce absolutní zlo, je tedy do značné míry pochopitelné, že se jí snažil zabránit.“ „Mnichov je samozřejmě i berlička, kterou vysvětlujeme svoji nestatečnost a lokajství a legitimizujeme s ní svoje zápecnictví,“ dodal historik závěrem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rak
