Rozhodnutí papeže Františka formálně uznat Palestinu je přinejmenším nepochopitelné. Přední konzervativní katolíci a učenci se často snaží vysvětlovat a hájit papežovy názory na nerovnost příjmů, změny klimatu či snahu začlenit homosexuály do církve. Postoj papeže Františka k Palestině má však politický charakter a jako takový je možné jej podrobit kritice. Jonathan Tobin na internetovém serveru Commentary poznamenává, že se Svatý otec přes svou dobrou vůli značně mýlí, pokud se domnívá, že uznání Palestiny bude v mírovém procesu krokem vpřed. „Nezávislý stát byl Palestincům nabídnut v letech 2000, 2001 i 2008, vždy jej ale odmítli. Vloni a předloni o takové variantě s Obamovou administrativou odmítli vůbec jednat,“ napsal Tobin.

Osobně se domnívám, že je možné v kritice tohoto rozhodnutí papeže Františka zajít ještě dál. Uznáním Palestiny jako legitimního státu František legitimizoval také teroristy z Hamásu, kteří řídí Gazu, a zkorumpovanou palestinskou samosprávu. Papež František není sám, kdo usiluje o jednostranné uznání Palestiny. Parlamenty ve Francii, Velké Británii, Španělsku a Irsku již vyzvaly své vlády, aby učinily stejně. Vatikán také přijal palestinského velvyslance, protože OSN již před třemi lety udělila Palestině status pozorovatelské země. Nicméně poslední rozhodnutí Vatikánu je skutečně hluboce znepokojující.