Jedna z nejchudších, ale strategicky nejvýznamnějších zemí Střední Asie je zaklíněna mezi Kazachstán, Turkmenistán a Kyrgyzstán, se kterými sdílí sovětskou minulost. Zhruba třicetimilionová země sousedí na jihu také s Afghánistánem, s nímž má nicméně ve srovnání s jinými sousedy poměrně krátkou hranici. Nedaleko na západě je Írán a na východě potom Čína. A až za předěly severně umístěného Kazachstánu je potom Rusko, tradiční hráč v tomto složitém geopolitickém prostoru.
Mezi Washingtonem, Moskvou… a Pekingem
Střední Asie v posledních dvaceti pěti letech dostala nový význam ve „válce proti teroru“, a to hlavně díky zeměpisné poloze v blízkosti kritického středobodu této války Afghánistánu. Karimov byl ochotným spojencem USA, na území země hostil americké vojenské základy a Uzbekistán byl rovněž aktivním účastníkem organizace GUAM, která vznikla v roce 1999 ne bez protiruského ostnu.
Země se nicméně nestala imunní vůči většinou dovezeným vlivům radikálního islamismu, což je jeden z hlavních důvodů, proč Karimov investoval do největší armády v regionu. Ta je sice vybavená starší, hlavně sovětskou vojenskou technikou, ale čítá kolem 65 tisíc vojáků.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen