Jak si vy osobně vybavujete 17. listopad 1989?
Pamatuju si to přesně, protože jsem tehdy trénoval mladé kluky a byli jsme na turnaji, kam najednou někdo přinesl takovou tu sice nekonkrétní, ale zjevně důležitou zprávu – pozor, v Praze se něco děje! Takže na stadionu propukla všeobecná diskuse a další výměna informací a musím říct, že ani nevím, kolik to tehdy ti kluci hráli, protože to tam v tu chvíli přestalo nás, dospělé, zajímat. Bylo to podružné.
Jste pro zavedení povinného očkování proti covidu-19?Anketa
Takže jste neměl klíče a nezvonil jste?
Ne, to opravdu ne, ale fandil jsem těm změnám. Jenom jsem si říkal, jaká je to škoda, že ten můj život se takhle nezlomil v tom roce 1968, kdy jsem měl ještě všechno jako hráč i jako člověk před sebou. Přesto jsem rád, že jsem se toho dožil.
Využil byste toho k odchodu do NHL, pokud by vám bylo těch 20, 25 let?
Určitě se nebudu tvářit, že bych byl jiný než ti dnešní mladí hráči. Já bych do NHL šel! Taky bych chtěl vydělat hokejem peníze a zabezpečit rodinu. Ale přece jenom jsem ještě z té starší generace a pro mě tou nejvyšší metou nebyla Amerika, ale národní tým a reprezentace.
Dostal jste po roce 1989 také nabídku jít do politiky?
Ale ano, něco takového tam proběhlo, dokonce i vícekrát, ale já bych na to neměl „pajšl“ dělat tuhle práci.
Když už jsme u té demokracie po roce 1989, cítíte, že skutečně žijeme v demokratickém státě?
Já mám svoje výhrady, protože tady leckdy funguje demokracie jenom do té chvíle, dokud se vším souhlasíte. Když jsme byli malí, tak jsme se jako kluci smáli tomu heslu „kdo nejde s námi, jde proti nám!“, ale dneska to svazáctví kvete zase, jenom si prostě převléklo kabát. Zkrátka kdo nestojí na chodníku, nebuduje republiku.
Dobrá, ale když srovnáte totalitní komunistický režim s tím dnešním…
Tak jistě, to je nesrovnatelně lepší. Cestování, volnost podnikání, svoboda projevu, to všechno tu je. Já nejsem jako pánové z nastupující vlády, kteří pronášejí hlubokomyslné krávoviny o tom, že tady do této chvíle vlastně demokracie nebyla – a odstartuje teprve nyní, až oni začnou vládnout. No, to je přece tak neskutečná groteska a ty jejich argumentace, to je fakt neuvěřitelná stupidita! Ale těším se na tu pravou demokracii. Když se tváří, že na to mají ten nejlepší recepty, proč bych jim to vyvracel. Já se rád nechám překvapit, jací to budou kabrňáci a jak to zmáknou!
Fotogalerie: - Protesty a Sametový Můstek
Chybí vám něco z toho bývalého komunistického režimu?
Mně osobně nechybí nic, ale dokážu si představit, že je tady relativně dost lidí, kterým se tehdy žilo celkem dobře, když neměli špatný kádrový posudek. Prostě jim to stačilo. Netoužili po nějakém velkém cestování nebo po svobodě projevu a podnikání. Tu práci, kterou měli, tak měli v podstatě jistou a s tím samozřejmě taky určité životní a sociální jistoty, které dnes v době globálního kapitalismu postrádají. A já tomu rozumím. Stačí se podívat okolo sebe, co všechno zdražuje, do toho energetická krize a recese, pro spoustu lidí to bude hodně těžké.
Totalitní režimy na světě stále existují, jako příklad se zpravidla jmenuje Severní Korea či Bělorusko, ale také Čína. S blížícími se zimními olympijskými hrami v Pekingu sílí hlasy, že by se vzhledem k údajnému porušování lidských práv v této zemi olympiáda měla bojkotovat, minimálně diplomaticky.
Tak z toho tedy asi neusnu, myslím z toho diplomatického bojkotu, kdyby k němu mělo dojít. No, upřímně, Tomáši, dokážete si představit něco strašnějšího a úděsnějšího, než kdyby třeba do Číny neodcestovali naši senátoři!? To by byla opravdu hotová apokalypsa…
Fotogalerie: - Pro budoucnost na Václaváku
Ale to prolínání sportu a politiky – jak na to nahlížíte?
Ty dvě věci, pokud to jenom trošku jde, by se neměly plácat dohromady. Pro sportovce je to vrchol kariéry, na který dřou celý život. A pak se vynoří pár politiků, kteří vědí o sportu absolutně starou belu – a ti rozhodují.
Co soudíte o think-tanku Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty?Anketa
Velké téma těchto dnů je zhoršující se situace okolo covidu. Ministři se v úterý neshodli na zpřísnění opatření, jednání kabinetu bude pokračovat ve čtvrtek a do té doby by mělo být jasnější, jak na jednotlivá opatření nahlížejí například soudy, řekl premiér v demisi Andrej Babiš a znovu apeloval na očkování. Podle Babiše se zvažuje více možností, mezi nimi ukončení uznávání antigenních testů jako covidového certifikátu, ale i takzvaný bavorský model, kde se neuznává žádný typ testů, nebo rakouský, kde se omezuje neočkovaným i volný pohyb. Obáváte se toho vývoje?
Ne, já se toho vývoje neobávám právě proto, že jsem očkovaný. Já i moji blízcí.
A měli by se ti lidé, kteří se nechtějí dát očkovat, do toho nutit? Měla by se jim omezovat možnost pohybu, zavést pro ně další přísnější restrikce?
Určitě je to to nejkrajnější řešení, ale hlavně je strašně smutné, že se ta věc musí řešit takovýmto způsobem. Samozřejmě že existují případy, kdy ten člověk má nějaké kontraindikace, kdy mu právě ta vakcína způsobí zdravotní problémy. Ale to není nic tak nového. Reakce na nejrůznější očkování, která nám tady už 60 let zachraňují život, tu byly vždycky, ale kvůli tomu přece nezrušíme očkování.
Ale vidíte sám, že mnoho lidí je v tomto ohledu pevně přesvědčených, že očkování je zlo.
Já to vím, ale – a mnohým to, co teď řeknu, nebude znít dobře a budou mě třeba nenávidět –, ale pokud to nepůjde po dobrém, já bych byl v tomto směru nekompromisní a tak jako ostatní klasická očkování bych i toto nařídil povinně. Víte proč? Protože jde o nakažlivou, dokonce vysoce nakažlivou nemoc. A ti lidé ji vědomě podceňují nebo si z toho dělají politický program a zdůvodňují to svým světonázorem, ale v praxi je to tak, že jsou nebezpeční pro ty druhé. A když můžeme udělat všechno pro to, abychom to eliminovali, tak já nevidím důvod, proč s tím otálet. Kdyby o přenosnou nemoc nešlo, tak tam bych chápal, že je každého věc, jak je, nebo není zodpovědný ke svému zdraví. Ale tohle není jen odpovědnost za vaše zdraví, ale také za zdraví všech okolo vás. A v tom vidím ten zásadní rozdíl.
A co další případný lockdown?
Já nejsem odborník, ale pokud by to skutečně pomohlo a bylo to jediné účinné řešení, tak to tak být musí. Když se člověk podívá do historie, co museli lidé prožít za války, napadá mě teď třeba obléhání Leningradu, kde v těch strašných podmínkách žili ti lidé vlastně dva roky a umírali tam hlady. A tady slyším: ‚Ježiši, já nemůžu jít na kafe, co budu dělat? Já nemůžu jít k holiči, no to je konec. Budu si muset dát pivo doma nebo ukázat papír! No, taková hrůza... Tohle snad ani nemá smysl komentovat, prostě bychom se na určitou dobu museli omezit. V určitém směru by nám to docela prospělo.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
