Rozhodnutí papeže Františka formálně uznat Palestinu je přinejmenším nepochopitelné. Přední konzervativní katolíci a učenci se často snaží vysvětlovat a hájit papežovy názory na nerovnost příjmů, změny klimatu či snahu začlenit homosexuály do církve. Postoj papeže Františka k Palestině má však politický charakter a jako takový je možné jej podrobit kritice. Jonathan Tobin na internetovém serveru Commentary poznamenává, že se Svatý otec přes svou dobrou vůli značně mýlí, pokud se domnívá, že uznání Palestiny bude v mírovém procesu krokem vpřed. „Nezávislý stát byl Palestincům nabídnut v letech 2000, 2001 i 2008, vždy jej ale odmítli. Vloni a předloni o takové variantě s Obamovou administrativou odmítli vůbec jednat,“ napsal Tobin.
Osobně se domnívám, že je možné v kritice tohoto rozhodnutí papeže Františka zajít ještě dál. Uznáním Palestiny jako legitimního státu František legitimizoval také teroristy z Hamásu, kteří řídí Gazu, a zkorumpovanou palestinskou samosprávu. Papež František není sám, kdo usiluje o jednostranné uznání Palestiny. Parlamenty ve Francii, Velké Británii, Španělsku a Irsku již vyzvaly své vlády, aby učinily stejně. Vatikán také přijal palestinského velvyslance, protože OSN již před třemi lety udělila Palestině status pozorovatelské země. Nicméně poslední rozhodnutí Vatikánu je skutečně hluboce znepokojující.
Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE
Tento politický akt dokazuje, že papež František zastává levicové názory. Kromě jeho příklonu k radikálnímu hnutí jihoamerických kněží, k tzv. teologii osvobození, je také stále obtížnější přecházet mlčením některé jeho názory. Zejména ty, které se týkají volného trhu a hospodářského růstu. Vatikán nedávno vyzval zakladatele hnutí teologie osvobození, peruánského kněze Gustava Gutiérreze, aby napsal pro oficiální vatikánské noviny o své knize, která má stejně blízko k Ježíši Kristu jako ke Karlu Marxovi. Papež současně hodlá do řad církve znovu přijmout bývalého kněze a marxistického ministra zahraničí Nikaragui Brockmanna, který v 80. letech brojil proti Spojeným státům a podporoval ozbrojenou revoluci.
Brockmannův případ lze vnímat jako snahu přijmout zpět do stáda marnotratného osmdesátiletého syna. Na rozdíl od původního biblického podobenství však tento kněz nikdy neměl žádné výčitky svědomí. Ani jednou za posledních pětatřicet let veřejně nezalitoval, že podporoval násilnou revoluci. Suma sumárum, Františkova agenda, spojená s podporou chudých a bojem proti korupci uvnitř církve, je jistě vítána. Proč ale tyto jistě bohulibé skutky kazit uznáním Fatahu a Hamásu, které se odmítají smířit s Izraelem? Pro asi 60 000 křesťanů žijících na palestinských územích představuje hrozbu radikální islám, nikoli Izrael. Na celém Blízkém východě prchají křesťané před ISIS a dalšími islámskými džihádisty, nikoli před izraelskými vojáky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
