Ukázkou prolhaného mediálního tažení je občanská válka v Sýrii, kterou vyprovokovala Saúdská Arábie ve spolupráci s Tureckem za podpory obamovských USA. Opět se zde vedlo tažení proti chemickým zbraním, jako kdysi v Iráku, které podle následných zjištění použili teroristé ze Saúdské Arábie bojující společně s teroristy proti vládě. Teroristé vraždící a znásilňující ve velkém se označují v evropských a amerických médiích za umírněnou opozici a obviňují syrskou vládu z válečných zločinů. Nikomu nevadí, že tito muslimové zásadním způsobem porušují přikázání svojí víry. Jak asi budou respektovat jinou? Přesto jsou ve velkém převáženi jako uprchlíci na doživotní dovolenou do Evropy. Dokonce organizují v Evropě na podporu svých lží komediální multikulturní pouť zaměřenou na údajné válečné zločiny syrské armády. Boj proti terorismu vydávají za zločin a o zločinech teroristů skromně mlčí. Přitom díky jim, stejně jako Saúdské Arábii, Turecku a jejich podpoře ze strany USA a EU, zde máme v Evropě islámskou invazi, která nás ohrožuje víc, než kdysi nacisti.

Především v poslední dekádě se do tažení pod falešnou vlajkou zapojují reprezentanti agresivních forem islámu, nejaktivněji členové muslimského bratrstva. Samozřejmě nikoli oficiálně, ale s pomocí nastrčených protinárodních politiků, multirasových neziskovek, všemožných vševědoucích redaktorů, publicistů a samozvaných analytiků vystupujících v protinárodních médiích a placených bůhví kým. Zde si můžeme připomenout neslavné arabské jaro, které evropská média a přátelé islámu označovali nadšeně za boj o svobodu a demokracii. Stačí si prohlédnout pořady v ČT z tehdejší doby plné jásotu islámských propagandistů. Přitom celé arabské jaro bylo evidentně akcí teroristů muslimského bratrstva podporovaného ze Saúdské Arábie. Nejlépe to bylo vidět v Egyptě, kde musela zakročit armáda. Nelze se zbavit podezření, že řada z nadšených propagátorů arabského jara, u nás především za ČSSD a zelené, tak činila nikoli z hlouposti dané ideologií EU, ale na základě reálné stimulace ze Saúdské Arábie a narkomafiánského Kosova. Politické neziskovky jsou pro něco takového ideální cestou. Můžeme konstatovat, že žijeme v období dlouhodobě opakovaných mediálních lží zaměřených na vytvoření společnosti dlouhodobě udržitelné hlouposti jako základu k otroctví.

Analytik Martin Koller. (FOTO: Hans Štembera)

Antisemitismus Made in EU pod praporem islámu

V současnosti můžeme vidět doslova ofenzívu islámské propagandy v Evropě, která je zaměřena na šíření nepravdivých pozitivních informací o islámu, zamlčování pravdivých informací, ponižování bělošských a křesťanských Evropanů v médiích, propagaci multirasismu a antisemitismus. Stačí se podívat na multirasové reklamy a propagační materiály EU, kde se to hemží rasově cizími jedinci. Vzorovou ukázkou je úvodní strana příručky Váš průvodce lisabonskou smlouvou z roku 2009. Je tam 15 osob. Z toho 2 černoši, 1 černoška, 3 Arabové, 1 Asiat a mezi nimi šest bílých ženských. Vzadu 2 běloši, kterým chybí půl hlavy. Odpovídá to složení obyvatelstva Evropy? Co tím chtějí tvůrci agitky říci? Je Evropa zemí takzvaných uprchlíků, nikoli Evropanů, jak tvrdí multirasová eurokomisařka Jourová za firmu ANO?

Nemusí se jednat pouze o přímou propagandu islámu, případně barevných ras, ale rovněž multirasistické filmy typu nového Vinnetoua. Druhý díl se držel multirasové ideologické předlohy a byl nejen protibělošský s podporou primitivismu v jednání a myšlení, ale také silně feministický. Díky zájmu o indiánské války jsem toho přečetl dost o indiánech, včetně jejich rodinného života, ale kmen, kde by si ženské vybíraly chlapy a honily je s kopím v ruce, mohl vzniknout jen v německém multirasově-feministickém studiu po požití halucinogenů. A to prý si zaplatili indiánského poradce. Možná, že na jeho natáčení přispěla i Saúdská Arábie, aby se zvýraznila ubohost civilizovaných bělochů ve srovnání s geniálními islámskými chlapáky, kteří se s tím nepárají a skočí na ženskou jako na ovci, když dostanou chuť. Konec konců to vidíme na jejich kulturně obohacující praxi v Německu, Švédsku a Rakousku.