Aktuálním odvoláním Daniela Köppla z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Už když tahle věc vyplula na povrch, tak jsme tu konstatovali, že postup pana Köppla a ‚jeho‘ hnutí ANO mít v tomhle orgánu člověka, který je aktivní, ať už jako samotný politik, poradce politiků nebo účastník předvolebních kampaní, není úplně rozumné. Podobá se to vlastní brance a různá slova, která jsme slyšeli od ANO v minulosti, mu mohou být dnes vyčítána po vzoru bumerangu. Dopadlo to tak, že na návrh pirátů byl Köppl z Rady odvolán. Byla to snadná kořist, možná zbytečná oběť, to ať si přebere hnutí ANO samotné. Každopádně by v té souvislosti měla zaznít ještě řada jmen jiných lidí, kteří byli členy právě RRTV,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
A nebyli to jen poradci nebo lidé v pozadí, ale přímo spjatí s politickou stranou, se stranictvím a s orgány, ať už na úrovni vlády nebo Parlamentu. „Přesto dostali tuto ‚trafiku‘ pro odložené politiky nepoužité v momentální politické situaci. Uvedu několik zajímavých jmen. Například bývalý ministr kultury Václav Jehlička z KDU-ČSL, nyní už TOP 09, který tam od roku 2011 zasedá dodnes. Bývalý poslanec, senátor, funkcionář ODS Václav Mencl, který je tam od roku 2015 dodnes. Václav Jehlička jako ministr kultury alespoň přičichl k odborné podstatě mediální oblasti, což se u politika typu architekta Mencla zcela jistě nedá očekávat. Jednu dobu seděl v čele Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, ale to neznamená, že té věci rozumí. Odborná obeznámenost o té problematice by měla patřit ke klíčovým kvalifikačním parametrům pro tu funkci, nejen spjatost s politickou stranou,“ míní mediální analytik.
Kovaný ódésák v RRTV nevadí, Köppl si musel balit
Samozřejmě že v tom zasloužilý člen ODS Václav Mencl není sám. „Jmenujme dál. Dvojnásobná náměstkyně ministra kultury za sociální demokracii Kateřina Kalistová. Bývalá senátorka a primátorka Zlína Irena Ondrová. Bývalý senátor a předtím primátor Brna Richard Svoboda. Samozřejmě i místopředseda České národní rady z raných 90. let Václav Žák, který byl dokonce tři roky předsedou rady. Zrovna v tom období, abych vyndal všechna fakta na stůl, aby mě někdo nenařkl z neobjektivity, jsem měl s radou v pozici majitele soukromého rádia Ethno cosi společného. A musím říct, že s Václavem Žákem nikdy nebyla vstřícná rozprava. Lidi v branži hodně posuzoval podle svých politických brýlí na rozdíl třeba od Kataríny Vaculíkové nebo Evy Kantůrkové. Nepochybuji, že ty politické brýle má leckdo další po něm,“ podotýká Petr Žantovský.
Ale když se díval na seznamy členů RRTV před rokem 2003, tak mezi nimi nenašel vrcholné exponenty politických subjektů, jako po něm. „Nikdo na to neupozornil ani v souvislosti s Köpplem, ani ve věci jako takové, přitom tenhle orgán je velmi důležitý navzdory tomu, že Evropská unie dělá všechno pro to, aby jeho význam poněkud potlačila. A je důležitý i navzdory tomu, že velká část toho audiovizuálního prostředí, kterým se má zabývat, se přesunula do digitální sféry a samotné udělování kmitočtů je po vstupu digitálu úplně jiné než před dvaceti lety. Nicméně role správního orgánu je stále významná a nelze ji podceňovat. Já teď nechci chválit piráty za to, že vykonali svou kádrováckou práci, spíše vyzývám ty ostatní, aby si laskavě všímali také někoho jiného, než je Daniel Köppl,“ vysvětluje mediální odborník.
Když šetřit, tak zvýšíme počet placených radních
Sněmovnou prošla i novela Zákona o České televizi a o Českém rozhlasu. „Obsahuje hlavně změny v nominaci a počtech členů rad veřejnoprávních médií. Na první pohled viditelná změna je u České televize. Z 15 radních se zvýší počet na 18, z toho šest radních by měl volit Senát. Zbylých 12 tak jako dosud Poslanecká sněmovna. Jeden z problémů, co v tom vidím, je čistě mechanický a početní. Vládní koalice nás neustále přesvědčuje, že je třeba šetřit na všech místech, protože máme díru ve veřejných financích, ale přitom dělá kroky proti tomu šetřícímu trendu. Úplně zbytečně a uměle zvyšuje počet radních. Na ministerstvech si staví různé politické náměstky, ti budou jen klapat ústy a říkat fráze. Není pro ně stanoveno odborné penzum, jako bývalo dříve. To byl třeba náměstek pro ekonomiku, pro památky, dnes to jsou samí politici,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
V novele zákona mu vadí, že změnou způsobu volby mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu není řešeno, komu bude jednotlivý radní odpovědný. „Když byli dosud všichni voleni Poslaneckou sněmovnou, tak měli kolektivní odpovědnost vůči ní. Výjimkou byla paní inženýrka Lipovská, která si naběhla sama tím, že kandidovala za Volný blok v parlamentních volbách, takže se evidentně stala politickým činovníkem a poskytla záminku Sněmovně, aby ji odvolala. V jiných případech se odvolání podle zákona i podle rutinní praxe koná zpravidla kolektivně, a to v případě opakovaného nepřijetí výroční zprávy, za kterou rada nese kolektivní odpovědnost. Jak to bude teď se Senátem, to nikdo neřešil. To je zas jen politický výkřik: ‚Tak vyhovíme té depolitizaci a té pluralitě volebního systému a dáme Senátu třetinový podíl na té radě‘,“ hodnotí mediální analytik.
Šéf rozhlasu vystartoval a volal po zvýšení poplatků
Jestliže radní v budoucnu udělá něco špatně, v rozporu s pravidly či zákony, není jasné, kdo ho bude odvolávat. Senát? Sněmovna? Obě komory? „V době, kdy se mluvilo o tzv. trojnožce, to bylo za Dostála na přelomu tisíciletí v době televizní krize, což byla úvaha, že by rady měly být voleny ze třetiny Sněmovnou, ze třetiny Senátem a ze třetiny prezidentem, to skončilo na otázce kompetencí a odpovědností. Komu by radní, kterého by teoreticky určil Václav Havel, tehdy prezident, byl odpovědný? Havlovi? Parlamentu? Kdo je nositelem nejvyšších kompetencí v tomto státě? Jsme prezidentská země, nebo jsme parlamentní republika? To si netroufl torpédovat ani Miloš Zeman, a ten zacházel s Ústavou opravdu velmi volně, tak tenhle Rubikon ke změně pohledu na demokracii jako prezidentský ani poloprezidentský systém nikdy nepřekročil. Tady jsme v rozporu se zdravým rozumem,“ myslí si Petr Žantovský.
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.
V debatě k novele ho zaujalo, že se mnozí chopili příležitosti a začali bojovat za zvýšení koncesionářských poplatků. „Například pan ředitel Českého rozhlasu Zavoral vystartoval s tím, že ze stávajících 45 chce 60 korun. Začal u toho vyhrožovat, že bude rušit jednotlivé stanice. Přitom začal digitální Pohodou, která zdaleka není nejnákladnější položkou Českého rozhlasu. Myslím, že kdyby si položili vedle sebe čísla vstupů a výstupů, která jsou u Českého rozhlasu měřitelná víceméně jen na reklamě, mnoho jiného v příjmech kromě poplatků nemají, tak by zjistili, že v tomto smyslu nejstrašnější propadák je Radio Wave, které je ovšem celkem levné, a hlavně stanice Plus, která stojí hodně velké peníze. A je to takový politický tahoun jednoho politického směru už od nástupu Petra Šabaty v roce 2019 až do dnešních dnů, i když už tam Šabata dávno není. Je to v podstatě hlas jednoho liberálně demokratického proudu v politice. A něco, co Český rozhlas hyzdí,“ poukazuje mediální odborník.
Ministr financí zjevně netušil, co má v podkladech
Když se rozhlasoví činovníci pyšní tím, že mají sté výročí existence, zapomínají na jednu věc. „Český rozhlas byl až do roku 1991 více, či méně státní institucí. A to i za první republiky. A měl absolutní zákaz jakéhokoli politického komentování. To se prolomilo až v období po Mnichovu a za protektorátu lidmi typu Emanuela Moravce. Do té doby byl hlásnou troubou oficiálních představitelů tehdejší Československé republiky. A vedle toho měl nějaké kulturní, vzdělávací a jiné úkoly. Na to se zapomíná, že Český rozhlas nesmí být hlásnou troubou jednoho politického názoru. Konec konců paragraf 2 Zákona o Českém rozhlasu to stanovuje velmi přesně, tak není důvodu, proč se ho nedržet. Celý proces změny zákona je účelový, jde o to, aby stávající vládní strany dosadily své vedení do těch institucí a nasypaly do nich hromadu peněz s poukazem na to, že tím posilují jejich nezávislost. Není tomu tak. Korumpují je a posilují jejich motivaci mluvit o této vládě a jejích činech pozitivně a nijak jinak,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Vrací se k tomu, jak to chodí na ministerstvech a polemizuje s čerstvým výrokem ministra spravedlnosti Pavla Blažka, že plat nad 100 tisíc není pro politika žádná přemrštěná odměna. „Zajímalo by mě, co politik dělá kromě toho, že jezdí na výlety do Kuala Lumpur a dalších exotických destinací. Zvedá ruku pro to, co mu nařídí jeho stranický šéf. To v první řadě. Ovšem to dokáže i dítě v mateřské školce, když paní učitelka zavelí, že teď budeme zpívat ‚Ach synku, synku‘, tak děti většinou zpívají ‚Ach synku, synku‘, málokteré začne zpívat třeba ‚Skákal pes přes oves‘. Takhle nějak fungují zákonodárné sbory. Jak ministerstva, to jsme viděli při představování balíčku, kdy se pan ministr financí Stanjura ztrácel v číslech, která mu připravili jeho vlastní úředníci. Asi neměl čas, chuť ani motivaci si to před tou slavnou tiskovkou alespoň přečíst, aby věděl, co na ní bude povídat. Zcela zjevně netušil, co má v podkladech, a seznamoval se s tím až na místě. Byla to velká ostuda pro tuto vládu, nejen pro něj,“ připomíná mediální analytik.
Za podnikateli jsou výsledky, za politiky plané řečnění
Proto se ptá, za co mají být placeni takovým násobkem průměrné mzdy. „Když to ministr Blažek či někdo jiný srovnává s platy v podnikatelské sféře, zapomíná na jednu důležitou věc. Za těmi podnikateli zpravidla stojí nějaká produkce, nějaký výsledek, hmotný či nehmotný. Kdežto výsledek práce politiků je jenom prázdné řečnění a stanovování postojů, kterým občané nerozumí a s nimiž se neztotožňují. Může se jednat o tuto nepovedenou deformu i o postoje k různým mezinárodním událostem, kdy si může občan ukroutit hlavu, proč se naši politici střídají jak na běžícím pásu na Tchaj-wanu a podobně. Málokdo to chápe, myslím, že to nechápou ani ti politici, co tam jezdí, jen plní nějaké zadání. Proč by za to měli být královsky honorováni? Měla by se jim práce přepočítat do výsledků, které jsou ve prospěch lidu této země. To ještě nikdo nezkusil. Jak znám politické poměry, tak ani nezkusí,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Je až s podivem, že poněkud mimo pozornost probíhá jednání o evropském mediálním zákonu EMFA. „V Evropském parlamentu se už o něm diskutuje delší čas. Je předmětem velké kritiky nejen ze strany tradičních tzv. kverulantů Maďarska, Polska, ale kupodivu též Německa, což vyvolává velké napětí v jinak jednohlasných euro-liberálních kruzích, protože odpor Německa vůči textu toho zákona je docela dramatický. V něm jde o to zbavit do slova a do písmene vlastníky médií jejich práva na to s nimi nakládat. Čili je to útok na jedno ze základních práv vlastnit a nakládat se svým vlastnictvím. On to samozřejmě v našich médiích nikdo takhle nepřeloží. Všichni se motají kolem pojmu nezávislost a kolem toho, že si nějaký vlastník média stanovuje kritéria, podle kterých ta média usměrňuje, na což má v normálním světě běžné právo,“ upozorňuje mediální odborník.
Evropský mediální zákon má vynulovat pravomoci vlastníků
Příkladem může být Rupert Murdock, který svými médii podporoval různé politické směry, labouristu Tonyho Blaira tzv. udělal dvakrát premiérem. „Bylo to transparentní a všichni to věděli. Dnes se tento evropský zákon snaží pravomoc vlastníků médií snížit k nule. Hezky to vyjádřil pan Kolaja, pirátský europoslanec, který navrhl v rámci projednávání připomínek a dalších návrhů k tomu zákonu, ustanovení, podle kterého nejen že by se jacíkoli lidé motající se v politických kruzích měli limitovat na maximálně 25procentní podíl na vlastnictví, ale ještě by se měla vytvořit jakási centrální databáze vlastníků čehokoli, aby se vidělo do těch vlastnických struktur a bylo jasné, kdo s kým podniká. Pan Kolaja zapomíná na to, že v každé zemi Evropské unie fungují veřejné registry, které ukazují transparentně na vlastníky těch kterých firem a podniků. Takže jeho volání je čistě politické a opět ten věcný podklad je dosti pochybný,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Michaela Šojdrová
Z podobného soudku je i to, když lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová horuje pro to, aby se v rámci zákona EMFA zesílila tzv. nezávislost orgánu, který se jmenuje Sbor pro mediální služby. „Je to hlavní poradce Evropské komise v mediálních věcech. Spolek, kam posadíme své kamarády, s nimiž máme stejné politické a ekonomické zájmy, necháme si od nich tzv. radit. Oni tzv. radí ve směru, který potřebují sami a potřebují ti politici. A teď do toho vstoupí Šojdrová s tím, že by tenhle poradní orgán měl mít větší nezávislost. Tedy že by výsledek jeho ‚bádání‘ měl být asi více závazný pro politickou praxi v Evropské unii. Nevím, jak si to paní Šojdrová představuje, ale takhle to čtu já,“ přiznává mediální analytik.
Cílem je podpora stávající vrchnosti, ať už národní či evropské
Vychází mu z toho, že chystaný evropský mediální zákon EMFA, který má údajně posílit ochranu novinářů i transparentnost vlastnictví médií, pod vlajkou nezávislosti likviduje jakékoli alternativní mediální možnosti těch, kdo netáhnou za ten společný provaz. „Tomu společnému provazu se dnes říká ‚nezávislý‘. Ale je samozřejmě závislý od prvního okamžiku, kdy z Evropy a z jednotlivých vlád začaly na adresy a konta určitých médií téci poměrně velké peníze na podporu mediálních hlasů, které vyjadřují politiku a politické zájmy té stávající vrchnosti, ať už v národním nebo v evropském slova smyslu. Takže je to jen další výrobek z evropské dílny, kterého se budeme všichni společně velmi hrozit,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
paolin
_profil_top.jpg)
