Pokud sledujete vyjádření Mikuláše Mináře, jeho spolku a těch, kdo tento spolek podporují, celkem záhy objevíte jejich refrén. Je to hlídání politiků. Politici mají být hlídáni hned z několika stran. Médii. Akademickou sférou. Umělci. Občanskou společností. Těch se má politik bát, těm má naslouchat, vycházet vstříc, když se jim něco nelíbí, tak to změnit. Demokratická kontrola tomu říkají, a jediný způsob, jak se jí vyhnout, je neustále vykládat o demokratických hodnotách, prohlašovat, jak jsou tyto skupiny a instituce důležité a potřebné. Jak všichni víme, kontrola znamená dvě věci. Jednak ujištění se, že vše probíhá, jak má. Ale také dozor, ovládání, nasměrování. Kůň sice vůz táhne, ale kočí ho kontroluje.
Je vám líto, že Václav Moravec končí v České televizi?Anketa
Jednu věc mají všechny instituce tolik milované těmito demokrady společnou. Skoro nulovou kontrolu ze strany občanů. Médiím můžete nadávat, za co píší. Ale to je všechno. Koho si zaměstnají, je na nich. I neziskovkám můžete nadávat, ale kterého snaživého člověka vezmou, je také na nich. V akademické sféře se teoreticky můžete uchytit na základě znalostí a odbornosti, ale pokud se kolegům a zejména studentům nebudou líbit vaše názory, dokáží vás vyštípat a vyostrakizovat. Ta láska k institucím není náhodná. Instituce se dají obsadit, bránit a hlídat a to se také stalo. Děje se tak zejména skrze mediální tlak.
Kdo se o tématu vlády skrze nevolené instituce chce dozvědět víc, do hloubky, kterou nelze dosáhnout v pouhém jednom komentáři, ho zpracovává americký expert na neziskové organizace a cenzurní tlak Mike Benz. Ale postačí říct, že se jedná o systém, kde ti, kdo skutečně drží moc, tedy lidé v neziskovkách, médiích a akademickém prostředí, nemají vůbec žádnou odpovědnost. Tu s radostí přenechávají politikům, kteří nesou alespoň nějakou kůži na trh. Jedná se v podstatě o antitezi demokracie, tedy principu, že si lid zvolí své zástupce, kteří pak vládnou, místo vlády nevolených „elit“, které si obsadily instituce.
Ale slovo demokracie má moc velkou sílu na to, aby se dalo nahradit, mýtus demokratického vládnutí je příliš zažitý na to, aby se najednou začala provolávat sláva institucím a elitám. Proto ho bylo nutné znetvořit. A kombinace médií, která šíří, co si lidé mají myslet, a „vzdělanců“, kteří učí, jak myslet, si z demokracie udělala to, co potřebuje, tedy parodii, která jde přímo proti principu, že kdo chce něco změnit, tak volí lidi, kteří to změnit chtějí. Prostě si slovo demokracie ukradli. A nikdo nebil na poplach, protože zloději byli ti, kdo mají na poplach bít. Naopak, dnes je tolik křiku právě, protože nová vláda se nedrží zásady, že tyto instituce jsou nedotknutelné. Že je jim možné odebrat moc, kterou si pro sebe nedemokraticky uzmuly.
Až se budou herci, umělci a aktivisté na pódiu zaklínat touto novou demokracií, která má sloužit jen jim, nikdo jim tato slova z úst nevezme, nikdo je neokřikne, nikdo jim tuto krádež pojmu nevyčte. Ale nic to nemění na tom, že by se jím zaklínat neměli.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.









