V prvé řadě zdůraznil, že podle jeho názoru nejde o žádnou anexi neboli nedobrovolné připojení území jednoho státu k území jiného státu. Banáš to vidí tak, že na Krymu proběhlo jednoho dne referendum, lidé se rozhodli, že se chtějí připojit k Rusku, a tak se také stalo.
Problém je podle slovenského spisovatele v tom, že Spojené státy výsledky referenda neuznaly. „Referendum USA a jejich loutky neuznaly. Pokud by je uznaly, tak by se dnes (francouzský prezident Emmanuel) Macron, (německá kancléřka Angela) Merkelová a (končící předseda Evropské rady Donald) Tusk a všichni ostatní předháněli v oslavování (ruského prezidenta Vladimira) Putina,“ napsal Banáš na svém webu.
Připojení Krymu k Rusku měl Západ uznat prý už proto, že se proti příchodu Rusů na poloostrově nikdo nebouřil, a obyvatelé tohoto poloostrova jsou přitom známí tím, že se proti okupantům, např. proti nacistům v letech 1941 až 1944, bouřili opravdu vehementně. Slovenský spisovatel však v této souvislosti nezmínil nejedno vyjádření Krymských Tatarů, kteří si v zahraničních médiích nejednou stěžovali na útlak, kterému musí buď oni sami, nebo jejich krajané, čelit.
Banáš si však řekl, že situaci na ukrajinském poloostrově zhodnotí sám, a na Krym se vydal. Vydal se prý na poloostrov proto, aby mohl vynést na světlo pravdu o tom, jaké poměry tam panují, a aby tím snížil napětí mezi Ruskem a Západem, neboť se obává, že rusofobie, která podle jeho názoru na Západě panuje, představuje velký problém pro bezpečnost tohoto kontinentu.
„Kdo do nás vštěpuje iracionální rusofobii, která mi připomíná hokejový zápas, během kterého rozhodčí brutálně a manipulativně nadržuje jednomu mužstvu. Píská proti Rusům, je za to placený, diváci se proti tomu bouří, ale ven ze stadionu se to nedostane, protože média píšou o objektivním rozhodčím. A tak se zpráva o špinavosti podplaceného rozhodčího šíří mezi lidmi způsobem, kterému se říká alternativní,“ popsal svůj pohled na situaci slovenský literát.
„Každý normální člověk jistě uzná, že zřejmě nejobjektivnějším faktorem, který má rozhodnout o tom, komu Krym patří, jsou jeho obyvatelé. A ti to také udělali. 16. března 2014 se uskutečnilo referendum, kterého se zúčastnilo 83,1 procenta obyvatelstva Krymu a z nich se 96,77 procenta lidí vyslovilo pro připojení k Rusku,“ pokračoval Banáš.
Tento krok slovenský spisovatel srovnal se vznikem Spojených států, které v roce 1776 vznikly jednostranným aktem vyhlášení nezávislosti na Velké Británii, takže ti, kteří označují připojení Krymu k Rusku za protiprávní, by podle spisovatele měli zároveň trvat na tom, aby se Spojené státy opět spojily s Velkou Británií. „To je dost absurdní představa,“ podotkl Banáš.
Čtenářům také prozradil, že se v roce 2005 osobně setkal s prezidentem Viktorem Juščenkem, který jemu a několika dalším kolegům půjčil letadlo, aby se mohli podívat do Sevastopolu, do přístavu, který Rusko považovalo po stovky let za klíčový. S tamními ukrajinskými námořníky rozmlouvali rusky.
Teď se na Krym vydal podruhé a snažil se tu najít nějaký protiruský odpor. V prvé řadě vyrazil mezi Tatary, u kterých čekal největší odpor proti Rusku. „Tatar Ruslan nás vzal na tříhodinovou exkurzi džípem po okolních horách a pamětihodnostech. Očekával jsem partyzánské zemljanky, ale nic. Ani v těch nejzapadlejších zákoutích krymských hor v tatarském Bachčisaraji jsme nenarazili na žádné stopy protiruských aktivit,“ napsal Banáš.
Někteří Tataři opravdu dávali najevo nechuť vůči Rusům a stěžovali si, že se sice na poloostrově zvýšily platy, ale současně s tím rychle narostly ceny zboží, takže to zas tak skvělé nebylo. Zlobili se také, že většinu zakázek na poloostrově získávají ruské firmy, které si s sebou přivážejí i zaměstnance z kontinentálního Ruska, což vede k tomu, že zdejší lidé nemohou doma najít práci a odcházejí do zahraničí, např. do Polska.
Poté se byla delegace podívat v Sevastopolu, a ani tam prý nenarazila na žádný protiruský odpor. Totéž podle spisovatele platilo i v Simferopolu. Navštívili také Jaltu, která prý připomíná francouzské město Nice. „Rozdíl mezi Nice a Jaltou je v tom, že zatímco v Nice jsem viděl po zuby ozbrojené policisty, na Jaltě a na celém Krymu jsem viděl za celý týden čtyři. Navzdory tomu jsem se cítil v přátelském prostředí bezpečně,“ uvedl spisovatel.
Jak se tak po poloostrově rozhlížel, opravdu nikde neviděl smutné porobené obyvatele Krymu. Viděl prý spokojené obyvatelstvo. Banáš tu prý také viděl připomínky druhé světové války a toho, že jen v Sevastopolu padly desítky tisíc sovětských vojáků. Nikdo na poloostrově nestojí o další válku.
„Občané USA historickou zkušenost s válkou na svém území nemají. V první ani ve druhé světové válce nebyl na mateřském území USA zničen jediný dům, škola, nemocnice. Materiální škody nebyly žádné. Američané nevědí, co je válka,“ napsal v protikladu k Rusům slovenský spisovatel.
Jen nezmínil např. útok Japonců na ostrov Havaj, kde 7. prosince 1941 teklo dost americké krve a k zemi se poroučelo mnoho tamějších budov.
„Omlouvám se novinářům hlavního proudu, že jsem žádné důkazy o protiruských aktivitách nenašel. I když jsem dělal, co se dalo, nenašel jsem jediného člověka, který by se cítil být okupován. Naopak byli lidé Rusům vděční, že nepřipustili na Krymu vypuknutí války, jaká vypukla v Doněcku a Luhansku“ uzavíral pomalu, ale jistě svůj text Banáš.
„Krym si žije svým životem a je tam klid a pohoda. Po celou dobu přemýšlím, proč se tam za pět let od doby, kdy se připojil k Rusku, nevydal ani jeden náš novinář či televizní štáb tzv. hlavního proudu. Možná na to nemají peníze, tak jsem tuto reportáž nabídl našim čtyřem médiím hlavního proudu. Na moji nabídku ani neodpověděli,“ rozloučil se Banáš.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
