Starosta Hlučína: Ve výčtu hrůz si loňský rok s rokem 2001 v ničem nezadal

Pane starosto, jak byste ve stručnosti charakterizoval svůj první rok ve funkci? Jak je denní realita práce starosty blízká vaší původní představě o této práci?

Moje původní představy se hodně liší od reality. Nejtěžší bylo naučit se čekat. Než každé rozhodnutí projde celým povinným schvalovacím kolečkem. Než se vyjádří komise, státní správa, radní, než se záležitost dostane na program zastupitelstva, než uplynou různé zákonné lhůty, je to na hodně dlouhé lokte. Chápu, proč musí být ten proces takový, ale byl jsem zvyklý z podnikání rozhodovat rychle, a když šlo o jednoznačně dobrý nápad, tak v podstatě okamžitě. Takže tohle čekání je pro mě nepříjemné, stejně jako je nepříjemné vysvětlovat lidem, proč dobrou rozumnou věc, se kterou za mnou například přijdou, nemůžeme prostě udělat hned. Také se učím vysvětlovat. Přesně a pečlivě, a to i svým kolegům v radě a zastupitelstvu. Už jsem zjistil, že i dobrý záměr, pokud se špatně vysvětlí, může udělat hodně zlé krve.

Nedlouho po nástupu do funkce jste také podle svých slov na vlastní kůži poznal, že lidé obecně nemají důvěru k politikům, a to i ke komunálním. Jak se to snažíte změnit?

Snažím se to změnit tak, že se neměním. Stále mám otevřené dveře pro všechny, kteří se mnou potřebují něco probrat, poradit se, prodiskutovat problém. S občany se setkáváme na veřejných fórech, pořádáme kulaté stoly k problémům, které se objeví, chodíme na setkání osadních výborů. Nechceme být populističtí, takže přijímáme i nepopulární opatření, jako bylo například rozšíření počtu zpoplatněných míst k parkování. Ale o všem s občany diskutujeme, snažíme se vyslechnout jejich názory. Zavedli jsme nově na každém zastupitelstvu prostor pro diskusi občanů k jakýmkoli problémům. Zaznamenáváme, jak kdo hlasuje na radě města. Snad to lidé vnímají jako pozitivní. Mám příjemný pocit, že se v poslední době daleko více zapojují do občanského života, že mají daleko více chuť potkávat se u různých příležitostí. Když se dnes konají farmářské trhy, vánoční zpívání koled nebo dokonce společný silvestr, je hlučínské náměstí plné. Lidé využívají příležitostí pro setkávání se sousedy i s námi, a to je, myslím, z Hlučína ta nejlepší zpráva.

Z plánovaného prodeje kina sešlo, a městu tak nezbývá nic jiného, než i nadále platit náklady za chátrající budovu. A právě investice do chátrajícího majetku bývají jedny z nejvyšších… Jak tedy budete dále postupovat? Neuvažujete například o snížení ceny nemovitosti?

Budeme chtít využít všech možností. Dále budeme jednat s majiteli přístupových komunikací i hledat případného kupce objektu, a to i za nižší cenu. Pokud by měl někdo pro budovu využití a chtěl ji zrekonstruovat, určitě se můžeme bavit i o velmi výhodných podmínkách nájmu. Nejméně pravděpodobná je varianta, že bychom se do rekonstrukce budovy pustili sami. Musel by se nejen objevit vhodný dotační titul, ale ještě bychom museli vlastnit nějakou přístupovou cestu k objektu.

Kolik nemovitostí v majetku města potřebuje bezprostřední opravu a které z nich budou rekonstruovány v nejbližších letech?

Je hned několik nemovitostí, které by si zasluhovaly opravu, ale naštěstí kromě kina Mír už máme všude řešení. Některé z nich prodáváme, samozřejmě za cenu, jež zohledňuje jejich technický stav. A jsme rádi, že budou opět k užitku. Například jsme uvítali zájem mladé architektky Zuzany Šperlíkové, která si chce od města koupit domek v historickém centru, v Hrnčířské ulici. Ten je od roku 2012 prázdný a chátrá. Ta mladá, aktivní žena se chce přestěhovat do Hlučína, v patře domku si vybudovat bydlení a dole coworkingovou kancelář. To bude v Hlučíně novinka a doufám, že se tu chytí, že ji mladá generace ocení.
Zrovna čest nám v současnosti nedělá objekt na Mírovém náměstí, ve kterém je už pomalu kultovní Hlučínská hospůdka u Bětky. Městský objekt, jehož první patro je opuštěné už od roku 2012, by mohl být opět ozdobou centra města už v létě. V budově se již loni za více než jeden milion korun měnila okna a vstupní dveře. Na další opravy je v této chvíli vyčleněno více než sedm milionů korun, ovšem ve veřejné soutěži se pravděpodobně podaří dosáhnout nižší ceny stavebních prací.
V přízemí by nadále měla zůstat hospůdka, v prvním patře vznikne mimo jiné baletní sál pro Základní uměleckou školu P. J. Vejvanovského v Hlučíně. Žáci naší ZUŠ už se na něj těší. Taneční obor připravuje každý školní rok krásná a úspěšná baletní představení, která nejširší veřejnost hodnotí velmi vysoko, úspěchy mají naši tanečníci i v zahraničí. Představení ale dosud vznikají ve velmi stísněných podmínkách v budově umělecké školy. Od nových prostor „nad Bětkou“ si proto slibujeme jednak větší sál pro taneční obor, ale i lepší zázemí včetně nových šaten. Rekonstrukce už se nemůže dočkat ani Alžběta Balejková, jež provozuje Hlučínskou hospodu u Bětky, protože opravovat se bude i sociální zázemí, které využívají hosté restaurace.

Parkovacích míst není nikdy dost. Souhlasíte? Kde a kolik nových stání vznikne v Hlučíně?

Souhlasím s tím, že parkovacích míst není nikdy dost, na druhou stranu jsem přesvědčen, že prostor pro nová parkovací místa se musí vyčleňovat velmi citlivě, abychom si z města neudělali jedno velké parkoviště. Město musí být příjemným místem k životu nejen pro řidiče, ale pro všechny své obyvatele, tedy pro děti, seniory, chodce a cyklisty… V letošním roce vznikne 111 nových parkovacích míst v Seifertově ulici na sídlišti Rovniny, kde mají místní obyvatelé velký problém zaparkovat odpoledne po příjezdu z práce. Projektová dokumentace na další parkoviště se připravuje.

Podařilo se vám přesvědčit ministry jednotlivých resortů o důležitosti rekultivace a revitalizace areálu tamního jezera? Případně jste optimista?

Těžko říci, zda se mi podařilo ministry přesvědčit. Většina z nich tvrdí, že důležitost projektu chápe. Ovšem pro letošní rok se mi asi nepovedlo dosáhnout toho, aby vláda projekt zařadila mezi své priority. Podle vyjádření některých ministrů je třeba nejprve dokončit rozdělané projekty. Ale ano, jsem optimista. Pořád věřím, že se podaří zajistit peníze na revitalizaci a rekultivaci hrází a okolí Hlučínského jezera dříve, než přijdou nějaké další povodně. Riziko, že se někde protrhnou hráze a voda spláchne některou z okolních vesnic, je opravdu veliké. A nerad bych jednou říkal, že jsme na ně opakovaně upozorňovali!

Proč je pro vás projekt tak důležitý? Jaký vliv by měla stavba na zaměstnanost v regionu?

Důležitý je proto, že zajistí protipovodňovou ochranu území a vrátí lokalitě její původní přírodní charakter, který vzal zasvé následkem těžby štěrkopísku. Pro Hlučínsko by ale byla přínosem i nová pracovní místa, která by vznikla nejen při samotné revitalizaci, ale i následně. V první fázi by to mohly být až dvě stovky nových pracovních míst, jak vyplývá z odborné analýzy, kterou jsme si nechali udělat. Po ukončení všech sanačních a rekultivačních prací by následný rozvoj oblasti přinesl další desítky pracovních míst v oblasti turistického ruchu i v údržbě celé lokality a obsluze nových vodních staveb. Projekt, který je největší v novodobé historii Hlučína a měl by přijít na 800 milionů korun, by měl ještě další přínos – zvýšení hrází by umožnilo zadržet v krajině více vody. V době, kdy se potýkáme s velkými suchy, je to velmi důležitý aspekt. A realizace projektu by také konečně umožnila další rozvoj významné turistické oblasti. Ten je v současnosti velmi omezen, protože lokalita je v záplavové zóně. Přitom na Hlučínské jezero ročně míří desítky tisíc rekreantů z Moravskoslezského kraje i z Polska.

V Hlučíně vyroste nové lékařské středisko. O jeho výstavbu se zasadí manželé Kateřina a Petr Kovářovi, kterým město Hlučín pro tento účel prodalo městský pozemek kousek za hlučínskou poliklinikou. Jak jste celkově spokojen s dostupností služeb a občanskou vybaveností ve Hlučíně?

Jsme rádi, že tady budou manželé Kovářovi stavět nové moderní lékařské středisko a že jsme k takto užitečnému projektu mohli přispět prodejem městského pozemku. Myslím, že v této chvíli jsou všechny lékařské, ale i další potřebné služby v Hlučíně dostatečně dostupné. Pokud bych se mýlil, doufám, že se to od občanů dozvím a že s tím budeme umět něco udělat. Od března se zase o něco zlepší dopravní obslužnost, protože se nám po dohodě s dopravci podařilo za původní cenu prodloužit linku 56 až do místní části Darkovičky. Jsem také přesvědčen, že se nám povedlo rozšířit nabídku kulturních a společenských akcí, na nichž mají lidé příležitost bavit se a setkávat se. K takovým počinům patří i loni nově zavedené farmářské trhy, které navíc ve městě obohatily nabídku produktů drobných pěstitelů a výrobců.

Někteří označují rok 2015 za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Neumím posoudit, zda byl přelomový, tak jsem vnímal i rok 2001 s teroristickým útokem na USA. Ale loňský rok si s ním ve výčtu hrůz, které se ve světě udály, v ničem nezadal. V závětří malého města si prožíváme své každodenní starosti, které považujeme mnohdy za těžko zvládnutelné, a míváme mylný pocit, že se nás ony události někde za hranicemi netýkají. To je ale ošidná představa. Moc bych si přál, abychom i v letošním roce museli řešit jen takové nepříjemnosti, jako je třeba nedostatek místa k parkování.

Jaká je Vaše prognóza budoucího vývoje v roce 2016? Poradíme si se stávajícími bezpečnostními hrozbami, nebo se situace ještě vyostří?

Do takových prognóz bych se nerad pouštěl, nemyslím si, že bych k nim byl jako starosta patnáctitisícového města a drobný podnikatel oprávněn. Já mohu jen doufat, že si svět se situací bude umět poradit. A protože věřím výroku, že i mávnutí motýlích křídel může ovlivnit svět, osobně udělám všechno proto, ať je v našem hlučínském mikrosvětě co nejméně konfliktů.

Máte na závěr nějaké přání pro občany do nového roku?

Ať je nám spolu dobře, ať vždycky najdeme společnou řeč a způsob, jak se domluvit i na sporných věcech. No a hlavně zdraví, samozřejmě!