Vaše znepokojení nad fungováním ODS v minulém volebním období jste prezentoval otevřeně mnohokrát. Po posledních volbách, kde strana utrpěla drtivou porážku, změnila nejen své vedení, ale opustila ji také řada jejích členů. Vnímáte tento vývoj pozitivně, či naopak? Přeci jen například Jiří Pospíšil patřil dlouhodobě mezi nejpopulárnější politiky ODS.

Výsledky lednového volebního kongresu vnímám velmi pozitivně. S panem profesorem Fialou jsem se sešel již před kongresem a seznámil jsem ho ze svého pohledu s neduhy, které v té době naši stranu tížily. Jsem přesvědčený, že se jedná o osobnost s vysokou morální integritou. Mou důvěru mají také všichni místopředsedové. S Martinem Novotným na platformě olomoucké oblastní rady spolupracuji již od roku 2000. Těší mě, že kromě pana Novotného, bývalého primátora Olomouce, se stali místopředsedy strany také další dva představitelé samosprávných orgánů. Z mého pohledu je nové vedení strany zárukou dostatečné reflexe stranické krize v minulém období. Kongres také formou usnesení akceptoval můj návrh na pravidelné setkávání vrcholných představitelů strany s představiteli měst a obcí. To by mělo být zárukou, že se nové vedení vyhne excesům pramenícím z neznalosti situace v nejnižších patrech strany.

Co se týče stavu členské základny, je důležité, jakou optikou se na tuto problematiku díváme. Z pohledu místního sdružení Občanské demokratické strany v Uničově, kterého jsem předsedou, se v této době nejedná o žádné dramatické výkyvy. Jeden zakládající člen strany nedávno zemřel, dvě členky se odstěhovaly mimo město a v současné době nemám potvrzeno, jestli příspěvky pro letošní rok zaplatí další tři členové. Předpokládám, že uvedený výpadek se podaří v průběhu roku nahradit přijetím nových členů. S dramatickými výkyvy nepočítám ani v případě olomouckého oblastního sdružení, kde působím ve funkci místopředsedy. Spíše mne děsily dřívější účelové masové nábory „členů“ v některých oblastech napříč republikou, ale toto je už snad za námi. Velmi jsem také litoval často masového odchodu kvalitních členů strany a zániku celých místních sdružení v souvislosti s eskapádami některých představitelů strany na centrální a regionální úrovni v minulém období. Pana doktora Pospíšila jsem osobně příliš neznal, pouze několikrát jsem s ním prohodil několik slov při oficiálních stranických akcích, proto se k jeho osobě nechci příliš vyjadřovat. Velmi mne však překvapila jeho reakce na volební neúspěch, zejména rychlé nalezení velmi lukrativního angažmá v jiných barvách. Sám jsem za dvacet dva let v ODS prohrál mnoho vnitrostranických volebních klání, ale takový je život. Poslední kroky pana Pospíšila tedy asi o jeho integritě vypovídají a je otázkou, jestli za jeho popularitou nestála především aféra s náhlým a nevysvětleným ukončením jeho vládního angažmá ze strany tehdejšího premiéra Petra Nečase. Na druhé straně určitě vnímám, že se tyto záležitosti na veřejnosti velmi těžko vysvětlují.